http://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/rybnikarstvi-jako-soucast-kulturniho-deditstvi-ceske-republiky
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Rybníkářství jako součást kulturního dědictví České republiky

1.8.2016 01:17 | PRAHA (Naše příroda)
Rybníky mají v krajině vedle řady dalších funkcí i funkci estetickou. Na snímku rybník Koclířov (vpravo) a Velký Tisý (vlevo).
Rybníky mají v krajině vedle řady dalších funkcí i funkci estetickou. Na snímku rybník Koclířov (vpravo) a Velký Tisý (vlevo).
Foto | Pavel Rychtecký / Wikimedia Commons
Rybníky představují dědictví předků významně utvářející krajinný ráz. Některé rybniční soustavy spolu s okolní krajinou a její architekturou splňují i přísná kritéria pro zařazení na Seznam světového kulturního dědictví. Příkladem může být Lednicko-valtický areál nebo rozsáhlé rybniční soustavy v rovinaté krajině Třeboňska. I bez zařazení na jakýkoli seznam je neoddiskutovatelné, že krajina s rybníky přispívá v duchu Evropské úmluvy o krajině k upevnění místních kultur, je základní součástí přírodního a kulturního dědictví a přispívá i k upevnění identity.
 

Na rybníky v krajině se můžeme podívat z různých hledisek. Z ekologického pohledu lze ocenit jejich roli v územních systémech ekologické stability, z hydrologického pak tvoří významné retenční prostory, jejich značný význam můžeme popsat z klimatologického pohledu atd. V krajině jsou fenoménem odrážejícím vrcholně středověkou a raně novověkou činnost člověka. Představují i určité symboly moci, neboť jejich výstavba byla spojená především se šlechtickými rody nebo s církevními řády. Důležitá je jejich fenomenologická stránka, neboť vyvolávají v člověku množství emocí a mají významný podíl na vytváření genia loci konkrétní krajiny.



Časopis Naše příroda
Už 100 měsíců uběhlo od vydání 1. čísla Naší přírody a tím pádem právě vychází 50. číslo. Dozvíte se v něm zajímavé informace o housenkách a housenicích a také jaký je mezi nimi vlastně rozdíl, jaké bahňáky můžete vidět u našich rybníků a mokřin, jaká je situace ohledně chráněných brouků, zda máme šanci potkat v našich končinách kočku divokou, jak co nejlépe nafotit houby a pak si ze svých fotek udělat fotoknihu, ale také tipy na výlety, např. do Českého středohoří či k Lechovu kamenu.

Rozvoj budování rybníků

O původu rybníků na našem území je více názorových proudů, kdy asi ten nejpravděpodobnější hovoří o souvislostech s klášterní kolonizací.

První zmínky o rybnících jsou staré zhruba tisíc let, vzpomenout můžeme údaj z dodatků Kosmovy kroniky nebo název osady Rybníček u Prahy z konce prvního tisíciletí. První rybníky byly úzce spjaty s lidskými sídly a byly stavebně značně jednoduché. V podstatě šlo o vybudování zemních hrází na drobných vodních tocích. Ekonomický potenciál rybníků byl objeven ve 14. století, kdy se tato vodní díla začínala osazovat kapry, a opět máme k dispozici více teorií domestikace tohoto druhu. Podle jedné bychom se dostali až k římskému osídlení okolí Dunaje a k následnému rozvoji v klášterech, podle druhé pak do 12. století k Burgundům. Bez ohledu na to, která teorie je pravdivá, bylo v každém případě zavedení umělého chovu kapra velmi významným rybářským objevem. Stejně významná byla stavba rybníků pro jejich chov. Rybníky plnily i řadu dalších funkcí, z nichž můžeme zmínit funkce fortifikační či vodárenské.

Rybníky plnily i řadu dalších funkcí,
z nichž můžeme zmínit funkce fortifikační
či vodárenské. Na ilustračním snímku Tovačovské rybníky.
Rybníky plnily i řadu dalších funkcí, z nichž můžeme zmínit funkce fortifikační či vodárenské. Na ilustračním snímku Tovačovské rybníky.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Čestmír Číhalík / Naše příroda

Značný rozvoj rybníkářství byl u nás od poloviny 15. do konce 16. století, kdy se šlechta snažila ekonomicky využít nově získanou půdu, a rybníky se staly z dlouhodobého pohledu výnosnou investicí. Vzpomenout můžeme rody a církevní představitele, kteří na svých statcích tato díla budovali. Jednalo se např. o Pernštejny, Rožmberky, Vratislavy z Mitrovic nebo o olomoucké biskupy Stanislava I. durza a Jana Dubraviuse. Postupně přestávaly být rybníky pouze záležitostí šlechty, ale zřizovaly se i u měst či vesnic. Podle odhadů se během této zlaté éry rybníkářství na našem území budovalo v průměru 500 rybníků ročně. Výstavba rybníků je neodmyslitelně spjatá s rybníkáři. Mezi nejslavnější patří známá jména, jako je Štěpánek Netolický, Mikuláš Ruthart z Malešova či Jakub Krčín z Jelčan.

Úpadek rybníkářství v České republice

Zhruba stejně rychle, jak byly rybníky zakládány, docházelo po dvou stoletích k jejich rozsáhlému rušení. Problémem byla již od konce 16. století postupná ztráta rentability a velkostatky začaly uvolněný prostor využívat k produkci komodit uplatnitelných i za hranicemi. Významným vlivem byl pokles obliby rybího masa a stagnující ceny kapra ve srovnání s jinými produkty. Rybníkářství se tak stávalo ekonomicky neudržitelné a od druhé poloviny 18. století docházelo k jeho významnému omezování.

Podílela se na tom řada faktorů, kdy vedle známých inovací v zemědělství a pěstování nových plodin šlo i o osvícenecké reformy, kdy např. patent o zrušení nevolnictví vyvolal hlad po půdě nebo naopak rušením církevních řádů a klášterů se snížilo odbytiště ryb jako postních jídel. Vliv měly i technické inovace v hospodářství, špatný technický stav rybníků atd. Stejně jako při zakládání rybníků, tak i při jejich likvidaci můžeme zaregistrovat i určitou „masovost“, kdy rybníky byly nejdříve symbolem ekonomického pokroku a technické vyspělosti, a o dvě století později se staly symbolem jistého zpátečnictví.

Přehled historických rybníků s rozlohou větší než 0,5 ha a lokalizace zaniklých rybníků.
Přehled historických rybníků s rozlohou větší než 0,5 ha a lokalizace zaniklých rybníků.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Bořivoj Šarapatka a Renata Pavelková Chmelová / Naše příroda

Současný stav rybníkářství

V současnosti se na území ČR nachází zhruba 22–24 tisíc malých vodních nádrží, což je jen asi třetina z odhadovaného počtu z počátku 17. století. Určení polohy a výměry zaniklých rybníků není jednoduché, ale může přispět nejenom k detailnějšímu poznání podoby historické krajiny, ale i jako podklad pro jejich případnou obnovu nebo pro revitalizační či protipovodňová opatření. Literatura uvádí pouze přibližné údaje o rozsahu rybničních soustav ve zlaté éře rybníkářství, a to kolem 180 tisíc ha, přičemž současná výměra všech malých vodních nádrží je odhadována na zhruba 50 tisíc ha. První oficiální soupis rybníků, který byl zhotoven pouze pro území Čech v roce 1786, udává 20 796 rybníků. Jejich přesné umístění a výměry však byly nepřesné. I když se nabízí v současné době více přístupů k mapování zaniklých rybníků, jediným reálným vodítkem zůstávají stará mapování. K tomuto účelu se nabízejí dvě historická mapování Českých zemí, a to I. vojenské mapování (1764–1768), II. vojenské mapování (1836–1852), a dále podrobné mapy stabilního katastru (1824–1843).

I. vojenské mapování nebylo podloženo přesným geodetickým základem. Výsledkem je sice unikátní obraz krajiny, ovšem značně zkreslený a kartograficky nepřesný. Oproti tomu II. vojenské mapování je vytvořené z podrobných katastrálních map a nepřesnost je tedy ve srovnání s I. mapováním eliminována. Na druhou stranu vzniklo II. vojenské mapování 50 let po I., tedy po první vlně rušení rybníků a na mapách jich tak nalezneme daleko menší počet. Nejvyšší dostupnou přesnost identifikace a lokalizace historických rybníků poskytují mapy stabilního katastru. Tyto rastry jsou sice kvalitní, barevné, přehledné, avšak nejsou k dispozici pro celé území státu a ani nejsou ortorektifikovány. V našem výzkumu jsme využili pro potřeby vytvoření mapové vrstvy a databáze zaniklých rybníků pro celou ČR soubor map II. vojenského mapování. Na předcházejícím obrázku je prezentována výsledná mapa vyjadřující počet historických rybníků z II. vojenského mapování s rozlohou větší než 0,5 ha a současně zobrazuje i jejich lokalizaci.

Na území České republiky jsme při řešení popisovaného problému zakreslili a doplnili o dostupné údaje 33 713 historických vodních ploch, z nichž 10 952 je rybníků větších než 0,5 ha s celkovou plochou 59 643 ha. Na mapách jsou dále identifikována jezera. Pozornost byla věnována i objektům menším než 0,5 ha, kterých bylo zakresleno 22 649 s celkovou plochou 3 435 ha.

Zarůstající opuštěný rybník ve Středočeském kraji. Třeba z něj bude časem pole.
Zarůstající opuštěný rybník ve Středočeském kraji. Třeba z něj bude časem pole.
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Při prostorové analýze bylo zjištěno, že zaniklo 3 479 vodních ploch větších než 0,5 ha, z čehož bylo 3 416 rybníků. Při analýze současného využití těchto ploch je zřejmé, že z cca 68 % jsou plochy zaniklých rybníků využívány jako zemědělská půda, z 19 % jako lesní plochy a zbylých cca 13 % tvoří ostatní plochy. Ze zpracované databáze je dále možné získat řadu cenných informací o lokalitách zaniklých rybníků a tyto využít při plánovacích a rozhodovacích procesech.

Text příspěvku poukazuje jednak na význam a důležitost rybníků v krajině a vytvořená mapa a databáze upozorňují na značný počet zaniklých rybníků, které byly v krajině ještě v polovině 19. století. Ne na všech plochách je současné využití optimální a v období, kdy se zabýváme problematikou jak povodní, tak sucha, je vhodné se zamyslet i nad možnou změnou využití některých z těchto lokalit v rámci revitalizačních a protipovodňových opatření nebo i v rámci vlastního zemědělského hospodaření. U všech možných návrhů změn bude vždy nutné respektovat přírodní podmínky a zvažovat i další, např. socioekonomická kritéria. V každém případě bychom však měli mít v duchu Evropské úmluvy o krajině na paměti ochranu krajinného prostoru z pohledu zachování jeho význačných a charakteristických rysů daných zděděnou hodnotou, jež vychází z přírodních podmínek a z lidské činnosti. V této definici můžeme jasně vidět i rybniční díla v české krajině, která si zaslouží naši pozornost.

Příspěvek byl zpracován v rámci projektů OPVK Důsledky a rizika nedodržování Evropské úmluvy o krajině, reg. č. CZ.1.07/2.4.00/17.0020 a NAZV MZe čR QJ1220233. Poděkování patří všem spolupracovníkům z řešitelských organizací.

Literatura
Andreska J. Lesk a sláva českého rybářství. Nuga Pacov, 1997.
rajer J. Rekonstrukce historické krajiny Čáslavska s důrazem na vodní hospodářství. Dizertační práce Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, 2013: 230 s. + přílohy.
Pavelková Chmelová R, Šarapatka B, Frajer J, a kol. Databáze zaniklých rybníků v ČR a jejich současné využití. Acta Environmentalica Universitatis Comenianae (Bratislava) 21/2, 2013: s. 87–98.
Pavelková Chmelová R, Pavka P, Šarapatka B, a kol. Současný stav historických rybníků na území České republiky. Certifikovaná mapa, Univerzita Palackého v Olomouci, 2013.
Další informace |
Tento článek je převzat z časopisu Naše příroda. Jeho další šíření je možné pouze se souhlasem vydavatele časopisu.

Bořivoj Šarapatka a Renata Pavelková Chmelová
tisknout poslat

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk

Všechny komentáře (3)

Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

MH

Martin Hájek

2.8.2016 18:04
Jsem zvědav, jestli se za 200 let bude někdo podobně rozplývat nad jezery, která vzniknou v Severních Čechách díky těžbě hnědého uhlí a velebit jejich blahodárný vliv na krajinné ráz. Pravděpodobně ano. Komické je, že kdyby dnes byla na Třeboňsku původní krajina, tedy neprostupné močály, tak by šlo pravděpodobně o národní park, kde by si nikdo ani ne..., natož aby vykácel vegetaci a postavil rybník. Cílem tohoto příspěvku je pouze poukázat na to, jak strašně je ona "ochrana přírody a krajinného rázu" ve skutečnosti relativní veličinou.
Odpovědět
lu

2.8.2016 19:24
děditství? kref mi cáká z vočí!

ano samozřejmě, enviromentalismus je úchylka vzniklá v dobách romantismu, kdy je chráněno to co se líbí. čili jedná se o kulturní disciplínu (něco jako estetika nebo teatrologie), nikoli o vědu. na tom v zásadě není nic špatného. bráno čistě z pohledu rozmanitosti a bohatosti druhů (kterým se enviro často zaklíná), jsou nejcenějšími lokalitami čerstvě opuštěná smetiště a ostatní místa nevábná.
Odpovědět
lu

4.8.2016 13:57 Reaguje na
díky za opravu titulku. stane se. už to necáká.
Odpovědět
reklama
Příběhy české přírody
   

Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist