UNEP: Zásoby podzemních vod klesají
"Dvě miliardy obyvatel a téměř 40 % zemědělství je částečně nebo zcela závislých na těchto ubývajících zdrojích. Podzemní voda zásobuje říční toky, prameny i mokřady, které jsou životně důležité pro život ve městech i na venkově, stejně jako pro původní ekosystémy. Ostatně většina pitné vody nepochází z řek nebo jezer, ale právě z podzemních rezervoárů," říká výkonný ředitel UNEP Klaus Töpfer. "Doufám, že zpráva probudí zájem o lidské, sociální i ekonomické souvislosti takového mrhání."
Za posledních padesát let se zvýšil počet obyvatel planety, rozšířilo se zemědělství a rozvinul se průmysl v bohatých zemích. To má za důsledek dramatický nárůst spotřeby vody, dodává zpráva.
V Arizóně se každoročně spotřebuje kolem 400 miliónů metrů krychlových vody z podzemních zásob, zatímco přirozenou cestou pomocí deště se zpět vrací asi polovina objemu. Na středozápadě Spojených států poklesla v předcházejícím desetiletí hladina v přírodních zásobárnách Ogalla a High Plains Aquifer o tři metry, ale místy až o třicet metrů pod původní úroveň. Zatímco v roce 1975 na uzemí Mexika registrovali 32 vyčerpaných přírodních nádrží podzemní vody, v roce 1990 jejich počet stoupl již na 130. Podobná situace je také ve Španělsku, kde je přečerpaná téměř polovina podzemních zdrojů.
Velká města na pobřeží Arabského poloostrova, mohou kontaminovat svou vlastní podzemní vodu mořskou vodou, kterou využívají především na zavlažování zeleně. Ironií je, že města v nejsušších oblastech, která jsou zcela závislá na vyčištěné mořské vodě, jsou ohrožená zátopami nebo podmáčením, pocházejícím ze špatně udržovaných desalinačních nádrží.
Zpráva uvádí, že některá největší města světa, včetně Bankoku, Káhiry, Kalkaty, Londýna, Mexiko City a Jakarty, jsou závislá na podzemních zásobách pitné vody a budou muset "velmi moudře" spravovat toto bohatství. Zpráva UNEPu volá po lepší celosvětové spolupráci v oblasti ochrany a hospodaření s vodou. Navrhuje oblastem, kde jsou podzemní zásoby hlavním zdrojem, hledat alternativní řešení a být případně připraveni je skutečně přijmout. Jako první je ale potřeba informovat rozvojové země, které tak získají čas na monitorování vlastní situace, dříve než by hrozila havárie.
Podle tiskové zprávy Programu OSN na ochranu životního prostředí 05. 06. 2003.
reklama
