Uloví-li ekoturista hezkou fotku tygra, dostane zaplaceno celá vesnice. Nový princip ochrany přírody v malém funguje

Od roku 2009 zkouší biolog a ochránce přírody Paul Eshoo v Laosu nový model ochrany přírody. Kombinuje klasická ochranářská a legislativní opatření s prvky ekoturistiky a doplňuje je o systém přímých motivačních plateb. V malém měřítku tato praxe zatím funguje. A přináší výzkumníkům i cenná data o ohrožených druzích. O podrobnostech referuje Wildlife.

Eshoo, terénní poradce Wildlife Conservation Society, nikterak nezakrývá, že s ochranou divočiny jsou v Laosu na štíru. Zemi nechybí zákony, ale vůle k jejich prosazování. A místní obyvatelé tak před nejistými postihy dali vždy přednost jistým výdělkům, spojených s pytláctvím a pašováním zvířat z džungle. Proto se Eshoo rozhodl nastavený systém trochu proměnit a učinit zdejší ekoturistiku a s ní spojenou ochranu divočiny ekonomicky zajímavější. Jak to funguje?

Jste jedním z četných průvodců z devíti vesnic v okolí chráněné oblasti Nam Et-Phou Louey? Dobře, pokud vyrazíte s turisty do lesů a oni se vrátí s fotkou tygra, do fondu vaší vesnice přibude 22 dolarů. Viděli jste jeleny sambar, mundžaky nebo cibetky? V kase vesnice právě zacinkalo po dvou dolarech za kus. Penízky se úspěšně hromadí, pokud ovšem někdo z vesnice neudělá nehezký přešlap. Třeba že půjde pytlačit a jedna z četných fotopastí v terénu nebo strážci z rezervace jej načapou.

Následuje něco jako systém tří varování a také nezbytné penále. Po každém porušení pravidel přijde vesnice s pytlákem o 25 % nastřádaného fondu. Na konci roku se vyplácí a vesnice se při zasedání dohodne, do čeho zisk investuje. Záleží jen na ní, ale často se pořizují malé solární panely nebo mobilní hydro-elektrárny pro říční toky. Peníze z úspěšné ekoturistiky tedy nekončí jen u průvodců, ale u celé vesnice. Prakticky každý z obyvatel této komunity má zájem na tom, aby průvodci i turisté něco pěkného viděli.

„Systém pochopitelně dává smysl jen s konvenčními metodami, které ochranu přírody podporují,“ vysvětluje Eshoo. „Musí tu být rangeři a fotopasti, které stráží zvířata před pytláky.“ První dvě léta testování byly zácvikem, který nebyl bez komplikací. Třetí rok už ale ve zmíněných vesnicích pochopili, že skromná leč opakovaná přímá platba pro celou vesnici znamená víc, než jednorázový zisk jednoho vesničana-pytláka. Místní také ve snaze o navýšení zisku „začali podvádět“. Ale příjemně.

Sami v okolí svých vesnic vytyčili místa, kam už tolik nechodí a nezakládají zde pole, aby si neplašili „výnosnou“ zvěř. Vytváří tak kolem centrální rezervace jakousi nárazníkovou zónu. A nedělají to proto, že by jim to někdo nakázal. Chtějí sami. Pytláctví v chráněné oblasti Nam Et-Phou Louey, obklopené devíti vesnicemi, prakticky ustalo. Lidé totiž pochopili, že když přestanou narušovat přírodu v okolí svých vesnic, může se do okolních hor z rezervace vydat i jeden ze sedmi zbývajících tygrů indočínských. A to je přeci pořádný kauf.

„Lidé také z terénu přináší data o zvířatech, o nichž jsme tu ani neměli ponětí,“ říká Eshoo. „Třeba o dhoulech. Podstatné je, že nás tenhle model ochrany nestojí moc a vesničané vidí příjem z ochrany přírody. Anebo ztrátu, pokud půjdou lovit. Není to samospasitelné řešení, není to stříbrná kulka, která by zahubila všechny krize ochrany přírody. Funguje to jen s patřičným vymáháním práva ochrany přírody. Ale funguje to.“

---

reklama

---