Po prostudování návrhu zákona o obalech ministerstva životního prostředí, schváleného již vládou, jsem nucen konstatovat, že zákon žádným způsobem nerozlišuje mezi spotřebitelskými obaly, například mezi různými druhy lahví, bez rozdílu materiálu, a obaly pro přepravu nebezpečného zboží, jak je zatřiďováno podle UN-RTDG, ADR, RID, IATA a IMDG-code, což jsou mezinárodní standardy, ke kterým naše republika přistoupila a v některých případech je implementovala do své legislativy vydáním zákona.
Považuji za velmi nesprávné, že všichni výrobci obalů jsou si stavěni na roveň pro účel tohoto zákona, poněvadž jistě výrobci láhve pro nápoje postačí k přípravě pro recyklaci mycí linka s čističkou, narozdíl od výrobce, který produkuje obal pro přepravu nebezpečného zboží, přičemž do obalů jsou u různých zákazníků plněny různé produkty s různým chemickým složením. Výrobce obalu pro přepravu nebezpečného zboží, který na trh dodá nový a tedy čistý obal, má mít podle nového návrhu zákona o obalech povinnost takovou směs použitých obalů od nebezpečného zboží recyklovat stejně jako výrobce výše uvedené láhve. Je skutečně podivné, že návrh nerozlišuje mezi reálnými možnostmi subjektů vyplývajícími z do obalu naplněného produktu nebo zboží. Zřejmě byl návrh zákona napsán bez znalosti portfolia typů a druhů obalů. Logičtější by přece bylo, kdyby v zákoně byla povinnost recyklace stanovena přímo tomu, kdo obal naplnil produktem, který je za nebezpečné zboží podle zmíněných předpisů považován, neboť ten, kdo plnil produkt, o něm má obvykle takové znalosti, které mu umožňují náležitou neutralizaci nebo deaktivaci zbytků obsažených ve vyprázdněném obalu, který je sám v tomto stavu i z pohledu zákona 29/1998 (RID) nebo předpisů ADR také nebezpečným zbožím a podléhá tak v průběhu přepravy zboží k výrobci obalu těmto speciálním předpisům (RID / ADR) v plném rozsahu, což pochopitelně dopravu, s ohledem na speciální dopravní prostředky a podmínky a školené pracovníky, prodraží. Současně výrobci budou nuceni do cen nově uváděných obalů zakalkulovat jak uvedenou dopravu, tak všechny náklady spojené s přípravou k recyklaci, jako je vyčištění nebo neutralizace vnitřku obalu, likvidace takto vzniklé nedefinované směsi chemikálií, včetně pořízení potřebných zařízení atd. Tzn. že ten, kdo obal pro přepravu nebezpečného zboží naplnil, namísto toho, aby v mnoha případech dostal zaplaceno za odpad typu, např. železný šrot, bude muset vynaložit více prostředků na jeho pořízení.
Druhou možností, na kterou však uvedený návrh zákona o obalech také nepamatuje, je stanovení povinnosti neutralizace obalů nebo jejich zbytků tomu, kdo obal pro přepravu nebezpečného zboží naplnil, předtím, než bude provedena doprava již normálně dopravitelného obalového odpadu k výrobci obalu, který by pak měl za povinnost zajistit recyklaci obalu v rámci ekologických, nebo i jiných, předpisů. Takto konstruovaný proces by přinesl mnoho výhod všem zainteresovaným stranám, o zvyšení bezpečnosti zdraví lidí a majetků nemluvě.
Zákon, tak jak je MŽP navržen a vládou schválen, je v tomto ohledu velmi nedokonalý, neboť obalářství nejsou skutečně jen obaly pro potraviny nebo nápoje. Zákon, ačkoli je zjevně myšlen dobře, nepopisuje oblast v potřebném rozsahu a pokud bude schválen v nezměněném znění, může mít skutečně fatální synergické efekty, které se mohou projevit až v zaměstnanosti.
reklama
