Po

Octl jsem se nahý na pokraji civilizace,
která se mi zdála být komická a nepochopitelná.

Klenuté sály akademie po jezuitech,
kde se mi dostávalo vzdělávání,
by se mnou spokojeny nebyly.

A to i přesto, že jsem udržel v paměti
několik latinských výroků.

Řeka dále plynula dubovými a borovými lesy.

Stál jsem po pás v trávě a vdechoval divokou vůni
žlutých květů.

A mraky, oblaka. Jako vždy v oněch končinách,

mnoho mraků.

U řeky Vilie, 1999