Archeologovo hledání industriální krajiny

Kniha Václava Matouška „Čechy krásné, Čechy mé“ nese podtitul Proměny krajiny Čech v době industriální. Kniha si klade nemalý úkol – popsat všechny vlivy, kterými člověk působil na krajinu české kotliny v době končícího devatenáctého a počátku dvacátého století. Text čtenáři ukazuje vývoj rodné hroudy skutečně ze široka, přes vývoj zemědělství a průmyslu, přes jízdu železnicí i po silnici až po spočinutí v lůně přírody po boku paďourů a trampů.

Základním motivem pro sepsání knihy byla prý snaha o vyvolání polemiky s dodnes živým mýtem národního obrození, podle kterého byla česká krajina donedávna kvetoucí zahradou, do které brutálním způsobem vstoupila industrializace. Na snímku koksárny Vojtěšské huti v Kladně. Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
Foto: Hugo Charvát/Ekolist.cz

Na více než třech stech stranách představuje Václav Matoušek vztah krajiny Čech a jejích obyvatel. Nejen jak člověk po staletí krajinu přeměňoval ke svému užitku, ale také jak se do krajiny utíká k odpočinku, jak krajinu zaplňuje svými památkami a také jak ji vnímá český umělec. Na počátku textu se autor odkazuje na debatu o vlivu průmyslu a industrializace na přírodu, krajinu a obecně životní prostředí. Nicméně samotný text ukazuje především na zkušenost historika a původně archeologa Václava Matouška - kniha pečlivě vrší data a informace o způsobu a proměnách hospodaření, o proměnách krajiny kvůli hospodářské činnosti od zakládaní rybníků, přes těžbu uhlí a dalších surovin až po budování cest či vojenských opevnění.

Přesto může být pro čtenáře překvapivé, že kniha s podtitulem "proměny krajiny v době industriální", začíná v pravěku a podrobně rozebírá vznik zemědělství, aby radostně zvolala v názvu kapitoly na straně 49 „Konečně středověk.“ Ostatně vývoji zemědělství od počátků do dvacátého století je věnována téměř třetina knihy. A teprve když je konečně krajina Čech zorána a zvláčena, nastupuje začátek průmyslu. Pro něj je potřeba nejdříve krajinu propojit dopravními cestami, vytěžit suroviny a následně je zpracovat. Matoušek vypráví příběh industrializace činy vybraných podnikatelů, například šlechtického rodu Fürstenberků na Křivoklátsku, a jejich podílu na vzniku železniční cesty. Matoušek také upozorňuje na vývoj zájmu o některé suroviny a jejich zpracování. Příkladem může být těžba uhlí na Mostecku a Kladensku nebo těžba vápence na Berounsku. Kniha se skutečně věnuje pouze Čechám, kvůli odlišným podmínkám jak historickým, tak přírodním, se text vůbec nevěnuje Moravě ani Slezsku.

Podle Václava Matouška by zkrátka bylo chybou předpokládat existenci zlatého věku, kdy panovala harmonie a lad - například ve smyslu Babičky Boženy Němcové. „V každé době se člověk snažil se tady uživit a proto musel nějak zasahovat do svého přírodního prostředí. Neznamená to, že by tu před sto lety, dvě stě lety panovaly nějaká idyla, sice tu pracoval malý rolník na svém poličku, ale hned za kopcem byla továrna nebo se těžila nerostná surovina. A takhle můžeme jít dále do minulosti a stále budeme nacházet podobné kontrasty,“ řekl Ekolistu.cz při křtu knihy Václav Matoušek.

Základním motivem pro sepsání knihy byla prý snaha o vyvolání polemiky s dodnes živým mýtem národního obrození, podle kterého byla česká krajina donedávna kvetoucí zahradou, do které brutálním způsobem vstoupila industrializace. A ta ji částečně zničila a hrozí, že ji zničí úplně. „Takhle jednoduché to nebylo. Ano, člověk do krajiny vstupuje, ale to neznamená, že to vždycky musí být nutně špatně,“ říká Matoušek.

Podle něj je potřeba se vyhnout nekritickému přijímání pohledu na krajinu a vrátit se k historickým pramenům, protože ty stojí v základech dnešního stavu. „To, v čem dnes žijeme, je krajina a společnost, která vznikla ve druhé polovině 19. století a prvních desetiletích dvacátého století. To je něco, co nemůžeme ignorovat a jsme-li znepokojeni se stavem, který dnes je, vycházejme z této skutečnosti a ne z jakési idyly, jak by to mohlo vypadat,“ říká Matoušek. Václav Matoušek je původem archeolog a jak říká, podle něj dává tu pravou logiku pohledu na věc nejen posledních tři sta let, ale je potřeba vzít do úvahy vývoj od čtvrtohor, tedy dvou milionů let.

Široce rozkročené téma knihy samozřejmě vede k určité zkratce, navíc z velké části jde o shrnutí a analýzu řady jiných odborných studií. Nicméně hlavním záměrem knihy je ukázat množství způsobu, jakým lidé krajinu proměňují. Novým tedy nejsou předkládané informace, ale právě shromáždění jinak roztříštěných pohledů do jednoho rámce. Přestože kniha je určena nepoučenému čtenáři, autor - odborník se nezapře. Matoušek je zvyklý psát vědecké texty více než ty populární. Proto se některé části knihy utápí v množství jmen a dat a text se stává těžko přehledným.

Poslední část knihy je věnovaná návratu člověka k přírodě a pobytu v krajině - a to nikoli z důvodů hospodářských, ale odpočinkových. A také krajině jako místu pro život člověka, několik kapitol je věnováno urbanizaci a rozvoji měst, například soužití města a průmyslu ukazuje Kladno, kde vedle sebe vznikají doly a hutě, ale také nové městské čtvrti. Kniha se dotkne i vzniku rekreačních oblastí, jakou jsou Senohraby, kde vznikaly letní vily a kam jezdila za odpočinkem společenská smetánka nebo vývoj lázeňství. Hlavní jádro se ale věnuje sportu a pobývání v přírodě. Výlety do přírody za krásami krajiny i sportovní vyžití lyžařů, kajakářů i cyklistů vnímání krajiny podstatně poznamenal, stejně tak ovšem česko-německý dualismus národního obrození, který dal vzniknout řadě spolků a sdružení, jako dodnes fungující jednotě Sokol nebo Klubu českých turistů. Vedle toho se v české přírodě postupně začali vyskytovat skauti, kteří měli podle Matouškovy knihy podporu zejména školních institucí, na rozdíl od volnomyšlenkářů hnutí woodcraft. Zcela českou specifikou je pak tramping, jehož počátkům po konci první světové války i pozdějšímu rozvoji se kniha věnuje také. Specifické ovlivnění krajiny pak zkoumají poslední kapitoly věnované stavbám vojenských opevnění a do určité míry společně navazující téma pomníků a nejrůznějších kapliček, křížů a dalších drobných památníků v krajině.

Čechy krásné, Čechy mé se velmi ambiciozně snaží podat úplný pohled na nejdůležitější nebo možná nejzajímavější činnosti, kterými člověk krajinu mění v závislosti na tom, jak ji chce využívat. Přestože se zaměřuj jen na území Čech, začasto upozorňuje i na vývoje za hranicemi, zejména v Anglii a Německu v souvislosti s rozvojem průmyslu nebo naopak USA v případě počátků ochrany přírody. Určitá roztříštěnost knihy je dána i jejím zvláštním druhem autorství. Vedle hlavního autora Václava Matouška (a řady konzultantů a odborných poradců) se na textu podílelo patnáct studentů z Fakulty humanitních studií a stavební fakulty ČVUT. Ti jsou všichni v úvodu knihy poctivě vyjmenováni a v poznámkách i v textu se čtenář dozví, které části kapitol vycházejí z jejich prací. „Zadal jsem téma, někdo zareagoval, pak jsme se domlouvali podle toho, co kdo chtěl dělat, odkud kdo pochází. A abych s nimi mohl spolupracovat, musel jsem být o dva tři kroky napřed a někteří byly tak dobří, že mě i předběhli,“ vysvětluje Matoušek.

---

reklama

---