https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/miroslav-havranek-dopady-havarie-ve-fukusime-budou-mit-dlouhodoby-charakter
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Miroslav Havránek: Dopady havárie ve Fukušimě budou mít dlouhodobý charakter

13.10.2011
Lakonická jednoslovná odpověď na otázku „Jaký vliv bude mít havárie ve Fukušimě na budoucnost jaderné energetiky?“ je dle mého názoru „malý“. Není to tak, že já bych si přál, aby to tak bylo, jedná se spíše můj vhled do světa energetiky, jak ho vidím. Když říkám malý, nemyslím to, že by se zcela nic nestalo. Rozhodně se zavedou nové kontroly bezpečnosti v jaderných elektrárnách. Možná se přidá jedna úroveň ochrany navíc. Snad se zlepší systémy varování před přírodními katastrofami. Možná dekadentní Evropa odstaví pár dosluhujících bloků stávajících jaderných elektráren. Ale až skončí politická rétorická cvičení a bušení do protijaderného bubnu dojde na sčítání škod, nákladů a opět přijde ke slovu světový hlad po elektřině, rostoucí ceny energií, fixované investiční náklady a business. Jestli někdo očekává, že výsledkem Fukušimské katastrofy bude celosvětový ústup od jádra, tak se jedná přesně o případ, kdy se říká, že přání je otcem myšlenky. Co je vlastně adekvátní reakce sektoru na tuhle událost? Jak velké jsou reálné (měřitelné a doložitelné škody) a kolik je mediální bublina ukáže až budoucnost.
 

Redakce Ekolistu.cz oslovila několik vědců, odborníků i aktivistů s žádostí o komentář na téma:

„Jaký vliv bude mít havárie ve Fukušimě na budoucnost jaderné energetiky?“

Kromě Miroslava Havránka nám své odpovědi poslali:

Havárie svým rozsahem sice předčila avizované stupně závažnosti, nicméně v konečném důsledku je to stále industriální havárie s dlouhodobými následky, které se (bohužel) stávají. Průmysl pracuje s nebezpečnými látkami a je v konečném důsledku jedno, jestli se jedná o kadmiový kal, dioxiny, nebo radiaci. Lidé se nezajímají ani tak o samotnou látku, ale o to, co v prostředí a lidské společnosti působí. Při úniku takové látky (záření) do prostředí záleží na šíření daného kontaminantu a expozici vybraných koncových bodů (ekosystémy, lidské zdraví, klimatický systém atd.) Záření z uniklých radionuklidů v konečném důsledku působí dopady na nemocnost a úmrtnost. Toto záření je sice nehmatatelné, ale to neznamená, že je neměřitelné. Zvýšené radiačního pozadí povede v exponovaném okolí k měřitelnému (a dokonce i předpověditelnému) nárůstu pravděpodobnosti výskytu léčitelné a neléčitelné rakoviny a možných dědičných defektů. To je industriální zátěž jaderné energetiky. Pro někoho přijatelná cena za elektřinu, pro někoho ne.

Jak lze měřit dopady jaderné havárie? Klasická ekonomie snadno vyjádří ušlý zisk, ztrátu produkce či fixního kapitálu. To lze udělat relativně snadno a bez větších metodologických rozporů. Co je zajímavé jsou ale i dopady jaderné havárie na netržní statky. Studie v rámci projektů ExternE (Externe-Pol, NEEDS), které jsme s kolegy u nás na Centru pro otázky životního prostředí zpracovali, se zaměřovaly hlavně na lidské zdraví a u jádra na již zmíněné definované poškození lidského zdraví – léčitelnou a smrtelnou rakovinu a poškození genetické informace. Tyto tři body lze určitým způsobem ohodnotit – buď pomocí podmíněných metod oceňování, nebo přes náklady na léčení, nebo jinou vhodnou valuační metodou. Nebudu zde popisovat detaily jak přesně postupovat a jak se to dá udělat. Zaměřím se na dva problémy, které jsou normativního charakteru a jsou do jisté míry vlastní všem metodám. Normativní znamená, že na ně není správná odpověď, pouze názory. A bohužel tyto problémy, zejména problém času, jsou v kvantifikaci dopadů jaderné havárie klíčové.

Problém času je, že okamžité dopady na tři zmiňované koncové body (rakoviny a poškození genomu), budou relativně malé. Důvodem je, že radionuklidy uniklé do (a v případě Fukušimy stále unikající do prostředí) zvýší radiační pozadí (okolí, Japonska, světa) o velmi malé množství. Bohužel však na velmi dlouhou dobu. Nestabilní (radioaktivní) prvky mají určitou životnost měřitelnou poločasem rozpadu daného radioaktivního prvku. Ten se pohybuje od řádu zlomků vteřin po tisíce let. Takže i když dopady havárie budou velmi malé, budou dlouhodobé. A zde je kámen úrazu. Lidé mají tendenci budoucí věci cenit méně než věci současné. A extrémně vzdálená budoucnost, má pro současné generace extrémně nízkou hodnotu. Ochota platit za jeden zachráněný lidský život za pět tisíc let je limitně blízká nule. My v současnosti neznáme hodnotu budoucích dopadů a věda nemůže dát jasnou odpověď na tuto otázku. Jedná se o normativní věc, o které budou vždy spory. Extrémní případy budou na obou stranách barikády – buď dát budoucím dopadům současné hodnoty (nebo dokonce vyšší), anebo dopady za určitý časový horizont ignorovat. Pravda je někde mezi těmito extrémy. Je třeba klidně možné (a já tomu osobně věřím), že v budoucnosti bude více a více forem rakoviny léčitelných a tedy dopady, které my dnes pro budoucnost odhadneme, v budoucnu ani dopady nebudou.

Další problém ohodnocení dopadu havárie je, že má i přes usilovnou kontrolu globální charakter. Nemluvím o tom, že by mrak radioaktivních plynů pokryl celou planetu. Radionuklidy s dlouhým časem rozpadu se dostanou při havárii do prostředí a posléze jsou v drobných množstvích pomocí geobiochemických cyklů distribuovány po celém světě. To se samozřejmě děje i u přirozených radionuklidů, ale v případě lidské činnosti nás zajímá právě ta část environmentální zátěže atributovatelná oné činnosti. Typickým příkladem radionuklidu s globálním rozptylem je radioaktivní uhlík C14. Ten když se dostane do prostředí, kde se samozřejmě zcela běžně vyskytuje, se pomocí globálního uhlíkového cyklu se dostane za dobu svojí životnosti (poločas rozpadu necelých 6000 let) v podstatě do každého živého člověka (i jiných organizmů) a zvýší velmi ale opravdu velmi nepatrně pravděpodobnost jednoho z koncových dopadů. Populace na zemi se za dobu poločasu rozpadu stabilizuje mezi 10-15 mld. obyvatel a i velmi malá pravděpodobnost v 10 miliardách opakování dá určité množství pozitivních výsledků. To, že dopady budou rozloženy v čase, jsme již pokryli. Dopady ale budou rozloženy též geograficky. A zde je další normativní až filozofický problém. Hodnocení jednotlivých dopadů pochází zejména z rozvinutých západních zemí. Jsou tyto hodnoty přenositelné do jiných etických (politických, náboženských atd.) prostředí? Je etické dávat západní hodnoty třeba zemím v rovníkové Africe? A pokud ano, jde to i naopak? Otázka, co je správné, není relevantní, jedná se o normativní pohled.

Závěrem tedy zopakuji, že si myslím, že dopad Fukušimy na jadernou energetiku bude malý, nicméně jsem připraven být překvapen.


reklama

 
Miroslav Havránek
Autor je členem Centra pro otázky životního prostředí UK.
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist