Špatná zpráva pro medvědy. V Číně je na seznamu doporučené léčby koronaviru výtažek z jejich žluči

Medvědi v děsivých farmách tráví napojení na hadičku celý svůj smutný a krátký život. / Ilustrační foto

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Soggydan / Flickr

Zákaz obchodu s volně žijícími živočichy, konec pašování exotických zvířat pro neméně exotickou gastronomii a medicínu, potlačení prodavačů a překupníků, kšeftujících s ohroženými druhy na tržnicích. Podle těchto zákroků se ještě před měsícem zdálo, že se Čínská lidová republika chytla za nos a hodlá se propříště vyvarovat přenosu dalších virů ze zvířat na člověka. Jako nyní, v případě koronavirové pandemie. Radost ale netrvala dlouho. Jejich Národní zdravotní výbor (NHC), státní agentura odpovědná za zdraví obyvatel, totiž zveřejnila seznam doporučené terapie v případě aktuální nákazy. A mezi běžnými léky na chřipku a nachlazení se objevila i doporučení, která ochránce přírody a bojovníky za práva zvířat zrovna nepotěší. Třeba ta, které zmiňují jako prevenci i léčbu injekčně podávaný prášek, získaný z výtažku žluči medvědů malajských.

Zakázat a povolit, zamítnout a doporučit

Jak se k ní dostat? Potřebujete medvěda. Ideálně uspaného, nebo uzavřeného v tak těsné kleci, aby se nemohl hýbat. Pak mu zavedete katetr močovou trubicí „kam až to jde“. A až už to dál nejde, pořádně zatlačíte. Cílem je totiž lepivý sekret, vylučovaný jejich játry a ukládaný v močovém měchýři. Z medvěda rozhodně vždycky něco vyteče, ať už je to skutečně ona požadovaná „žluč“, tedy kyselina ursodeoxycholová, nebo cokoliv obohacené o krev, moč a fekálie medvědů. Teď už je to surovina pro „lék“, která se bude sušit a později injekčně podávat. Hodí se tu zmínit dva detaily. Onu kyselinu dokážeme bez větších problémů (a utrpení zvířat) uměle syntetizovat v laboratoři. A samozřejmě, proti koronaviru nezabírá.

Medvědi v děsivých farmách tráví napojení na hadičku celý svůj smutný a krátký život, a pramálo je rozveselí, že do Číny je oficiálně dovoz jejich žluči zapovězen. Domácí produkce je totiž stále víceméně legální a stejně se sem další žluč pašuje z Vietnamu, Laosu a Severní Koreji. Další položkou hodnou kritiky na čínském seznamu koronavirové medicíny je pak lék Angong Niuhuang Wan. Ten totiž tradičně obsahoval nastrouhaný prášek z rohu nosorožců. Jeho legendami opředený účinek spočíval v tom, že měl snižovat horečky. Čína sice vydala zákaz pro onu nosorožčí složku, která by měla být nahrazena rohem buvolím, ale asi odhadnete sami, jak vážně se téhle rady výrobci tradiční medicíny drží.

Pašeráci mají zprávy z první ruky

Zdá se naprosto nepochopitelné, proč čínská vláda na jedné straně v zájmu ochrany veřejného zdraví utáhne kohout prodeje a spotřeby divoce žijících zvířat, aby pak jiné vládní těleso doporučilo produkty z takových zvířat - pro ochranu veřejného zdraví. Ptáte se, jestli takové protimyslné doporučení Národního zdravotního výboru nemůže vyvolat extrémní poptávku po lécích, za nimiž stojí byznys pytláků a pašeráku? Ptáte se správně. Britská investigativní neziskovka EIA (Environmental Investigation Agency), která na kontroverzní postup čínské vlády jako první upozornila, se o něm vlastně dozvěděla skutečně netradičně: „Monitorováním komunikace mezi asijskými překupníky, kteří teď zvyšují dodávky do Číny, v přímé souvislosti s doporučením Národního zdravotního výboru,“ říká Aron White, vedoucí EIA. Ti, kteří v Číně vydělávají na utrpení zvířat, na pandemii letos neprodělají.