Zelené rouhání Hany Librové
Ústředním tématem knihy je "ekologický luxus". Podobně provokující spojení, jakým byla "dobrovolná skromnost" před deseti lety v podtitulu Librové "Pestrých a zelených". Tehdy autorka realizovala sociologický průzkum zvláštní skupiny lidí. Její respondenti se dobrovolně rozhodli žít skromně. Mimo jiné chtěla Librová zjistit, zda v životech "pestrých" nevzniká zárodek ekologicky příznivého způsobu života. Jednalo se o velmi pestrou směsici lidí, zaměstnání, příběhů a rozhodnutí. Mnozí z nich odešli z města do prostých podmínek venkovského stavení, žili bez automobilu nebo počítače. Šetřili energií, obdělávali pole, pěstovali řemesla.
"Vlažní a váhaví" jsou výsledkem návratu mezi osudy "pestrých a zelených" s odstupem deseti let. Je to však spíš impuls pro rozsáhlou úvahu o současných možnostech šíření ekologicky příznivých způsobů života. K tématu luxusu Librovou přivedly mimo jiné reakce čtenářů "Pestrých a zelených". Totiž, že skromnost pestrých je vlastně luxus. Vždyť co by za to leckterý z Pražanů dal, kdyby si namísto na zacpanou magistrálu u Muzea mohl ráno vyjít na procházku do lesa, za chalupou si natrhat borůvky a k obědu si upéct koláč.
 |
|
| Obálka knihy "Vlažní a váhaví". | |
| Repro: EkoList
|
Odsud pravděpodobně vedla úvaha, která nakonec zplodila "ekologický luxus". Jde o ekologicky příznivé chování, které snižuje dopady na životní prostředí a zároveň obsahuje jisté sebeomezení. Jednoduše řečeno, něco tak běžného, jako je například třídění odpadu. To, že vytřídím odpadky, umožňuje jejich recyklaci nebo čistší likvidaci. Ode mě to však vyžaduje víc práce, víc času a komplikace v dennodenním životě. Přesto takový "luxus" podstoupím. Ekologickým luxusem je nákup minerálek v nepohodlné skleněné láhvi, nepoužívání automobilu nebo květina pro přítelkyni natrhaná na louce namísto růží letecky dopravených z jiného kontinentu.
Někteří "pestří" z roku 1992 se pokoušejí dovést takový "ekologický luxus" do dokonalosti. Většinu obyvatel však nic takového ani nenapadne. Přesto je řada lidí, kteří se z rozličných důvodů luxusně-ekologicky chovají. Jsou však v tomto rozhodnutí "vlažní" a "váhaví".
Librová uvádí jako jeden z příkladů tzv. "holandské doktory". Jde o soubor holandských domácností, které si sociologové zvolili k výzkumu kvůli vědomému snižování spotřeby. Navzdory vysokým příjmům byla spotřeba těchto domácností nižší než holandský průměr. Snížení dosahovali od nákupů v second handu až po omezování jízdy autem nebo odstěhování se do menšího bytu. To vše kvůli dopadům na životní prostředí. Kamenem úrazu byly pro tuto skupinu přebývající ušetřené peníze. I zdánlivě nevinná návštěva velmi drahé ekologické restaurace totiž podle Librové vede k nekontrolovatelnému riziku další výroby, transportu a odpadu, tedy ekologické zátěže.
V ekologických kruzích jistě vzbudí velké diskuse hledání ekologicky luxusního chování například mezi americkými bobos - specifická elita zformovaná v 90. letech 20. století spojující revoltující myšlenky 60. let s úspěšným byznysem. Pro řadu "zelených" by byli bobos s jejich vášní pro cestování, luxusní domy a nákupy v nejkvalitnějších a nejdražších obchodech pouze symbolem konzumu. Librová přesto v chování členů této skupiny nachází znaky poukazující k ekologickému luxusu. Bobos nakupují ekologické potraviny, výrobky z tzv. spravedlivého obchodu (fair trade), milují přírodu atd. Podobně se Librová snaží hledat záblesky ekologického luxusu v životním stylu snobů. Upozorňuje, že zde může být ekologicky příznivé chování otázkou módy a přetvářky.
Přestože si Librová v plné míře uvědomuje problematičnost podobných výkladů, nedokáže zpochybnit význam módy, přetvářky nebo hry vlažných a váhavých pro šíření ekologicky smířlivých způsobů jednání.
Recenze je převzata z tištěného EkoListu červen 2004.
reklama
