Kurfürst: Já, občan a cyklista, se prostě snažím něco dělat
EkoList: Můžete definovat, co jsou Car Busters zač?
Ivana Jakubková (I.J.): Car Busters původně vznikli ve Francii v roce 1997 coby pokračování konference v Lyonu nazvané "Towards to car free cities" (Za města bez aut), jejíž cílem bylo odkázat automobilovou dopravu do patřičných mezí, aby se ve městech dalo normálně žít. Do Čech se přistěhovali před dvěma lety, hlavní činností je vydávání časopisu (Car Busters), který má sloužit jako informační zdroj nebo základna pro hnutí za život bez aut nebo alespoň s méně auty.
Petr Kurfurst (P.K.): Zaměřujeme se hodně na městské prostředí: Dalo by se říci za města bez aut.
EkoList: Patří tedy pražské cyklojízdy do seznamu vašich činností?
I.J.: V tom je to úskalí. S cyklojízdami jsme začali, ale nechceme vyvolávat dojem, že je organizují Car Busters. Jejich vzorem jsou tzv. Critical mass, které vznikly v USA, ale rozšířily se po celém světě, jsou to každoměsíční jízdy lidí, které nikdo oficiálně neorganizuje. A nám šlo o to, vytvořit podobnou tradici i tady. Takže nápad přišel od nás, ale rádi bychom, aby se postavil na vlastní nohy. Aby to byla záležitost samotných cyklistů, kteří tam přijedou, rozhodnou si, kam se pojede, co se bude dělat, jak se budou jízdy propagovat.
EkoList: Nepřicházejí cyklojízdy tím, že za nimi nikdo nestojí, o legitimitu?
I.J.: V Čechách to asi vypadá nevěrohodně, ale jenom proto, že lidi ještě nejsou zvyklí na skutečnou občanskou společnost. Proč by mělo být podezřelé to, co nemá oficiální statut, co nemá jméno, nemá nějaké konto v bance?
P.K.: Tady zmizela tradice první republiky, kdy byly občanské spolky, ve kterých se lidé bez jakýchkoli formálních závazků věnovali životu kolem sebe. Tohle u nás zaniklo. Společnost zde není zralá, u nás nefunguje občanské povědomí, že občané mohou ovlivňovat přímo život kolem sebe. Jízdy mají dvě roviny. Chceme samozřejmě ukázat, že ve městě jsou cyklisti, že stojí za to pro ně budovat cyklostezky, že zde chybí infrastuktura. Druhá věc je právě v lidech budovat pocit zodpovědnosti za svoje vlastní věci a bourat strach projevit se, prosadit nějaký nápad.
EkoList: Můj první dojem, když jsem se dozvěděl, že se nehlásíte k pořadatelství cyklojízd, byl ten, že je to kvůli možným obstrukcím ze strany policie, úřadů...
I.J.: Abych se přiznala, tak i to je částečně pravda. Ale hlavně je to tím, že my si myslíme, že každý účastník jízdy má být zodpovědný sám za sebe. Existují určitá pravidla, která jsme my sepsali a které, doufáme, budou účastníci respektovat. Ne vždy to tak bohužel ale je.
EkoList: Nestaví vás to už do role organizátora?
P.K.: My jsme to nepsali za organizaci, organizace pod tím ani není podepsaná, to jsou věci, které jsem sepsal já, občan Petr Kurfürst, a já se o ně chci podělit s lidmi. Je to moje soukromá aktivita. Mě třeba by to bylo jako členovi Car Busters úplně jedno, jestli to je aktivita Car Busters nebo není, my se tím spíš snažíme povzbudit nebo probudit lidi, aby začali něco dělat sami. S Ivankou jsme to iniciovali a víceméně čekáme, až se to ujme. Snažíme se jízdy od začátku nespojovat s naším občanským sdružením, protože chceme, aby to byla sice vyvolaná, ale postupem času spontánnější akce. Byli bychom rádi, kdyby si to jednotliví účastníci vzali za vlastní. Já, občan a cyklista, se snažím něco dělat.
EkoList: Je nějaký konkrétní dopad cyklojízd? Změnilo se něco od letošního dubna, kdy v Praze cyklojízdy začaly?
P.K.: Ve čtvrtek 20. září, kdy byl Den bez aut, se jela letošní největší jízda, zhruba sto lidí (ale záleží kdy, kde a kdo to počítal) a jejím cílem bylo shromáždění před magistrátem na Mariánském náměstí, kde jsme z radnice vyvolali dopravní výbor magistrátu. Výbor zasedá každý třetí čtvrtek v měsíci, což je shodou okolností termín cyklojízd. Předali jsme dopravnímu výboru petici, kterou podepsalo 85 lidí a kterou žádáme magistrát, aby financoval inteligentní přípravu srozumitelného a jasného plánu rozvoje cyklistiky, aby začal funkčně řešit cyklistiku na pražské úrovni. Předseda dopravního výboru, Ing. František Laudát nás vyzval k účasti na jednáních výboru, která jsou koneckonců veřejná. Hned na další zasedání výboru dva nebo tři lidé šli a z jednání vyplynulo, že jedno z budoucích zasedání se bude celé věnovat cyklistice. Snad se to dá nazvat jako úspěch cyklojízd.
EkoList: Jací lidé se účastní cyklojízd?
P.K.: Účast je dost pestrá. Jsou tam lidé, kteří už teď běžně jezdí po Praze na kole, jsou tam lidé, kteří to berou jako turistiku, jezdí s námi i pár sportovců, sejdou se kola sportovní, silniční, horská. Tak polovina kol je městských.
I.J.: Rozhodně to nejsou jenom lidé z nevládních organizací, myslím si, že většina naopak není nikde organizovaná.
P.K.: Vídáme tam lidi z pražských ekologických nevládek (ještě aby ne), ale se spoustou lidí jsem se potkal poprvé na jízdě.
EkoList: Je nějaká odezva ze strany řidičů nebo chodců?
I.J.: Reakce jsou jak pozitivní tak negativní, zatím jsme neměli žádný větší konflikt s řidiči, i když samozřejmě na nás troubí, objevilo se pár pokusů najíždět do cyklistů zezadu nebo z boku. Ale takových řidičů je menšina.
P.K.: V autech sedí lidi, kam na ně není ani vidět a na chovaní auta nic nepoznáš. Já si myslím, že je víc těch reakcí pozitivních až lhostejných. Lidé se usmívají, když vidí "špuntovací" cedule s nápisem "Díky", kterými se zdržují auta, která by mohla na křižovatce vjet mezi cyklisty - a když se ještě na toho řidiče usměješ... Okrajově se stane, že je na takový explicitní projev dobré vůle někdo hnusný.
I.J.: To jsou většinou řidiči dodávek, kteří něco musí někam vést a už mají zpoždění, ti jsou hodně nerudní a nervózní.
P.K.: My se snažíme řidičům co nejvíce přiblížit, jak jen to jedoucímu autu jde. Vozíme na zádech cedule s nápisy jako například: "I cyklisté mají své dny", nebo "Děkujeme za trpělivost".
EkoList: Nedávno se v časopise Velo objevil úvodník, kde se šéfredaktor podivoval nad tím, že je o takové akci nikdo neinformoval...
I.J.: My jsme s ním asi před hodinou mluvili právě v reakci na tento úvodník, ono je to tím, že jsme na propagaci zatím moc netlačili, doufali jsme, že se to bude šířit mezi cyklisty samo. Tím, že pro mě je kolo dopravní prostředek a není to pro mě sport, tak se nezajímám o to, kde mají jaká kola a vlastně nás nenapadlo, že existují časopisy, které se na kola specializují.
P.K.: Myslím, že jsme dnes s měsíčníkem Velo navázali tvořivý vztah.
EkoList: Pořádají se cyklojízdy i v jiných městech nebo je to jen pražská záležitost?
I.J.: V Brně, v Brně dokonce každý týden. Pak v Olomouci, ale tam to není v tom samém stylu jako v Praze.
P.K.: Tam to provozují Olomoučtí kolaři. Město Olomouc má dost pochopení a asi i dost prostředků pro realizaci cyklistických stezek, takže tam není vcelku na co si stěžovat, tudíž ty jízdy jsou tam spíš propagací stávající sítě stezek.
I.J.: Nevím jestli už, ale rozhodně se v Olomouci plánuje přijmout strategie rozvoje cyklistiky, kterou zpracovalo Centrum dopravního výzkumu, ke které by se podle našich představ měla připojit i Praha. Pak se konají i v Bratislavě, což je sice zahraničí, ale...
P.K.: ..tam je to podobný vzor jako v Praze. S bratislavskými lidmi jsme v kontaktu a tam ty jízdy probíhají ze stejných důvodů a se stejným cílem jako ty pražské. Jsou to takové sestřičky.
reklama
