Vladimír Wagner: Jak je to s počtem úmrtí vinou radiace z Černobylu?
Ian Fairlie sám zdůrazňuje, že řada studií má nedostatečnou statistiku a velmi vysoký rozsah statistických nejistot. Konstatuje také, že řada studií má negativní výsledky, tedy že žádnou pozitivní korelaci mezi radiací a zkoumaným zdravotním rizikem nevidí (vlivem statistických nejistot vychází zmenšení počtu zkoumaných onemocnění vůči referenčním hodnotám). Uvádí, že negativní výsledek nemusí znamenat neexistenci rizika, ale může jít o nedostatečnou statistiku. Proto je do své studie nezahrnuje. Zároveň do studie zahrnuje i „slabě“ pozitivní výsledky. Tedy případy, kdy vyšla pozitivní korelace, ale v mezích dvou či dokonce jedné standardní odchylky je i negativní korelace. Má pravdu, že negativní studie nemusí znamenat neexistenci zdravotního rizika. Měl by však také zdůraznit, že pozitivní výsledek, který má v mezích statistických nejistot i negativní korelaci, může znamenat i neexistenci zdravotního rizika. Pokud by se dělal podobný výběr pouze studií s pozitivním výsledkem v případě metastudií, dostaneme nesprávné výsledky poznamenané výběrovým efektem, které neodpovídají realitě.
V Černobylu i u evakuovaného obyvatelstva a obyvatelstva ze silněji zasažených území obdržená dávka u dominantní části nepřesáhla 100 mSv. Střední hodnota pro evakuované byla 31 mSv a pro obyvatelstvo ze silněji zasažených území pak jen 9 mSv. Připomeňme, že zdravotní riziko pod 100 mSv není pozorovatelné a odvozuje se z lineární extrapolace rizika pro vyšší dávky. Pozitivní výsledky, které zůstávají pozitivní i v rámci statistických nejistot, jsou tak i ve studii Iana Fairlie téměř výhradně spojeny se sledováním pracovníků, kteří se podíleli na likvidaci následků havárie. Tito pracovníci se označují jako likvidátoři. Jejich střední hodnota dávky byla 117 mSv a u více než 20 000 z nich byla překročena dávka 250 mSv. Sledování jsou v registrech Běloruska, Ruska a Ukrajiny. A pokud se vezmou data z těchto registrů, je dobře pozorovatelný vzrůst rizika rakoviny. Podle dat pro likvidátory shrnutých ve studii Iana Fairlie, pohybuje se zvýšení rizika rakoviny u nich mezi 17 – 22 % s nejistotou v rámci dvou standardních odchylek zhruba okolo 3 – 5 procentních bodů. Výsledky nejsou v rozporu s lineární závislostí velikosti rizika na obdržené dávce. Podobně se u likvidátorů pozorovalo zvýšení rizika leukemie. V obou případech je však toto zvýšení rizika malé ve srovnání s riziky spojenými třeba s kouřením či jinými faktory špatné životosprávy.
Jedinou výjimkou, kdy je významné riziko spojeno s jinou skupinou, je rakovina štítné žlázy z radiace, která je spojena s vnitřní kontaminací dětí a mladistvých radionuklidem jódu 131. V případě Černobylu se nepodařilo vyloučit z potravinového řetězce potraviny, hlavně mléko, kontaminované právě jódem 131. Po čtyřletém období latence se začalo projevovat významné zvýšení počtu rakovin štítné žlázy. Toto onemocnění může sice vzniknout i z jiných příčin, ale vliv radiace je značný. V zasažené populaci Ukrajiny, Běloruska a Ruska se do roku 2005 zaznamenalo přes 6800 případů tohoto onemocnění, z nichž velkou část lze přisoudit právě vlivu černobylské havárie. Rakovina štítné žlázy je poměrně dobře léčitelné, úmrtí tak bylo 14. To jsou úmrtí, která lze havárii s vysokou pravděpodobností přisoudit.
V článku Ekolistu a studii Iana Fairlei se objevuje předpověď, že černobylská havárie způsobí v Evropě 40 000 úmrtí na rakovinu během zhruba 80 let spojených s věkem dožití zasažených obyvatel. Je však třeba zdůraznit, že velká část tohoto odhadu je velmi nejistá. Je totiž postavena na součinu tří čísel. Jedno je velmi velké a jedině toto je poměrně přesné. Jedná se počet obyvatel západní Evropy (ve studii definováno jako Evropa bez Ruska, Běloruska a Ukrajiny), kterých je zhruba 500 milionů. Druhé číslo je střední dávka, kterou obyvatel obdržel z Černobylu. Ta je v daném případě velmi malá 0,3 mSv. Připomeňme, že střední hodnota roční dávky z přirozeného pozadí je pro Česko zhruba 2,5 mSv a za 50 let tak z pozadí dostaneme každý dávku 125 mSv. To je 400krát více než je ta dávka z Černobylu. A jsou oblasti, třeba ve Finsku, kde je to pěti až desetinásobek. Jestli i pro tak malé dávky platí lineární závislost mezi dávkou a zdravotním rizikem nebo se s těmito hodnotami, které jsou řádově nižší než jsou hodnoty z přirozeného pozadí, dokáže organismus vypořádat bez následků, prostě nevíme. Třetí číslo, které udává vztah mezi dávkou a zvýšením rizika rakoviny, je tak úplně na vodě. V daném případě se tak velmi velké číslo násobí číslem velmi malým a úplně nejistým. Výsledek je tak sice dost velký, ale v podstatě nepříliš smysluplný. V tomto případě to má být 12 000 úmrtí. |Pokud bychom vzali zmíněné přirozené pozadí, tak dostaneme, že na jeho vrub by se muselo připsat 5 milionů úmrtí. Celkově pak bude v dané populaci zhruba 120 milionů úmrtí na rakovinu. Připomenu, že rakovina je jednou z nejčastějších příčin smrti.
Velice podobná situace je i pro obyvatele Ruska, Běloruska a Ukrajiny, kteří nežili v silně zasažených částech. Těch bylo 98 milionů. Zde byla střední dávka 1,3 mSv. Připomeňme, že jedno CT vyšetření dodá dávku okolo 7 mSv. A dávku 1,3 mSv lze poměrně lehce nasbírat několika transkontinentálními lety. V tomto případě nám vychází 10 000 úmrtí. I v tomto případě však tento odhad příliš smysluplný není. To znamená, že z uvedeného odhadu 40 000 úmrtí vlivem radiace z Černobylu je polovina poznamenaná tím, že extrapolujeme nějakou zákonitost přes několik řádů do oblasti, kde vůbec nevíme, jestli může platit. Dostáváme jev, který se označuje jako čínský syndrom. Obrovské číslo násobíme malým, ale pravděpodobně úplně nesmyslným číslem. Výsledek je pak sice ohromující, ale moc smyslu v něm není.
U likvidátorů, evakuovaných a obyvatel silně zasažených území se už dostáváme k dávkám, které jsou v rozsahu, kde už může být extrapolace popisu závislosti rizika na dávce lineární funkcí oprávněná a nejistoty získaných hodnot už nejsou tak obrovské. Ostatně to potvrzují i zmíněné epidemiologické studie, které se u likvidátorů prováděly. I to je důvod, proč se odhady počtu úmrtí vlivem černobylské radiace odhaduje mezi 4 až 20 tisíci. Je třeba připomenout, že pro daný počet 9 milionů obyvatel, kterých se daný odhad týká, je počet úmrtí na rakovinu z jiných příčin zhruba 2 miliony. Je tak faktem, že vliv Černobylu i v této populaci je zanedbatelný oproti desítkám ne-li stovkám jiných známých i zatím neznámých rizikových faktorů z životosprávy a životního prostředí.
Předchozí analýzou jsem chtěl dokumentovat nevhodnost extrapolace přes několik řádů do oblasti, kde daná zákonitost už s velkou pravděpodobností neplatí. Nepříliš velkou relevanci příslušných odhadů lze dokumentovat i na takovém příkladu. Přírodní radiační pozadí v České republice vede k roční dávce zhruba 2,5 mSv. Takže střední dávka pro obyvatele v Česku za deset let je 25 mSv. V Japonsku je díky jiné geologické stavbě podloží mnohem menší pozadí. V Tokiu byla i v době událostí ve Fukušimě celková střední roční dávka hluboko pod 1 mSv. To znamená, že v Česku je za deset let celková dávka nejméně o 15 mSv větší. Pokud by se české obyvatelstvo přestěhovalo do Tokia, a to i v době událostí ve Fukušimě, mohlo by se podle podobných úvah zabránit více než 15 000 úmrtí na rakovinu. A protože třeba rozdíl mezi Finskem a Japonskem je ještě mnohem větší, Finů by se zachránilo násobně více.
Pokud se posuzují rizika, je vždy třeba posuzovat věci v kontextu a s uvážením příslušných nejistot. Hlavně je pak třeba rizika srovnávat a vzít v úvahu početnost zasažené skupiny. To bohužel právě v prezentacích, které jsou spojeny s aktivistickým hnutím proti něčemu, velmi často není. Několik příkladů týkajících se nejen radiace jsem už rozebíral (zde, zde a zde). Vede to k tomu, že společnost ztrácí schopnost racionálně posuzovat rizika a efektivně se s nimi vypořádávat. Jaderná energetika vyrábí dlouhodobě v celosvětovém měřítku přes 10 % elektřiny. Přesto zde za půlstoletou historii nastala jediná havárie, která vedla k vyššímu počtu obětí. V počtu úmrtí na vyrobenou jednotku energie určeném pro celý výrobní cyklus tak vychází i s využitím hodnot, které prezentuje Ian Fairlie, jako jedna z nejméně nebezpečných.
Pokud využijeme studii Iana Fairlie, můžeme ze zkušeností získaných u Černobylu předpovědět vývoj v řadě oblastí pro Fukušimu. Z téměř třiceti tisíc pracovníků, kteří se ve Fukušimě podíleli na likvidaci havárie, pouze 6 obdrželo dávku větší než 250 mSv. Připomeňme, že třeba kosmonauté na ISS obdrží při dlouhodobém pobytu i dávku překračující 300 mSv. Jen 167 dostalo dávku větší než 100 mSv. Srovnatelná dávka byla tou střední pro likvidátory z Černobylu. Samotné obyvatelstvo bylo evakuováno ještě před úniky radiace, nebylo tak vystaveny dávkám, které by se jakkoliv vymykaly zlomku standardního jednoletého příspěvku přirozeného pozadí. Nelze tak očekávat žádné pozorovatelné zvýšení počtu rakovin nebo jiných onemocnění.
Zároveň se podařilo vyloučit jód 137 i cesium 137 z potravinového řetězce. Japonsko mělo dostatek prostředků k tomu, aby plně nahradilo výpadek potravin a krmiv v zasažených oblastech. Později zajistilo i velmi pečlivou kontrolu produkce v zasažených oblastech. Nedá se tak předpokládat, že by se objevilo zvýšení počtu rakovin štítné žlázy u obyvatel, kteří byli v době havárie v dětském a mladistvém věku. Jak je popsáno i v práci Iana Fairlie je doba latence rakoviny štítné žlázy čtyři roky a bylo to dobře patrné i u jejího výskytu po havárii v Černobylu. V Japonsku tak během prvních let po havárii provedli rozsáhlou prohlídku zhruba 360 000 lidí, kteří byli v zasažené oblasti ve věku do osmnácti let, pomocí ultrazvuku. Ta měla zjistit výskyt rakoviny štítné žlázy v populaci, kde se zatím případy z radiace nevyskytují. Tak rozsáhlé prohlídky se totiž nedělají a neexistují referenční hodnoty výskytu. Další pravidelné prohlídky budou následovat. Pro obyvatele do osmnácti let to bude každoročně a po dovršení tohoto věku jednou za dva roky. Bude tak velmi podrobná kontrola, i když se zvýšení výskytu rakoviny štítné žlázy neočekává.
Podrobně je současná situace a to, co se podařilo a co ne při řešení dopadů havárie, rozebráno v posledním článku cyklu o Fukušimě na serveru Osel. Pro ty, kteří mají zájem o podrobný rozbor událostí, dopadů, srovnání Fukušimy a Černobylu, je určena kniha „Fukušima I poté“, které vyšla v nakladatelství Novela Bohemica.
reklama
