Program Školní zahrada poučí americké děti o ekologii i výživě
Program školních zahrad nepočítá - jak bývá zvykem u většiny grantových programů -, s financemi na placení profesionálního zahradníka, proto „úspěch bude záviset na času, energii a dovednostech, které věnují učitelé, rodiče a další dobrovolníci,“ domnívá se Tom Karwin z Monterey County Herald. Jinak budou muset školy získat peníze z dalších zdrojů, aby odlehčily zaneprázdněným učitelům.
Žáci se budou podle nových pravidel učit kompostování a zacházení s odpady, základům zdravé výživy a prevenci obezity, kulturním a historickým souvislostem stravování a zemědělství. Školní zahrady umožní dětem také pochopit, odkud se jídlo bere, jaká je jeho cesta z farmy až na talíř a jak důležitá je v současnosti role zemědělství ve státě, národní a globální ekonomice.
Cílem grantové podpory je i vytvářet příležitosti, aby se děti naučily vybírat si zdravější stravu, získaly zkušenosti a hlouběji porozuměly významu společenství, v němž žijí. Zahradní programy by měly napomoci zlepšení celkového ekologického vzdělání dětí, ale i zdokonalení v matematice (při zkoumání ekonomických stránek zemědělství), psaní, čtení, umění, výživě, fyzických dovednostech, dějepisu a zeměpisu. Navíc praktická výuka na zahradě školy je „interaktivní“, žáci si vše mohou zkusit vlastníma rukama, což se ukazuje jako mnohem účinnější než sezení nad učebnicí.
Tom Karwick, člen cechu „Mistrů zahradníků zálivu Monterey“, by si také přál, aby školní činnost na zahradách vedla k „ekologicky citlivým praktikám jako nechemické ochraně proti škůdcům, chorobám a plevelům, šetření vodou a usměrnění invazivních exotických druhů rostlin.“
Kalifornie má Instruktážní program školních zahrad v knižní podobě už od roku 1999, ale jeho finanční podpora byla minimální, nekonzistentní anebo neexistující. Nová legislativa poskytuje školám jednorázovou částku, ale měla by být každý rok obnovena, „doufejme, že bude,“ říká Tom Karwick.
Inspirativní obhájkyní školních zahrad je Alice Watersová, která v roce 1971 otevřela v Berkeley restauraci Chez Panisse. V ní se podávalo jídlo pocházející z místní ekozemědělské produkce. V roce 1995 Watersová aplikovala principy, na nichž je postavena její restaurace, do programu školní zahrady, který nazvala „Jedlá školní zahrada“. Její program je postaven na udržitelném vaření a konzumování vlastních vypěstovaných plodin.
Existují i další školní programy, např. Vědecký program „Laboratoř života“. Je to spíš extenzivní, vědecky orientovaný učební plán, pocházející z roku 1978. Pak mají mladí Američané k dispozici program „Mistr zahradník junior“, který vyvinuli v Texasu a v současnosti jej využívá 31 států USA. V Kalifornii je součástí rozvojového programu pro mládež jako mimoškolní činnost. Jeho cílem je „propagovat lásku k zahradnictví, úctu k životnímu prostředí a kultivovat mysl.“
reklama
