https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/saxaulove-kere-maji-vratit-zivot-do-okoli-vysychajiciho-aralskeho-jezera
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Saxaulové keře mají vrátit život do okolí vysychajícího Aralského jezera

21.6.2018 01:41 | PRAHA (Ekolist.cz)
Saxaulové keře dokáží přežít v zasolené půdě s minimem vláhy a svými hlubokými kořeny jsou schopny fixovat až deset tun horniny. Na ilustračním snímku saxaulový keř v Kazachstánu.
Saxaulové keře dokáží přežít v zasolené půdě s minimem vláhy a svými hlubokými kořeny jsou schopny fixovat až deset tun horniny. Na ilustračním snímku saxaulový keř v Kazachstánu.
Jak se z moře stane jezero, a z jezera vyprahlá poušť? Na notoricky známém příkladu Aralské oblasti ve střední Asii to jde dobře vidět. Netrvalo to ani sedmdesát let. Otázkou je, jestli je možné s tím něco udělat. Uzbečtí biologové věří, že cestou ke zmírnění ekologické katastrofy by mohlo pomoci odhalené dno zalesnit. V návrat vody ale nedoufají. Píše o tom BBC.
 

Do kdysi rozlehlého Aralského jezera přiváděly vodu řeky Amudarja a Syrdarja. Jenže pak někoho v Sovětském svazu napadlo odklonit podstatnou část přítoku a vodou zavlažovat rozlehlé lány žíznivé bavlny. Přítok, který v šedesátých letech činil 63 kilometrů krychlových ročně, se snížil na 3,2 km3 v roce 1990. Výsledek je vcelku očekávatelný. V průběhu několika desetiletí se rozloha jezera snížila o 90 % a prakticky rozdělila na několik menších, částečně propojených vodních ploch. Hladina se snížila o dvacet až třicet metrů. A z míst, odkud kdysi proudilo 98 % produkce ryb v Uzbekistánu, se stala poušť.

Satelitní snímek Aralského jezera v roce 1989 a 2014.
Satelitní snímek Aralského jezera v roce 1989 a 2014.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | NASA / Wikimedia Commons

Horší než sucho? Jedovatý prach

Totální rozvrat regionálního hospodářství dodnes dobře demonstrují rezavějící torza rybářských lodí, které se kdysi houpaly na vlnách. Jenže problémů bylo víc. Rapidně zvýšila slanost vody (9-12x), takže v ní prakticky nedokázalo nic přežít. Kontaminována byla i voda pitná. K mrtvé vodě se brzy přidala půda. Odhalené dno bylo plné splavených sedimentů, prosycených pesticidy a herbicidy. Těmi se totiž udržovaly bavlníkové plantáže v provozu. A suchý vítr je při prašných bouří roznášel z plantáží pryč. V okolí bývalého jezera se tak rapidně zvýšila nemocnost obyvatel a také mortalita. Přibližně dvojnásobně proti uzbeckému průměru.

Strom, který přežije všechno

I když se zbývající místní stále nemohou smířit s tím, že místo vody teď mají 45.000 kilometrů čtverečních slané toxické pouště, přemýšlí, jak přežít. Prvním krokem k tomu by mělo být zastavení písečných bouří, které vanou z bývalého dna. Postarat se o to mají porosty saxaulu křovitého (Haloxylon ammodendron), dřeviny natolik neodbytné a odolné, že by ji jinde považovali za škůdce. Jako jedna z mála dokáže přežít v zasolené půdě s minimem vláhy a svými hlubokými kořeny je schopna fixovat až deset tun horniny.

Uzbekistán se stal velkým producentem bavlny. Cenou za to je vysychající Aralské jezero.
Uzbekistán se stal velkým producentem bavlny. Cenou za to je vysychající Aralské jezero.

Možná za 150 let tu bude les

Pokud by se usadila v místě nynější pouště, mohla by změnit nejen tvář zdejší bezútěšné krajiny, ale i životy obyvatel. „Ať je mráz anebo praží slunce, sadíme jeden hektar saxaulu za dva týdny,“ říká Orazbay Allanazarov, místní lesník. V pravidelných desetimetrových odstupech, jeden kus za druhým. V současnosti je zalesněno saxaulem okolo půl milionu hektarů, ale další tři miliony ještě lesníky čekají. „Přežije každý druhý, ale do mezer doplňujeme další. Je to únavné. Ty, které jsme nasadili před pěti lety, jsou dnes 1,5 – 2 metry vysoké. To nám trochu dává naději. Zhruba za 150 let by tu mohl být les.“ A potom? „Třeba se sem vrátí život.“


O saxaulu se ve své publikaci Les (1906) až poeticky rozepsal i profesor Jiří Janda: „Jen jeden keř, keř zvláště upravený, aby vzdoroval suchu a záplavě, horku i mrazu, větru i žhavé tišině, zastupuje ve smutných, nehostinných pouštích střední Asie lesy sousedního severu a jihu. Jako osekaná vrba zvedají se rozsochatá, naduřeninami posetá ramena saxaulu, statečný, tvrdý kmen a prutovité větvičky nepohodě nastavujíce. Nemá ani pravého listí tento výplod pouště. Jen drobné šupinky na větvičkách je naznačují. A přece právě tyto větvičky jsou hlavní potravou velblouda dvouhrbého, jenž zde v původní své vlasti na divoko žije, živí sajky a jaky, a jsou jediným dřívím potulných kočovníků."

reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist