Reflex: Neveselý příběh milovických toxických odpadů nekončí
 |
|
| Sklad v Mratíně, v němž jsou uschované sudy s nebezpečnými odpady. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList |
Neslavná historie milovických toxických odpadů se má zhruba takto: Odpady do Milovic vozila v letech 1990 - 1994 firma Alisa, údajně se záměrem vybudovat zde spalovnu toxických odpadů. K žádné likvidaci odpadů však nedošlo, majitel firmy si pouze nechal za jejich odstranění zaplatit a zmizel. Pak se dlouhých šest let nedělo nic - kromě opakovaných výzev aktivistů z hnutí Greenpeace, že se jedná o vážné nebezpečí. Teprve v roce 2000 vypsal Okresní úřad v Nymburku výběrové řízení na přebalení a uskladnění odpadů než stát sežene peníze na jejich likvidaci. Výběrové řízení vyhrála firma Ekobo, na což získala zhruba 3 miliony korun.
Netrvalo však dlouho a novináři zjistili, že realizace této zakázky má vážné nedostatky. Pracovníci firmy Ekobo, ukrajinští dělníci, totiž neměli téměř žádné ochranné pomůcky a oblečení, ačkoliv pracovali s velmi toxickým materiálem. Rovněž firma odmítala sdělit, kde se nachází nový sklad, kam odpady vozí. Měla k tomu důvod - šlo o pronajatou stodolu s betonovou podlahou, naprosto nezabezpečenou proti případné havárii. Majitelce tohoto skladu v Mratíně nesdělili přesně, o jaký druh skladovaného materiálu se jedná a převedli na ni veškerou zodpovědnost. Nutno dodat, že k milovickým sudům do Mratína přibyl ještě další odpad, který náležel spřátelené firmě Rean, mimochodem provozovateli spalovny toxických odpadů v Lysé nad Labem.
V době, kdy firma Ekobo hledala sklad pro odpad z Milovic, jednala za ní se státními orgány Ivana Jirásková, která je dnes náměstkyní ministra životního prostředí. Před lety nebyla zaměstnancem Ekoba, ale pro Rean a Ekobo pracovala na smlouvu.
Když Krajský úřad Středočeského kraje vyhlásil výběrové řízení na konečnou likvidaci odpadů, vyčlenil na to částku téměř 9 milionů korun. Tyto peníze však nestačily, protože se ukázalo, že znečištění PCB způsobené v Milovicích a v mratínském skladu je daleko větší - a od státu bylo požadováno dalších osm a půl milionu korun, z toho víc než tři miliony na sklad v Mratíně. Z pozice náměstkyně tuto stoprocentní státní dotaci doporučila - Ivana Jirásková. Na dotaz Reflexu, zda bude ministerstvo požadovat státní miliony po firmě Ekobo, náměstkyně odpověděla, že jí na otázku nepřísluší odpovědět.
Kauza však nekončí. Zlikvidována totiž byla jen část dotčených nebezpečných odpadů. Dalších zhruba 40 tun zmizelo neznámo kam. Česká inspekce životního prostředí podala trestní oznámení na neznámého pachatele a záležitost již tři čtvrtě roku vyšetřuje policie. A mimochodem - Ekobo už neexistuje. Firma se přejmenovala a nyní podniká pod názvem NESTREL.
Podle článku Tomáše Feřteka v týdeníku Reflex ze dne 4. 11. 2004
reklama
