Včely máme rádi. Proč ale nenávidíme vosy?

Bzučí, létají a občas umí dát bolestivé žihadlo. Včely i vosy toho mají hodně společného, ale neradi máme jen vosy. Proč? Prý nechápeme jejich ekonomickou a ekologickou úlohu v ekosystémech, tvrdí studie londýnské University College.

Význam obou zmíněných hmyzích skupin je pro lidstvo téměř totožný a srovnatelně zásadní. Včely i vosy opylují rostliny i hospodářské plodiny, vosy ještě jako přidanou hodnotu regulují hmyzí škůdce a přenašeče chorob, které mohou ohrožovat lidské zdraví. „Přesto není pochyb o tom, že ke včelám a vosám pociťujeme naprosto odlišné emoce,“ říká Seirian Sumnerová, bioložka z University College London. „Zatímco jedny jsme dokázali domestikovat, zužitkovat jejich produkty a žijeme s nimi v míru po generace, ty druhé vnímáme jako problematické a nepříjemné společníky, kteří nám ruinují pikniky a je třeba je na potkání hubit.“

Hmyz je pro lidi odpad, a vosy odpad nebezpečný

Měnit po generace zakořeněný negativní vztah k vosám rozhodně není snadný úkol, ale podle Sumnerové je to nezbytné. „Přínos vos pro ekosystémové funkce je zásadní. V současnosti navíc vosy čelí tomu samému propadu početnosti jako včely, a my si prostě nemůžeme dovolit přijít ani o včely, ani o vosy,“ říká Sumnerová.

Jenže proč nám tedy vosy tolik vadí? Sumnerová to zjišťovala v rámci středně rozsáhlé dotazníkové kampaně. Účastnili se jí respondenti ze 46 zemí, byť se v 70 % jednalo o obyvatele Velké Británie. Otázky se točily kolem obecného povědomí ohledně hmyzu a oblíbenosti konkrétních skupin. A výsledky zrovna nepotěší.

„Hmyz prostě není pro lidi atraktivní, celá tahle živočišná skupina stojí na samém okraji zájmu společnosti,“ shrnuje hlavní příčinu neoblíbenosti vos Sumnerová. Kromě celkové nevraživosti k prakticky všem hmyzím zástupcům a nízkému zájmu o přírodu obecně tu ale bylo patrné výrazné nepochopení přínosů vos pro zdravé fungování ekosystémů. „Lidi prostě neví, v čem jsou vosy užitečné.“ A trochu si za to mohou i sami biologové, kteří v upozorňování na vosí ekobenefity zaspali. Nezvládli prý srovnatelně se včelami vykomunikovat pozitivní roli vos.

O vosách se nám bádat nechce

V tom je třeba dát Sumnerové trochu za pravdu. Od roku 1980 bylo v prestižních vědeckých žurnálech publikováno 886 studií o včelách, ale jen 22 o vosách. A když se proberete 2543 sborníky z entomologických konferencí za posledních dvacet let, zjistíte, že i tady se v 81,3 % hovořilo více o včelách než o vosách.

„Naši nevraživost vůči vosám formuje v zásadě velmi malé procento společensky žijících vos. Tedy vosy obecné a sršni. Ty ale představují jen asi jednu setinu všech vosích druhů, byť právě s nimi jsme asi nejčastěji v kontaktu,“ říká Somnerová. Sociálně žijících druhů vos je jen 67 druhů, zatímco samotářsky žijících druhů je přes 75 000. „Přesto těch pár společensky žijících vos formuje náš názor na mnohem početnější zástupce jejich druhu,“ říká Sumnerová.

Včela? Lepší než motýl!

Sumnerová chtěla po respondentech, aby srovnali podle svých osobních preferencí včely, motýly, vosy a mušky. A každou tuto skupinu popsali třemi emotivními slovy. U vos drtivě převládla tendence popisovat jejich bolestivé bodnutí, zatímco včely ze srovnání vyšly „jako o něco lepší motýli“. „Lidé rozumí tomu, co pro nás včely dělají. U dalších hmyzích skupin se toto povědomí snižuje, u vos to většinou vůbec netuší.“

Ohroženy jsou ale všechny hmyzí skupiny bez rozdílu, všechny trápí úbytek přirozených habitatů. „Zachovat hmyzí biodiverzitu je pro budoucnost prioritou,“ uzavírá Sumnerová. „A je dobře, že lidé začínají mít o včely trochu obavu. Teď ještě potřebujeme zvrátit předsudky vůči vosám. Možná, když lidem ukážeme, co všechno vosy dělají, změní se tím i náš postoj k nim.“

---

reklama

---