Vynést do stratosféry tuny aerosolu pro ochlazení Země může být proveditelné i cenově dostupné

Vynést do stratosféry milion tun aerosolu, který by zde sloužil jako jakýsi slunečník a od Země odrážel sluneční paprsky a tím zpomalil klimatickou změnu, může být proveditelné a cenově dostupné. Vyplývá to z analýzy nákladů šesti možných technologických postupů, kterou zveřejnil žurnál Environmental Research Letters.

Výzkumníci z Aurora Flight Sciences, Harvard University a Carnegie Mellon University počítali náklady, jak dostat jeden milion tun materiálu do výšky 18 kilometrů. Do úvahy vzali existující letadla, nově navržená letadla pro lety do třiceti kilometrových výšek, nové hybridní vzducholodě, rakety, střely a nebo potrubí, kterými by se do atmosféry vypustila suspenze nebo plyn.

Použití letadel je podle vědců vcelku jednoduché vzhledem k současným kapacitám leteckého inženýrství, výroby a řízení. Vývoj nového, speciálního letounu se jeví jako nejlevnější varianta. Náklady by se pohybovaly okolo 1–2 miliard ročně. Současná letadla by byla dražší, protože nejsou projektována pro lety v tak vysokých výškách. Na to, aby misi zvládla, by bylo potřeba provést jejich dodatečné úpravy, což by bylo velmi nákladné.

Střely a rakety jsou schopné sice donést materiál do požadovaných výšek, ale náklady spojené s jejich použitím se ukazují jako mnohem vyšší než použití letadel nebo vzducholodí. Důvodem je nemožnost opětovného použití.

A přestože jde o zcela teoretický model, vědci se také zabývali možností dostat aerosol do atmosféry pomocí plynovodního potrubí, vztyčeného do výše 20 km a drženého na svém místě héliem naplněnou vznášející se platformou. Potrubí by mělo zcela nejnižší provozní náklady na přepravený kilogram materiálu, ale obrovské by byly náklady vývoj celého zařízení, na výzkum vhodného materiálu potrubí, vývoj a testování potrubí a celkové zajištění bezpečnosti provozu. Možnost použití potrubí je navíc stále spíše v oblasti sci-fi.

Studie dokládá, že základní technologie již jsou dostupné a mohou být pro záměr použity v několika různých formách za cenu nižší než je 5 miliard amerických dolarů ročně. Náklady na snižování emisí oxidu uhličitého jsou aktuálně odhadovány na částku mezi 0,2 až 2,5 HDP v roce 2030, což zhruba odpovídá částce 200 a 2000 miliard dolarů.

Vynesení aerosolu do stratosféry je jednou z technologií, které patří do tzv. managementu slunečního záření (Solar radiation management – SRM). Účinek aerosolu by byl obdobný, jako mívá sopečná erupce, která odstíní sluneční paprsky. Autoři studie zmiňují, že použití technologie by mělo být možné až po důkladném zvážení důsledků, rizik a celkových nákladů.

Podle výzkumníků je potřeba mít na paměti, že použití nástrojů managementu slunečního záření se nijak neredukují skleníkové plyny v atmosféře, ani se nijak nezmění kyselost oceánů. A dále připomínají výsledky jiných výzkumů, které ukazují, že management solárního řízení bude na různých místech Země působit jinak a povede k různým změnám teplot a srážek.

„Doufáme, že naše studie pomůže jiným vědcům při hledání nových inovativních metod. A že jim pomůže vyvinout postupy s vysokou efektivností a minimálními environmentálními riziky,“ říká jeden z autorů studie Jay Apt. A dodává, že jejich analýza nákladů se nijak nevěnovala problematice vlivu aerosolů v atmosféře, jejich účinnosti, rizikům jejich použití nebo tím, kdo by měl o takové akci rozhodnout.

---

reklama

---