Za svět zelenější? Stromy mají v přírodě své místo. Ale ne všude

Odložte prosím rýče a krumpáče. Studie, kterou nám letos v červenci představili švýcarští badatelé prostřednictvím žurnálu Nature, rozhodně patřila mezi nejdiskutovanější témata roku. Odhalovala totiž potenciál klimatické obnovy, který se skrývá v celoplanetární výsadbě stromů a mnoho lidí učinilo z jejích závěrů svůj program do budoucích let. Nature World News nám teď vysvětluje, proč to není úplně šťastný nápad.

Zalesnit 900 milionů hektarů a vyvázat tím z atmosféry 205 gigatun uhlíku. Takový byl teoretický recept na boj s klimatickými změnami, v podání týmu Jean-François Bastina a švýcarského Federálního technologického institutu technologie v Curychu (ETH). Myšlenka, že zvýšení zalesněné plochy souše o 25 % vysosá 25 % v atmosféře přítomného uhlíku, byla nepochybně přitažlivá. Citelně jí však chyběl kontakt s realitou. Přehlušit nadšený potlesk kritickou výtkou se proto podařilo až nyní, kdy do švýcarské studie zdatně tepou ekologové z celého světa. Zvláště pak z těch regionů, které by se měly v teoretických plánech autorů z ETH stát novým lesem.

Jsou místa, kam stromy nemůžou…

„To jsou extrémní začátečnické chyby,“ komentují návrh možné zonace zalesnění ekologové Texaské univerzity z týmu profesora Josepha Veldmana. „Například to, že se mezi plochami vhodnými k zalesnění objevuje například Yellowstonský národní park, se svými zřídly a horkými prameny.“ Švýcaři prostě viděli rozsáhlé chráněné území s minimální pokryvností stromů, a tak jej zařadili mezi lokality vhodné k osazení, aniž by moc přemýšleli o tom, proč tam vegetace přítomná není. Pochvaly se Švýcaři nedočkali ani od jihoafrických kolegů.

„Řekněme, že ten plán je od začátku postaven na dost chybných kalkulacích a ve své aktuální podobě představuje dokonce hrozbu savanám, loukám a vodním zdrojům,“ zaznělo profesora ekologie, Williama Bonda z univerzity v Johannesburgu. A ideou ozelenění se víc než dotčena cítila i profesorka Giselda Duriganová z Laboratoře institutu pro lesnictví, ekologii a hydrologii v São Paulo. „Zalesnit brazilské cerrado a venezuelské los llanos? Vždyť to jsou světově jedny z nejzásadnějších bezlesých ekosystémů, druhovou diverzitou překonávající tropické deštné lesy!“

… a místa, kde stromy nechceme

Mimochodem, právě na území cerrada (druhého největšího biomu Jižní Ameriky), pramení ty největší brazilské řeky: Xingu, Tocantins, Araguaia, São Francisco, Parnaíba, Gurupi, Jequitinhonha, Paraná a Paraguay. Sadit tady stromy znamená zbavit je vody a vysušit půlku kontinentu. A další kritické výtky? „Bohužel, na základě nesprávných výpočtů a nekvalitních dat dospěli švýcarští kolegové k mylným číslům. V konečném důsledku tak nadhodnotili potenciál stromů pro zachycování uhlíku o pětinásobek toho, co by ve skutečnosti bylo možné.“ Ani to ale nestačí.

„Do map s návrhem k zalesnění byly zahrnuty i oblasti, kde by stromová vegetace naopak snížila albedo, což by naopak vedlo ke zvýšení efektu globálního oteplení.“ Zalesněný, vizuálně tmavší povrch, totiž sluneční paprsky přitahuje a vyzařuje pak do okolí teplo. Podobně zcestný je pak i švýcarský pohled na to, jak by vysazené stromy ovlivnily vodní režim. Prakticky jej nebrali v potaz. Stromy přitom vodu zadržují, což by se například v období sucha dost neblaze odrazilo na životě zalesněných regionů. A samozřejmě, výsadba lesů do trvalých travních porostů tropických a subtropických savan by se rovnala ekologické katastrofě, kvůli zde žijícím druhům.

Chybné počty, špatné závěry

„Snaha švýcarských kolegů se zaměřila čistě na dosažení uhlíkové rovnováhy, výsledek podlehl jejich grandiózním ambicím. Nedobře spočítali a podcenili množství uhlíku vázaného v půdě, pod travinnou vegetací a naopak silně nadhodnotili kapacitu stromů pro ukládání uhlíku,“ říká Duriganová. Dodává ještě, že řada nyní degradovaných vytěžených ploch si zaslouží znovu zalesnit, s pozitivním výsledkem. Ale že není přiměřené srovnávat nelesní stanoviště a savany s degradovaným územím.

Kritikové se v zásadě shodují na tom, že autoři zalesňovacího návrhu přehlédli fakt, že klima není jediným problémem k řešení a že biomasa stromů není jedinou proměnnou v ekosystému. Zalesňování otevřených travnatých ekosystémů může mít dalekosáhlé negativní důsledky, na ekosystémové služby i biodiverzitu.

Komu tím prospějete?

A je tu ještě jeden kritický dovětek. Duriganová si klade řečnickou otázku, komu celá ta zalesňovací senzace nejvíc prospěla. Prý asi nejvíc velkým korporacím a zemím, které svou ekonomiku budují na spalování fosilních paliv. Hojně citovaná švýcarská studie totiž vytvořila nebezpečnou iluzi, že není třeba se omezovat, ale stačí jen sadit stromy. „Myslím, že ve svých důsledcích pak tahle studie citelně oslabila globální snahu o potlačování emisí.“ Pořád chcete sadit stromy?

---

reklama

---