Studie pro EU očekává v příštích 30 letech stále nadvládu fosilních paliv
Dá se předpokládat, že vzhledem k pokračující nadvládě fosilních paliv bude světová produkce CO2 narůstat rychleji než spotřeba energie (v průměru 2,1 % ročně). Světová produkce oxidu uhličitého bude v roce 2030 víc než dvakrát vyšší než v roce 1990 a dosáhne 44 miliard tun tohoto plynu.
Podíl jednotlivých ekonomických sektorů na celkové poptávce po energii zůstane v globálním měřítku zhruba stejný: okolo 35 % bude tvořit průmysl, 25 % doprava, 40 % služby a domácnosti. Nicméně v průmyslových zemích nejrychleji poroste poptávka po energii v sektoru služeb, zatímco v rozvojových zemích u všech sektorů setrvá nárůst ve výši dvou až tří procent za rok.
Světová produkce ropy by měla vzrůst o zhruba 65 % a v roce 2030 dosáhne přibližně 120 milionů barelů denně (1 barel = 159 litrů). Asi tři čtvrtiny nárůstu budou tvořit země OPEC, tím se v roce 2030 budou na celkové produkci podílet 60 % (v porovnání se 40 % v roce 2000). U plynu se mezi roky 2000 a 2030 předpokládá zdvojnásobení produkce. Více než jedna třetina celkové produkce bude pocházet ze Společenství nezávislých států (SNS - bývalý Sovětský Svaz). Zdvojnásobení produkce se předpokládá i v případě uhlí, s největším nárůstem v Asii, která bude tvořit v roce 2030 více než polovinu světové těžby.
Ceny ropy a plynu výrazně porostou. Předpokládá se, že v roce 2030 dosáhne cena ropy 35 euro za barel. V té době dosáhnou v Evropě, Africe, Americe a Asii ceny plynu 28, 25 a 33 euro za barel. Očekává se, že rozdíly v místní ceně plynu budou výrazně klesat s ohledem na srovnatelnější nabídku plynových směsí. U uhlí se očekává víceméně stabilní cena na úrovni 10 euro za barel.
Podíl plynu na výrobě energie roste stabilně ve třech hlavních regionech produkujících plyn (SNS, Střední Východ a Latinská Amerika) a podíl uhlí klesá ve všech regionech kromě Severní Ameriky, kde je stabilní a v Asii, kde výrazně narůstá. Rozvoj nukleární energie na celkové produkci energie neudrží krok, podíl na trhu spadne v roce 2030 na 10 %. Nové obnovitelné zdroje energie (kromě velkých hydroelektráren) pokryjí 4 % produkce elektřiny (oproti 2 % v roce 2000) a to především díky rychlému vývoji v oblasti větrných elektráren.
Výhledová studie pro rok 2030 v případě Evropy poukazuje na relativní pokles vůči ostatnímu světu a to jak u populace (400 milionů lidí z 8 miliard), tak u hrubého národního produktu (17 bilionů euro z celkových 100 bilionů).
Evropské emise CO2 vzrostou v roce 2030 o 18 % v porovnání s úrovní roku 1990 (zatímco v USA vzroste zhruba o 50 %). Rozvojové země naproti tomu měly v roce 1990 30% podíl, zatímco v roce 2030 budou zodpovědné za více než polovinu světových emisí CO2.
Trh s plynem v EU rapidně roste a očekává se, že růst, hnaný hladem po výrobě energie plynem, bude po následující dvě dekády pokračovat. Světové zásoby plynu by měly uspokojit světovou poptávku, jsou však soustředěny do dvou světových regionů: SNS a na Střední Východ, kde je očekáván značný nárůst produkce plynu během třiceti let. Naproti tomu evropské zdroje plynu jsou limitované a očekává se, že jeho produkce bude po roce 2010 postupně klesat. To povede k vzrůstající závislosti na vnějších dodavatelích plynu.
V Asii je očekáván prudký nárůst poptávky po plynu, což bude v budoucnu mít vliv na síť dodavatelů plynu pro potřeby EU. Zatímco u Asie se očekává, že pro dodávky plynu bude převažovat Střední Východ, Unie a kandidátské země mohou pokrýt více než polovinu dodávek plynu ze SNS. V důsledku to pro EU může vést k vyšším zásobovacím rizikům.
Tato rizika mohou být však omezena prostřednictvím různých postupů popsaných v tzv. Zeleném návrhu "Směry evropské strategie v oblasti bezpečnosti dodávek energie": např. znásobením počtu potrubí plynovodů, další integrací evropské sítě plynovodů a větším počtem dlouhodobých smluv na dodávky plynu ze zdrojů v Africe a na Středním Východě.
Významné změny ve struktuře výroby elektřiny se odehrají v případě urychlení technologického vývoje, což může mít významný dopad na náklady na snižování emisí (v případě nukleárních a obnovitelných zdrojů mohou náklady poklesnout až o 30 %).
Pokud se vezme v úvahu pokles množství uhlíku spojený se snižováním užití fosilních paliv, mohou být ve světovém měřítku emise CO2 v roce 2030 ještě o čtvrtinu nižší. Tento pokles by měl být dosažen jak omezením poptávky po energii, tak snížením intenzity spotřeby uhlíku při produkci energie.
S ohledem na snižování podílu uhlíku by více než polovina poklesu světové poptávky po energii měla být dosažena v průmyslovém sektoru. Pokles intenzity spotřeby uhlíku by měl pocházet především z nahrazení černého i hnědého uhlí plynem a biomasou, a snižováním podílu ropy. Poptávka po plynu zůstává zhruba stabilní, spotřeba biomasy ovšem významně roste. Jaderná energetika se podle studie také výrazně vyvíjí, zatímco velké hydroelektrárny a geotermální zdroje zůstávají na stejné úrovni. A nakonec, množství větrných, slunečních a malých vodních zdrojů se v blízké budoucnosti zdvacetinásobí.
reklama
