https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/philadelphia-inquirer-v-pensylvanii-je-uhelny-odpad-ekologickym-palivem
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Philadelphia Inquirer: V Pensylvánii je uhelný odpad ekologickým palivem

30.5.2005 08:44 | PRAHA/NEW FLORENCE (EcoMonitor)
Pensylvánie je zahlcena obrovským množstvím opuštěných hald ze směsi uhlí, kamení a jílu, jež hubí život z blízkých zátočin a potoků. Tento odpad mění čistou vodu v kalnou, žlutooranžovou kapalinu. Více než miliarda tun materiálu je dědictvím z minulých staletí, kdy se zde drasticky dolovalo, a byla takto ponechána svému osudu, neboť již nemělo cenu využívat její spalování pro produkci elektrické energie.
 

Na břehu řeky Conemaugh postavila společnost Reliant Energy tzv. Sewardskou elektrárnu. Tato elektrárna je vybavena nejmodernějším špičkovým zařízením, které bylo speciálně navrženo za účelem spalovaní onoho uhelného odpadu. Elektrárna s výkonem 521 megawattů je největší svého druhu na světě a denně „zkonzumuje“ 11 000 tun uhelného odpadu. „Je to skutečně to nejhorší z nejhorších paliv!“ řekl Richard Imler, generální ředitel elektrárny, která začala pracovat na plný výkon v říjnu loňského roku.

Protože podobná zařízení ulehčují výrazným způsobem životnímu prostředí, jsou novým pensylvánským zákonem kvalifikovány jako zdroj „alternativní“ energie. Počítá se s tím, že od roku 2020 bude muset 18 procent elektřiny prodané ve státě pocházet z podobných zdrojů. Někteří ochránci životního prostředí byli zděšeni z faktu, že se slovo „uhlí“ objevilo ve stejném zákonodárství jako sluneční kolektory, větrné mlýny a další zdroje považované za ekologicky vstřícné k přírodě. Je to proto, že uhelný odpad, jakkoliv ulehčuje znečišťování vody, stále zamořuje vzduch. Ostatní byli ochotni ke kompromisům, protože dolování uhlí bylo dlouhou dobu pilířem státního průmyslu. John Hanger, prezident společnosti Harrisburg, založené nevýdělečnými PennFuture, konstatoval, že uhelný odpad je politická záležitost.

V Bakertonu teče voda někdy žlutá, jindy krvavě červená. Nežije tam ani rybička. Před rokem 1930 zde horníci vysypali podél břehů řeky na 1,4 miliónu tun uhelného odpadu. Načernalá hmota se rozrostla do takových rozměrů, že nakonec vytlačila řeku z jejího přirozeného toku. Následné přistěhovalecké vlny horníků způsobily zvětšení hald, které se občas i spontánně vznítily. V jednom dolu pracovali Italové, v dalším Slováci a tak dále. Žili v rozdílných komunitách blízko Barnesboro, nynější součásti Severní Cambrie, a tvořili to, co inženýr Jim Panaro nazývá „miniaturní Filadelfie“. Déšť pak vždycky smýval do řeky kyselý odpad, který obsahoval železný pyrit a síru, což jsou látky, které se v uhlí přirozeně vyskytují. Panaro, kterému je 39 let a vyrůstal v blízkém St.Benedictu, byl celý život v pokušení zlikvidovat ony škodlivé haldy.

Jako generální ředitel Robindale Energy Services dohlíží Panaro na denní výjezdy 600 nákladních automobilů směřujících s uhelným odpadem právě do Sewardské spalovny. Palivo pochází z bakertonské haldy a jí podobných, včetně hromady nacházející se v sousedním Ebensburgu, která má asi 40 milionů tun.

Panarův otec se ironií osudu na tvorbě jedné z hald podílel. Aby uživil osm hladových dětí, pracoval totiž 34 let v dolech. V roce 1989 zemřel ve věku 62 let na pneumokoniózu (zjednodušeně můžeme říci, že se jedná o nemoc postihující endokrinální epitézu parafylaktických uzlinek, čímž postupně dochází k fytolíze měkkých tkání subjektu a tím následnému pomalému selhání základních životních funkcí, zejména extrogenaci plicních sklípků. Jedná se o nemoc, jíž zpravidla trpí horníci - pozn. autora).

Nyní Jim Panaro, nemladší z osmi dětí, říká, že uzavírá kruh, který začali horníci, jako byl jeho otec. „Byl by naprosto ohromen, kdyby mohl vidět, co provádíme s tím, co on považoval za neužitečné haraburdí.“ V Sewardské elektrárně se uhelný odpad třídí, odstraní se z něj větší kusy horniny a následně je drcen.

Dokonce i po roztřídění obsahuje uhelný odpad mnoho nečistot. Takový materiál by nehořel dobře v tradičních uhelných elektrárnách, kde je palivo nepřetržitě doplňováno do kotlů, a má proto jen jedinou šanci shořet. Řešení přišlo až v Sewardu. Ohromné větráky foukají palivo skrze cyklicky pracující pece tak, že je každý využitelný kousek uhlí dokonale spálen. „Využijeme každičkou část odpadu,“ řekl Alan R. Metzer, technický ředitel Sewardské elektrárny.

Tato koncepce byla vyvinuta v Evropě v osmdesátých letech a v USA byla využívána po několik let v malých elektrárnách, včetně několika pensylvánských. Ačkoliv technologie není úplně nová, Seward vzbudil pozornost jako největší elektrárna svého druhu na světě. A protože má též nové vybavení, požaduje státní zákon snížení znečišťování ovzduší. Ačkoliv škodlivé uhelné elektrárny stále fungují, Seward je čistý a způsobuje mnohem méně kyselého deště, smogu a jemných částeček špíny. Podle federální agentury pro ochranu životního prostředí obsahuje uhelný odpad zpravidla větší množství rtuti, nicméně elektrárna je vybavena filtry, které by měly většinu toxického kovu odstranit.

Ale i přesto je Sewardská elektrárna o hodně špinavější, než elektrárny spalující zemní plyn, primární alternativu uhlí. A jako ostatní uhelné spalovny, musí se i Seward zbavovat přebytečného popelu. Drtivá většina ho pak skončí na skládce. Protože má alkalický obsah, tak je využíván pro napravení kyselé půdy, která zůstává po odstraněných haldách uhelného odpadu. Popel se vezme zpět na místa, kde byl uhelný odpad uložen, smíchá se s tamější půdou, a vrch se pak pokryje travou. Tato praxe má požehnání ministerstva pro ochranu životního prostředí, které na několik let dovolilo používání uhelného popela k obnovení vytěžených dolů.

Popel obsahuje některé jedovaté kovy, včetně arseniku, ale úředníci z ministerstva pro ochranu životního prostředí oficiálně sdělují, že zde nejsou žádné známky vylučování těchto kovů do podzemních vod. Nicméně Nathan Willcox, energický advokát neziskové společnosti PennEnvironment, je poněkud skeptický. „Nehádáme se o to, že by se nesnažili tento ekologický problém odstranit,“ řekl o elektrárně spalující uhelný odpad. „Mnohem důležitější ale je položit si otázku, co se dále děje s popelem.“ Stát vyžaduje pravidelné testování spodní vody v místech, kde se popel používá k obnovení půdy, nicméně testování zničí vegetaci, jež roste na povrchu. Charles Norris, denverský geolog, který konzultuje ekologické problémy s různými průmyslovými společnostmi, řekl, že testování by mělo probíhat neustále, neboť popel může uvolňovat nebezpečné kovy.

Vedle Pensylvánie má dalších sedmnáct států zákony požadující jisté procento využití obnovitelné energie. Podle tzv. Unie vědců, což je nevýdělečná advokátní společnost pocházející z Cambridge v New Jersey, musí od roku 2008 objem státem prodané energie z obnovitelných zdrojů činit 6,5 procent. Pensylvánie je jediná, která započítává i uhelný odpad. Je však také jediná z 18 států, která má s uhelným odpadem problémy. Státní úředníci vítají použití tohoto nového zdroje energie. V nedávném novinovém sloupci označila Kathleen McGintyová z ministerstva pro ochranu životního prostředí kritiky uhelného odpadu za směšné fanatiky.

Ve většině případů již společnosti zodpovědné za vznik uhelných hald dávno zkrachovaly. Úředníci z Heliant Energy tvrdí, že v příštích třiceti letech jejich Sewardská elektrárna zlikviduje na 100 miliónů tun uhelného odpadu, to vše bez jakéhokoliv zatížení daňových poplatníků. Jim Panaro, jehož zaměstnavatel byl najat Sewardskou elektrárnou k doručení paliva, předpokládá, že 1,4 miliónů tun bakertonské haldy zmizí během příštích čtyř let.

Ale ani to nenapraví vše, co bylo za staletí poničeno. Větší z pensylvánských řek mají přirozenou hodnotu Ph alespoň 7. Pod bakertonskou haldou má řeka Susquehanna hodnotu Ph 2,5 - je tedy neobyčejně kyselá. I nad haldou je řeka ještě příliš kyselá na to, aby s Ph 5,5 podporovala většinu forem tamějšího života. To je způsobeno drenáží ze sousedních dolů, v nichž mnoho těžařských společností upustilo od jejich čištění.

Řeka Susquehanna vykazuje známky života deset mil jižně od Bakertonu, blízko města Cherry Tree, kde je kyselost vody zředěna natolik, že se zde začínají objevovat živočichové, například sumec. Smallmouthský okoun Okounek černý se ale ani o několik mil jižněji ještě neukázal. Panaro věří, že až bude bakertonská hromada pryč, tak se ryby posunou dále na sever. „Vždy když odstraníme jednu z těchto hald, tak posunujeme věci správným směrem“ míní Panaro.

Uhelný odpad na seznamu ekologických paliv
Nový pensylvánský zákon požaduje, aby od roku 2020 bylo 18 procent státem prodané elektřiny z obnovitelných, či environmentálně prospěšných zdrojů. Osm procent musí pocházet z tzv. „primárních“ zdrojů - to jsou ty, které se tradičně považují za obnovitelné. Deset procent bude pocházet z tzv. „sekundárních“.

Například:

Primární:
sluneční fotogalvanická energie
větrná síla
nízkonárazová vodní síla
geotermální energie
biologicky odvozený metan
palivové články
metan z uhelných ložisek

Sekundární:
uhelný odpad
energeticky účinná opatření
rozsáhlá vodní síla
spalovny odpadků
pasírované bioprodukty a dřevařské výrobní procesy
zplynování uhlí

Podle článku Toma Avrila Philadelphia Inquirer 07. 02. 2005. Pro prohlížení nutná bezplatná registrace.


reklama

 
Radim Letovský

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist