Vědci popsali, jak rostliny zjistí míru zhutnění půdy. Způsob je překvapil
Zhutněná půda je velký problém současného zemědělství. Vzniká kvůli nevhodnému způsobu obdělávání polí i využití těžké mechanizace. Taková zemina je podle odborníků tvrdší, málo provzdušněná, špatně jí proudí voda a kořeny plodin v ní hůře rostou. To brzdí vývoj nadzemních orgánů rostlin a snižuje výnosy plodin.
Vědci popisují, že pokud kořen narazí na zhutněnou půdu, zpomalí růst do délky a jeho špička ztloustne. A právě na to, jak rostlina rozezná tvrdost půdy, hledal odpověď výzkumný tým.
Výsledky vědce překvapily. Rostliny totiž nevsadily na mechanická čidla - jakousi obdobu hmatových receptorů v lidské kůži. Využily etylén, tedy plyn, který rostliny tvoří a využívají jako hormon. Pomocí etylénu rostliny "měří" tvrdost půdy.
Buňky v kořenové špičce stále vytvářejí malé dávky tohoto plynného hormonu. Pokud je půda dobře prokypřená, etylén póry rychle odchází pryč. V případě zhutněné zeminy se však hromadí v buňkách, vysoká hladina pak zpomaluje prodlužování kořene a podporuje jeho tloustnutí, tedy typickou odpověď kořenového systému na tuhou zeminu.
"V Olomouci jsme stanovovali množství látky, z níž etylén v kořenech vzniká, abychom dokázali, že jeho zvýšená koncentrace a hromadění jsou skutečně důsledkem zhutněné zeminy, ne jiného fyziologického procesu," uvedl spoluautor výzkumu Michal Karady. Vědec působí v Laboratoři růstových regulátorů, společném pracovišti Ústavu experimentální botaniky AV a Univerzity Palackého.
Pro srovnání se vědci zaměřili na rostliny rýže a huseníčku, které kvůli genetickým mutacím nereagují na zvýšené koncentrace etylénu. Zjistili, že kořeny mutantů dobře pronikají i do zhutněné půdy. Geneticky normální rostliny by to tedy zvládly také, ovšem kvůli funkčnímu "etylénovému smyslu" růst kořenů v takové situaci aktivně potlačují. Vědci se domnívají, že je pro ně výhodnější podpořit jiné kořeny, které sahají do míst s lépe prokypřenou zeminou. Na výzkumu spolupracovali vědci ze sedmi zemí.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (11)
Miroslav Vinkler
30.1.2021 04:40Kolem 40% a vidíte,celkem to nikomu nevadí . Dotace plynou a svět se očí dál.
vaber
30.1.2021 08:46 Reaguje na Miroslav Vinklerto ví každý odborník
připadá mi to jak slovo terorista a hrdina, každý si pod tím představuje co chce i když hrdinové a teroristi dělají naprosto totéž
Karel Zvářal
30.1.2021 08:48 Reaguje na vabervaber
30.1.2021 09:09 Reaguje na Karel Zvářalale jak se přišo na 40% zhutnělé ?
Karel Zvářal
30.1.2021 09:27 Reaguje na vaberPavel Hanzl
30.1.2021 12:10 Reaguje na vaberAlouš Pekelník
1.2.2021 02:05 Reaguje na Miroslav VinklerJe třeba si uvedomit, že i orba má spoustu negativ!!!
Utužuje podorničí zamazáním, působením orební čepele.....
Přílišné nakypření spaluje humus...a tím se uvolňuje CO2...
Po orbě je více eroze...
Prostě orba má podle mě víc negativ než pozitiv.
Ale nic není tak jednoduché a jednoznačné....například jako pozitivum se uvádí fytosanitární účinek zaklopením zbytků....ale tím zase podpoříte erozi ....
Poslední dobou se z Francie rozšiřuje setí do zbytků podrcených nebo polámaných nožovými válci.
Vše se vyvíjí...
Sám ořu jen tehdy, pokud mi to dává na daném pozemku smysl, nikdy ne paušálně, děláme zelené hnojení a to nezaoráváme, ale necháváme do jara.....půda je pak plná žížal apod...
vlastníci pozemků, dohlížejte na to , jak zemědělci hospodaří na vašich pozemcích.
Nesvalujte všechnu vinu na zemědělce, ale vlastník , který jen zvedá nájem a netlačí zemědělce k šetrnému hospodaření má také svou část viny....
Ale je i spousta dobrých zemědělců- ty podpořte kupováním jejich výrobků.
Ty špatné kritizujte, a hlavně bojkotujte jejich produkty....
Katka Pazderů
30.1.2021 06:29Krejcar Stanislav
30.1.2021 20:52 Reaguje na Katka PazderůKarel Zvářal
30.1.2021 08:39Břetislav Machaček
30.1.2021 10:30pícnin a bez hluboké orby bude půda zhuťńována stále více a více a tak
ztratí zbytek schopnosti vázat vodu a nechat ji zasakovat do podloží.
Zkoumání je to sice hezké, ale z praxe to věděli už naši prapředci.
Pokud navíc nadělám z polí nazpět nudličky, tak ten traktor bude jezdit
navěky ve stejné stopě a zhutńovat si ten svůj kousek půdy. Pokud možno
i koňmi se oralo jednou na brázdu a podruhé na sklad a pamatuji v okolí
později brázdy ve kterých ukryl i panáčkující zajíc. Dnes se pole tak
trochu pošolichá na povrchu, oseje a postříká chemimií proti plevelům, chemií pohnojí, chemií ošetří proti škůdcům a někdy i před sklizní, aby
semena nevypadávala zbytečně mimo kombajn. Pak se sláma seseče co nejníž
a spálí v teplárně. O kukuřici a řepce už nemá cenu ani psát a výsledek
toho všeho je mrtvá zhutněná půda, která si neví rady co s mokrem a
suchem. Buď je blátivá a nebo popraskaná do metrové hloubky. Co s tím?
Rozum do hrsti a vrátit půdě maximum toho, co na ni vyrostlo a nedělat
z ní "důl" na palivo, které by bez chemie bylo poloviční. Naši předci
nebyli vědci a toto vše věděli. Půdu si hýčkali a my ji plundrujeme
jako by byla nahraditelná, ale to doposud není.