https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/potkani-ve-mestech-vytvari-oddelene-populace-ti-z-centra-se-s-hlodavci-z-predmesti-nebavi
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Potkani ve městech vytváří oddělené populace, ti z centra se s hlodavci z předměstí nebaví

19.6.2018 01:30 | PRAHA (Ekolist.cz)
Potkanům se ve velkých městech Severní Ameriky daří dobře. Lidé z toho pochopitelně radost nemají.
Potkanům se ve velkých městech Severní Ameriky daří dobře. Lidé z toho pochopitelně radost nemají.
Potkanům se ve velkých městech Severní Ameriky daří dobře. Lidé z toho pochopitelně radost nemají a tak se snaží nárůst populace hlodavců regulovat. Součástí deratizačních opatření je nyní i originální genetická studie potkanů. Ukazuje, že populace hlodavců z předměstí se geneticky liší od těch žijících v centru metropole. Píše o tom The Washington Post.
 

Pokud se chcete s potkany vypořádat, je dobré si o nich něco dopředu zjistit. Zhruba tak přemýšlel biolog Fordhamské univerzity Jason Munshi-South. Rozhodl se podívat na to, jak moc spolu jednotlivé potkaní rodinky ve velkých městech komunikují a jak čilý je přenos genů mezi nimi. Může se to zdát jako banalita, ale z hlediska řekněme právě třeba newyorské deratizace je velmi důležité, zda proti vám stojí dva miliony jedinců, milion párů, nebo třeba 200 000 rodinek nenáhodně rozmístěných po mapě metropole. Výsledky jeho práce pak otiskl odborný časopis Proceedings of the Royal Society B.

Vytlačit potkany z města chce důkladnost

„Z historického hlediska byla kontrola škůdců vždy v defenzivě, byla jen reakcí na již nastalou situaci,“ vysvětluje Munshi-South. „Tendence zapojit do deratizačního procesu i nějakou biologickou strategii, odvíjející se skutečného života potkanů, je zatím novinkou.“ Otrávené nástrahy a pasti se dosud kladly spíše plošně, nikdo moc nevyhodnocoval počty potkanů před zahájením jejich likvidace, a podobné to bylo i s evidencí počtů odchycených exemplářů. „Když ale nějakou subpopulaci nevyhubíte zcela, za nějaký měsíc je schopna znovu osídlit celý blok.“

Proto nejen deratizátory zajímalo, jak daleko jsou schopni potkani přesouvat a zda je znovu osídlení nějaké již vyčištěné lokality důsledkem špatně provedené deratizace, nebo kolonizace nově příchozími jedinci. K nalezení správné odpovědi musel Munshi-South odchytit 150 potkanů v každém ze čtyř zkoumaných měst (New York, New Orleans, Vancouver a v brazilském Salvadoru) a odebrat jim vzorky tkání pro genetický rozbor. Po vyhodnocení dat získal hned dvě zajímavé informace.

Hlodavci se drží doma

Předně si povšiml, že potkani v jednotlivých čtvrtích jsou si (z genetického hlediska) příbuzensky bližší. „Největší korelace byla zaznamenána v okruhu 480 metrů, za touto hranicí už míra genetické příbuznosti výrazně klesala,“ říká Munshi-South. Co to znamená? Že se potkani „drží doma“ a nemají moc potřebu na riskantní toulky po dalekém okolí. A pokud chcete nějakou lokalitu zbavit jejich přítomnosti, musíte být doopravdy důkladní. Pak už máte většinou pokoj, protože okolní subpopulace potkanů se také raději drží na svém.

Není potkan jako potkan, a v různých částech města lze najít natolik nepříbuzné jedince, že se už dá hovořit o oddělených populacích center a předměstí.
Není potkan jako potkan, a v různých částech města lze najít natolik nepříbuzné jedince, že se už dá hovořit o oddělených populacích center a předměstí.

Druhé zjištění pak souviselo s celkovým genetickým obrazem potkaních populací ve městech. Není potkan jako potkan, a v různých částech města lze najít natolik nepříbuzné jedince, že se už dá hovořit o oddělených populacích center a předměstí. „V New Yorku zřetelně rozpoznáme kolonie potkanů z horního a dolního města, rozdělené zřetelně nehostinným prostředím Manhattanu,“ vysvětluje Munshi-South. „Na něm se nachází především komerční objekty, které nenabízí potkanům úkryt ani potravu. Proto tudy necestují oni, ani jejich geny.“

Sever proti jihu, měšťáci i náplava

V New Orleans jsou odlišní potkani z Francouzské čtvrti a ti z Lower Ninth Ward. Odděluje je široký kanál, podobně jako populace potkanů ze Salvadoru rozetnula dálnice na severní a jižní. „Je to hezký příklad populační genetiky, ze kterého plynou podstatné závěry pro deratizaci,“ dodává Munshi-South. „Můžeme totiž efektivněji likvidovat oddělené populace, a ne rozmělňovat energii plošně.“

Potkani rozhodně nejsou malé téma. Ročně působí jen ve Státech škody za 19 miliard dolarů a jsou přímými přenašeči jedenácti vážných onemocnění. „A jen snaha deratizátorů brání šíření dalších dvanácti nemocí,“ říká Munshi-South. „O tom, jestli tu budou potkani i za dalších 300 let, rozhodne to, co uděláme nyní. Jak budeme nakládat s odpadem, jak budeme stavět naše města. Ale zatím v jejich prospěch hraje klima, i nárůst obyvatel ve městech.“


reklama

Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal RadomírRadomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist