Po
Červenec 2007 | Czesław Miłosz
Odpadly ze mne všechny názory, mínění, přesvědčení
myšlenky, jistoty, zásady,
pravidla a zvyklosti.
Octl jsem se nahý na pokraji civilizace,
která se mi zdála být komická a nepochopitelná.
Klenuté sály akademie po jezuitech,
kde se mi dostávalo vzdělávání,
by se mnou spokojeny nebyly.
A to i přesto, že jsem udržel v paměti
několik latinských výroků.
Řeka dále plynula dubovými a borovými lesy.
Stál jsem po pás v trávě a vdechoval divokou vůni
žlutých květů.
A mraky, oblaka. Jako vždy v oněch končinách,
mnoho mraků.
U řeky Vilie, 1999
(Czesław Miłosz: To)
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
Druhá adventní – Rorate, cœliProsinec 2010 | Adam Michna z Otradovic
Podzim se ptáŘíjen 2010 | Fráňa Šrámek
Pozdní květZáří 2010 | Jovan Strezovski
| Po deštiSrpen 2010 | Paul Fleming
VážkaČervenec 2010 | Kobajaši Issa
PanenkyČerven 2010 | Jaroslav Durych
NegativKvěten 2010 | Wisława Szymborska
| Já bloudil samotný jak mrakDuben 2010 | William Wordsworth
Sametové jaroBřezen 2010 | Karel Kryl
Ani tisíce a tisíce letÚnor 2010 | Jacques Prévert
ProrokLeden 2010 | Chalíl Džibrán
|
