Velké kočky umí rozlišovat známé hlasy od neznámých, zjistila studie

Levhart sněžný, neboli irbis.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Tony Rix / Shutterstock

Ačkoli jsou kočky často vykreslovány jako poněkud odtažité, vědci už dříve zjistili, že domestikované kočkovité šelmy dokážou rozeznat hlas svého majitele od hlasu jiných lidí. Z nových zjištění vyplývá, že i exotičtí příbuzní domácích mazlíčků, včetně tygrů, gepardů a pum, umějí rozlišit různé tóny - alespoň pokud žijí v zajetí.

Zjištění by mohla odrážet potřeby těchto zvířat ve volné přírodě. Tedy schopnost identifikovat vlastní mláďata, sledovat, kdo se nachází v jejich blízkosti a rozpoznat poplašné volání jiných druhů, uvedla spoluautorka výzkumu Jennifer Vonková z Oaklandské univerzity v Rochesteru ve státě Michigan. Podle ní by se proto lidé neměli domnívat, že socialita se týká pouze skupinového života.

Vědci studovali lvy, levharty obláčkové, irbise, servaly a další exotické druhy, které žily v zajetí, jako jsou zoologické zahrady a přírodní rezervace. Po úvodní pilotní studii, které se zúčastnilo sedm koček pěti druhů, provedl tým rozsáhlejší studii zahrnující 24 koček deseti druhů, z nichž 16 bylo odchováno člověkem a osm vlastní matkou.

Každá kočka byla vystavena zvukovým nahrávkám neznámých i známých lidí. Tým zaznamenával a analyzoval reakce a chování koček v reakci na každé přehrání - například změnu pohledu, pohyb hlavy, pohyb směrem ke zvuku nebo od něj, anebo určité projevy, jako je syčení nebo vrčení.

Výsledky ukázaly, že bez ohledu na pohlaví nebo na to, zda byly kočky odchovány člověkem nebo vlastní matkou, reagovaly na známý lidský hlas mnohem rychleji, déle a intenzivněji než na čtyři neznámé hlasy. Výsledky se potvrdily, i když byli z analýzy vyloučeni lvi - jediné volně žijící kočky, o kterých je známo, že žijí ve velkých sociálních skupinách.

Výsledky také podle týmu naznačují, že schopnost naladit se na jednotlivé lidské hlasy není důsledkem domestikace, ale jednoduše pravidelného kontaktu s lidmi. Vonková proto předpokládá, že podobné výsledky by se pravděpodobně objevily také u koček ve volné přírodě - za předpokladu, že by stejné lidské hlasy slyšely dostatečně často.