Otázka pro Karla Sehoře, poslance Parlamentu ČR a navrhovatele novely zákona č. 144/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

V čem spočívá vámi navrhovaná novela zákona o ochraně přírody a krajiny?
Cílem je odstranit kolizi zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny se zákonem č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Zákon o ochraně přírody zakazuje ve zvlášť chráněných územích povolovat a umísťovat mj. nové dálnice, silnice a železnice. Z taxativně vymezeného výčtu činností umožňuje citovaný zákon udělit výjimku. O udělení výjimky rozhoduje "orgán ochrany přírody", kterým je u národních parků a CHKO Ministerstvo životního prostředí.
Zákon přitom stanovuje jediný důvod, kdy orgán ochrany přírody "může" výjimku udělit. Tímto důvodem je "jiný veřejný zájem výrazně převažující nad zájmem ochrany přírody". Stavební zákon stanovuje, že závaznou částí územního plánu velkého územního celku a její změny vyhlašuje Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). Součástí vyhlášení je i vymezení veřejně prospěšných staveb.
Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud je stavba zařazena do kategorie veřejně prospěšných staveb v závazné části územního plánu velkého územního celku, který schválila vláda nebo MMR, má tato kvalifikace normativní povahu a nelze ji v jiných procesních řízeních znovu zpochybňovat. Navrhovanou novelou se odstraní duplicita v posuzování zmíněných veřejných zájmů a z toho vyplývající možnosti protichůdného rozhodování v téže věci. Náš návrh je snahou o odstranění byrokratických bariér s respektováním všech předpisů, které zajišťují ochranu přírody.