Osm párů tažných koní s oráči soutěžilo v Nabočanech v orbě
"Co říkám oráčům vždy - rozhoduje poslední brázda, jak je udělaná. Zda je čistá, zda je rovná, zda není u poslední brázdy rozházená půda. Na začátku nesmí orat hluboko, jen mělce, aby - když to složí - nevznikl hrb. Začátek orby a ukončení, to jsou dva zlomové body, které rozhodují," uvedl Ďuďák.
Každý soutěžící měl přidělen vymezený pozemek. Hodnotila se například rovnost a hloubka brázdy, její dotažení na kraj pozemku nebo vytváření pravidelných skladů, tedy hřebínků z hlíny. Porota sledovala také orbu do rozoru, kde oráč napojoval na sousedovu brázdu a postupoval do středu pozemku. Půda byla pro orbu po pondělním dešti vhodná a poměrně kyprá.
Někteří oráči na sobě měli dobové oblečení s košilí, vestou, kalhotami, zástěrou a nezbytným kloboukem. Další dokonce soutěžili v lidových krojích. Také koně měli bohatě zdobené postroje.
Diváci mohli sledovat při práci různá plemena koní, například menší haflingy, chladnokrevníky norické, belgické, polské a francouzské. "Byla to opravdu široká škála v barvách, velikosti i charakteru," řekl bývalý ředitel hřebčína Kladruby nad Labem Jaroslav Dražan, který byl členem komise.
reklama