Vladimír Wagner: Jaký bude vývoj energetiky, zvláště jaderné, po Fukušimě?

Havárie, která vlivem březnového zemětřesení a následné cunami nastala v jaderné elektrárně Fukušima I, bude mít velký vliv na vývoj energetiky nejen v Japonsku. A určitě se dotkne zvláště jaderných zdrojů. Chtěl bych prezentovat některá fakta a také mé názory na možný budoucí vývoj v této oblasti. Můj příspěvek se bude věnovat změnám v pohledu na jadernou energetiku v různých zemích.

Situace v Německu

Velice důležitý a zajímavý z hlediska našeho tématu bude vývoj v Německu. Tam sice nastoupila politická reprezentace cestu k odstoupení od jádra před více než deseti lety, ale jak se postupně ukazovaly představy náhrady jaderných zdrojů obnovitelnými jako nerealistické, objevovaly se tendence odchod od využívání jaderné energetiky přinejmenším pozdržet. Výkon postavených větrných a solárních elektráren sice rostl velmi rychle, ale díky jejich relativně malému koeficientu využití výroba v nich rostla jen pomalu. Tato situace se dramaticky změnila po havárii elektrárny Fukušima I. Německo rychle a definitivně odstavilo osm reaktorů a opět nastoupilo cestu k rychlému opuštění jaderné energie. Při současném stavu postoje veřejnosti a politické reprezentace v Německu vzdaly podporu jádru i energetické společnosti a průmyslové podniky. Nedávno například firma Siemens vyhlásila, že odstupuje ze všech aktivit spojených s jadernou energetikou.

Z dosavadního vývoje, rozestavěných projektů a deklarovaných plánů je jasné, že dominantně nahradí jaderné zdroje fosilní elektrárny, zejména plynové. Z obnovitelných zdrojů se na náhradě jaderných budou převážně podílet větrné elektrárny, zvláště pak mořské větrné parky. Plánuje se sice postavit zhruba stejný výkon solárních zdrojů, ale vzhledem k jejich malému koeficientu využití, bude jejich podíl na výrobě elektřiny mnohem menší. Vzhledem k rozestavěným novým uhelným a plynovým blokům i faktu, že doposud bylo Německo významným exportérem elektřiny, by nemělo mít v nejbližších letech problém vyprodukovat dostatek elektřiny a udržovat dostatečný pohotový výkon i pro zimní špičku.

Problémy mohou nastat se stabilitou elektrické sítě. Ta potřebuje mít dostatečně stabilní zdroj přiměřeně blízko místa s významnou spotřebou. Větší podíl obnovitelných zdrojů potřebuje velkokapacitní elektrická vedení ze severu na jih. Narazí se tak na problém, že současná realizace takového vedení není možná v termínu kratším než deset let. Nezbytná přestavba sítě se bude muset realizovat v době, kdy bude stávající síť kvůli odstavení jaderných zdrojů silně přetížená a tím se zvyšuje možnost jejího selhání. Hlavně v zimním období můžou nastat podmínky, kdy najednou jak větrné tak solární zdroje nebudou dodávat žádnou elektřinu v době, kdy je maximální spotřeba. Německo se tím dostalo do situace, že odstavilo jaderné reaktory z obavy před přírodní katastrofami, které na daném území za dobu existence lidské civilizace ještě nenastaly. Zároveň však dostalo svoji elektrickou síť do situace, kdy ji ke katastrofálnímu výpadku mohou přivést přírodní podmínky, které během desetiletí nastávají docela běžně.

Předložený scénář, kterým se ubírá a alespoň v nejbližších desetiletích bude ubírat německá energetika, znamená také daleko vyšší spotřebu fosilních paliv a produkci oxidu uhličitého při produkci elektřiny. Německo plánuje toto zvýšení kompenzovat úsporami v jiných oblastech než je produkce elektřiny a jejími úsporami. Velká část „zelených scénářů“ předpokládá dramatické zvýšení efektivity elektrických zařízení, až o 50 procent, a v optimistických představách jejich přímé promítnutí do snížení spotřeby elektřiny. Tato představa však není příliš reálná. V Německu se například celkově zvýšila mezi rokem 1990 a 2008 efektivita elektrických zařízení používaných v domácnostech o 32 procent, ale spotřeba elektřiny u domácností stoupla za stejnou dobu o 21 procent.

Je třeba zmínit ještě jeden faktor, který může velmi silně ovlivnit úspěšnost ústupu Německa od jaderné energie. Zákaz využívání jaderné energie v Německu je velmi silný precedent. Přikázané odstoupení od jádra není založeno na racionálních faktech a rozborech. Je výsledkem rozhodnutí politiků pod tlakem emocí vyvolaných u veřejnosti aktivistickými skupinami. Protijaderní aktivisté v Německu dosáhli úplného zákazu jaderné energetiky. Je tak možné, že stejnými postupy založenými na vyvolávání emocí, se rozhodnou dosáhnout zákazu i dalších energetických zdrojů. To by však ještě více omezilo manévrovací schopnost německé energetiky a značně snížilo schopnost jejího úspěšného fungování bez jádra.

Protijaderní aktivisté často předpokládají již v brzké době radikální zlepšení efektivity obnovitelných zdrojů a nalezení nových efektivních způsobů skladování energie. Problém je, že ve většině případů je vědecký výzkum během na dlouhou trať a další nemalou dobu trvá přerod objevu na ekonomicky efektivní aplikaci. Je možné, že se německému výzkumu a průmyslu, které jsou svým způsobem zatlačeny do kouta, podaří učinit značný pokrok aspoň v některé z potřebných oblastí. Bylo by to skvělé i z toho důvodu, že k odstoupení od jádra se hlásí i další státy. Nezbývá než čekat, jak se tento podle mě docela riskantní německý experiment vyvine. Některé další aspekty situace v Německu jsem popsal již dříve (i zde).

Oblasti, které plánují i nadále využívat jadernou energii

Ve světě však i po Fukušimě zůstává řada oblastí, které na jádro spoléhají. V Evropě se jedná hlavně o Francii. Ta získává z jádra přes tři čtvrtiny své elektrické energie. Na ní je do značné míry závislá Itálie a nyní i Německo. Zaměnit tak velké množství jaderných zdrojů za nějaké jiné není jednoduché a určitě by bylo i časově velmi náročné. Energetický sektor má značnou setrvačnost. Navíc je díky jaderné energii elektřina ve Francii značně levnější než jinde v Evropě a veřejnost by se dost těžko smiřovala se zvýšením její ceny na německou úroveň. Události po Fukušimě I vyvíjí dva protikladné tlaky na francouzskou jadernou energetiku. První je zvýšená potřeba zaměnit nejstarší jaderné bloky za nové s daleko vyšší úrovní bezpečnosti. Druhou vytváří nedostatek stabilních zdrojů v Evropě, který bude tlačit na prodlužování životnosti pracujících jaderných bloků.

Zdá se, že na Anglii měla havárie v Fukušimě opačný dopad než na Německo. Anglie plánovala výměnu flotily stárnoucích jaderných bloků a zatím to vypadá, že v tomto rozhodnutí byla utvrzena a bude se výměnu snažit urychlit. Začaly se tak práce na úpravě staveniště pro první blok EPR z řady těch, které se mají v této zemi stavět. Možná je to i tím, že Anglie postavila zatím největší počet mořských větrných farem a obyvatelstvo začíná pociťovat silněji ekologická negativa tohoto zdroje. Staveniště se začíná připravovat i pro první blok třetí generace ve Spojených státech. Zde se projevuje rozpor, který má podobný dopad jako již zmiňovaný ve Francii. Nové bloky, jako je třeba AP1000, procházejí licenčním schvalovacím řízením. To je už teď velice přísné a je možné, že se v důsledku havárie ve Fukušimě ještě zpřísní. To s velkou pravděpodobností zpozdí výstavbu bloku nových.

Dostavba starších bloků, jejichž budování bylo zastaveno v osmdesátých a devadesátých letech, podléhá dřívějším licenčním podmínkám. Proto v současné době dochází k obnovení výstavby těchto pozastavených projektů. Pochopitelně, že se i u těchto projektů realizují úpravy k posílení jejich bezpečnostních parametrů. Podobné dostavby se realizují nebo plánují i ve střední a východní Evropě, kde byla v devadesátých letech také řada projektů zastavena. Jedná se třeba o Slovensko (další dva bloky VVR440 v Mochovcích), Rumunsko, Ukrajinu, Rusko a další. Je to vyvoláno hlavně nedostatkem zdrojů elektřiny v dané oblasti a zdržením v nástupu nové generace reaktorů. Podle mého názoru ani v Evropě a Spojených státech události ve Fukušimě nezastaví znovuobnovení výstavby nových jaderných bloků. Situace je totiž velice rozdílná od stavu při nehodách na elektrárnách ve Three Mile Island a v Černobylu. V té době měl vyspělý svět velký počet nových jaderných bloků, jejichž životnost se ukázala být daleko delší než se původně předpokládalo. Teď je situace diametrálně jiná. Většina jaderných bloků ve vyspělém světě je již starých.

V některých rozvíjejících se zemích je současná situace odlišná a dá se tam již hovořit o jaderné renesanci. Ekonomický potenciál i životní úroveň rychle roste a lidé tam ještě dobře pamatují minulou chudobu. Tyto státy potřebují nyní pro svůj rozvoj nové a relativně levné zdroje, takže se jen těžko bez jaderné energetiky mohou obejít. V moderních technologiích navíc přestávají být závislé na evropských zemích, Rusku nebo USA. Čína nemůže hlavně z ekologických hledisek veškerý rozvoj stabilních zdrojů vsadit na uhelné elektrárny. A to nemluvím o bezpečnosti a nehodách v čínských uhelných dolech. Stejně tak si nemyslím, že by došlo k nějaké příliš velké revizi v rozvoji jaderné energetiky v Indii nebo i v Jižní Koreji.

K jaderné energetice, jako řešení svých rostoucích energetických potřeb, se obrací i řada dalších oblastí tohoto regionu.

Zvláštní kapitolou je Japonsko. Této země a jejího obyvatelstva se havárie ve Fukušimě dotýká nejvíce. A u veřejnosti tak přirozeně vzrostly negativní postoje vůči jaderné energetice. Současnou situaci ve Fukušimě I a postupný vývoj, kterým se k ní dospělo, jsem popsal v sérii článků na internetovém serveru Osel (zde a zde, kde jsou uvedeny odkazy i na dřívější články série). Důvody, proč si myslím, že se právě Japonsko bez jádra ani v budoucnu obejít nemůže, jsem popsal v Deníku Referendum. Jak se tam v budoucnu bude energetika vyvíjet, závisí na řadě faktorů. Jedním z nich také bude, jak rychle se bude dařit odstraňovat následky havárie v Fukušimě I.

Podrobnější pohled na výhledy a doporučení konkrétně pro českou energetiku, která je závislá i na popsaném evropském vývoji po Fukušimě, jsem napsal pro Literární noviny.

---

reklama

---