Jan Hollan: Změny klimatu postupují rychleji, než kdo čekal

RNDr. Jan Hollan PhD. vystudoval na přírodovědecké fakultě v Brně obor fyzikální elektronika a optika. Doktorát získal v oboru Fyzikální a stavebně materiálové inženýrství na VUT v Brně. Dlouhá léta byl zaměstnán v Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka, nyní pracuje v Centru výzkumu globální změny AV ČR. Je členem ČSOP Veronica. Vedle klimatické změny a hospodaření s energiemi se také zabývá světelným znečištěním. Překlady textů o změně klimatu a občas i své vlastní texty včetně vysvětlení, proč je koncentrace CO2 nutno vrátit z nynějších 390 ppm pod 350 ppm, zpřístupňuje na adrese http://amper.ped.muni.cz/gw - kde lze nalézt i odpovědi na mnoho možných dotazů.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Hugo Charvát / Ekolist.cz

Ekolist.cz: Co vyčítáte klimaskeptikům?

Jan Hollan: To, že žádní skeptici nejsou. Lidé, kteří nic záměrně nečtou, nejsou skeptici. Skeptik by měl nedůvěřovat, měl by ale tématu rozumět, prozkoumat ho. Nedávnou jsem potkal slovo „cranks,“ to jsou lidé, kteří tvrdí, že teorie relativity nefunguje, vesmír se nerozpíná, případně země je plochá, tabák neškodí, zkrátka hájí stanovisko, které je pohodlnější. Lidé, pro které je nepřijatelné, že by věci mohly být jinak, než si přejí. U klimatu je situace obdobná. Akorát, že když někdo říká úplné nesmysly u věcí, na kterých strašně záleží, a s nimiž je potřeba něco rychle dělat, přestává to být zábavné.

Takže žádná česká debata o klimatu na vědecké úrovni neprobíhá?

Nemyslím si, že by měla na české úrovni vůbec probíhat. K čemu by měla být? Všechno se stejně čte v angličtině a debata probíhá na světové úrovni. Debata vědecká probíhá na úrovni vědeckých prací. Samozřejmě jiná otázka je osvěta.

Co tedy v tuto chvíli víme o klimatické změně, jaký je poslední stav poznání?

Máme čtvrtou hodnoticí zprávu IPCC, která je skvělá, ale je už čtyři roky stará. Shrnutí existují i v češtině, ale jak moc to lidé čtou, nevím. Když na přednášce ukazuji obrázek a ptám se, kdo to zná, tak se málokdy studenti hlásí. Máme další větší překlady, jako je „Kodaňská diagnóza“ a teď úplně nového „Vědeckého průvodce skepticismem vůči globálnímu oteplování,“ což je stručňoučká věc, ale taky odkazuje na rozsáhlé původní zdroje. Českých překladů máme spoustu, všechny jsou dostupné na webu. Teď jde jen o to, aby po tom někdo sáhnul, což je těžké, protože to nikdo nemá za úkol.

To by měl být úkol pro vědecký tým CzechGlobe, který před nedávnem vznikl v Brně? Na svých stránkách píše, že chce hledat odpovědi na složité společenské otázky dneška, což je asi širší poslání, než jen přísně vědecké...

Nepochybně by to měla být vědecká opora pro další rozhodování, ústav by měl být schopný vytvořit dobré podklady. Ale je to všechno na úplném začátku. Fakt je, že povědomí je neobyčejně malé. Lidí, kteří o klimatu přednášejí, je skutečně pět a půl. Češi zřejmě nemají obecně zájem o to, co se děje s celým světem. Spíš mají zájem, aby měli co jíst a tak. Lidé z ostatních evropských zemí daleko více jezdí do světa, studovat nebo jako dobrovolníci. U nás je pořád zájem o vnější svět dost omezený.

Na změně klimatu je ale náš podíl obrovský, zejména zátěž, kterou jsme světu přinesli za sto padesát let průmyslového dědictví. V tom jsme srovnatelní s Anglií nebo Německem. Nemůžeme si myslet, že to takhle půjde dál. Ono se s tím dá něco dělat, to je otázka technologií a dobré vůle. A aby vznikla dobrá vůle, je potřeba do problému vidět a považovat ho za závažný. Čas strašně rychle utíká a role České republiky je významná i jako příklad pro další svět.

Změna klimatu už probíhá?

Tající led v letním období odhaluje skryté skály na jihovýchodním pobřeží Grónska (na obrázku červeně)

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | USGS/NASA/Landsat 7 / flickr.com

Je nesmírně nápadná, popravdě řešeno jsem sám překvapen, jak je nápadná. Mám tu letáček dvanáct let starý a všechno, co jsem do něj tenkrát napsal, můžeme pozorovat. Jediná snad drobná chybička je v tom, že jsem tvrdil, že bude přibývat vodní páry a nízké oblačnosti. Vodní páry sice přibývá, ale nízké oblačnosti, například v tropech, je zřejmě méně. V roce 1998 jsem napsal, že si počkáme dvacet let, než se změna nápadně projeví. Zdaleka neuplynulo dvacet let a svět se proměnil, změny jsou rychlejší, větší a nápadnější, než kdo čekal.

Které změny to jsou?

Například dramaticky ubylo ledu v Arktidě. Léto roku 2007 byl obrovský šok, nikdo nečekal, že by se led mohl takhle porozpadat a tak málo ho mohlo zbýt. A od té doby to tak prakticky zůstává, loni tam bylo téměř tak málo ledu jako v roce 2007. Severní pól je možné obeplout na plachetnici a dvě lodi to skutečně udělaly. Před třiceti lety by nikoho nenapadlo, že se toho může dožít.

Před pěti lety se nečekalo, že začne ubývat led i z příkrovu Antarktidy, dokonce se říkalo, že by mohl narůst. Naopak, ubývá ho, a čím dál tím rychleji. Čili svět je už tak teplý, že se ještě rychleji otepluje. To už jsme na hodně strmém svahu a přibrzdit bude hodně těžké.

Co se tedy bude dít?

Například v příštích stoletích stoupne hladina oceánu o mnoho metrů. Když stoupne hladina o pět metrů za dvě sta let, co se stane s Evropou, co s Holandskem? Studentům, kteří vyrážejí do zahraničí v rámci programu Erasmus, který se jmenuje podle filozofa Erasma Rotterdamského, říkám, že ten Rotterdam už nebude. Já si nedokážu představit, že by za dvě stě let existoval. Možná, když se budeme hodně snažit, ale i když hladina stoupne jen o tři metry, tak pro tohle město je to moc. A co bude za tři sta let? Hladina bude stoupat i nadále, tempo můžeme ovlivnit, ale hladina bude nadále růst. To není věc, která by hrozila bezprostředně, ale když ji teď nastartujeme, tak ji nebudeme schopni zastavit.

Pět tisíc let jsme žili ve stabilním světě, kdy se klima neměnilo - tedy místně se měnilo, ale v úhrnu bylo nesmírně stabilní. A na této stabilitě je celý svět postaven, uživí hodně lidí a všichni mívali co jíst. Ale s tím nemůžeme do budoucna počítat. Proto používám výraz klimatický rozvrat, protože rychlé proměny znamenají, že služby, které nám příroda dávala a na které jsme spoléhali, už nebudou spolehlivé. A před deseti, nebo i před pěti lety to ještě nevypadalo, že změny budou probíhat takhle rychle.

Co nás čeká, jaké jsou ty hlavní projevy změny klimatu?

Hlavní jsou extrémní srážky, extrémní záplavy a extrémní vítr. Extrémy se týkají jak rozsahu, tak rychlosti.

Čili nejvíc překvapující je ta rychlost změny?

To si ani nikdo nemohl troufnout říct, že to bude tak rychlé, protože by byl obviňovaný, že maluje čerta na zeď. Všechny zprávy IPCC se drží strašně při zemi, aby neříkaly něco, co by vyznělo jako poplašná zpráva. Když o tom lidé mluví mezi sebou, tak to berou mnohem vážněji, než co publikovali. Výjimkou je James Hansen, který dělá vysokou vědu, ale zároveň napsal knihu o klimatu, kde se angažuje jako občan.

Podle něj můžeme dospět do stavu, kdy nebudeme schopni oteplování ovlivnit. Což se stane ve chvíli, kdy se začne uvolňovat uhlík z moře sám. Protože zatím ho vypouští jenom lidé a do moře a biomasy se ukládá. Když se dost oteplí, uhlík se značně uvolňovat ze severských půd a to už nebudeme mít v rukách. Toho uhlíku bude moc a oteplování se rozjede strašně rychle. Když to včas nepřibrzdíme, tak za padesát let můžeme dospět do stavu, že to bude ztracené. A Země se naprosto promění, což by znamenalo, že uživí daleko méně lidí, vymírání se bude týkat nejen populací, ale bude na úrovni druhů. A takovou Zemi přenechat našim vnukům, to je trestuhodná věc.

Mohou tedy za oteplování lidé? Je jejich příspěvek ke změnám klimatu klíčový?

Není žádný jiný. Existuje přirozená variabilita, daná vnitřní dynamikou na různých místech světa, a pak existují procesy, které musí mít vnější příčinu, kdy se otepluje nebo ochlazuje Země jako celek. Během tisíciletí se víceméně ochlazovala a na přelomu 19. a 20. století se oteplila. Což bylo ze dvou třetin dané změnou výkonu Slunce a tím, že méně bouchaly velikánské sopky. Zhruba třetina šla na vrub skleníkových plynů. Podstatnější oteplování nastalo od sedmdesátých let a během čtyřiceti let podstatně zrychlilo. Tohle oteplení žádný přirozený popud nemá, výkon Slunce se nejen nezvýšil, naopak se trochu snížil a velkých sopek neubylo, naopak jich trochu přibylo. Přírodní důvody tedy nejsou, jsou jen lidské, podle přírodních podmínek by se mělo slabě ochlazovat.

Tedy oteplování probíhá, tak jak se čekalo. Teplota roste podle koncentrace skleníkových plynů, nikoli podle toho, kolik emisí zrovna vypouštíme. Leckdo by chtěl najít nějaký přírodní důvod, ale on tam žádný není a ani být nemůže. Zákon zachování energie se nedá ošálit. Kdyby se naopak nějaký přirozený hybatel našel, tak by nešlo vysvětlit, proč by se nárůst skleníkových plynů nijak neprojevil. To je jako když zateplujete dům, když budete mít tlustší vrstvu, tak izoluje víc.

Kritici ale říkají, že se z těch čtyřiceti let vlastně posledních patnáct vůbec neotepluje?

Ne, otepluje se stále stejným tempem. Jen jedna řada dat ukazuje menší oteplení, jde o údaje z Východoanglické univerzity, která ale nepředstavuje skutečně globální teplotní anomálii. Oni řadu míst světa vynechávají a dávají tam hodnoty průměrné pro polokouli. Což už není pravda, protože řada míst se otepluje rychleji než průměr, například Arktida. Kdyby se vzala jejich data, tak za patnáct let je to tempo o chlup pomalejší. Když se berou globální hodnoty, tak tempo oteplování je dvacet pět, třicet let stejné. Z krátkých řad se nedá nic moc dělat, protože přirozená variabilita hraje velkou roli. Pětileté trendy nemá vůbec cenu používat, desetileté už ano, pokud jsou globální. Ale pokud se to jen extrapoluje, tak se nepostihnou maxima, místa, kde se otepluje nejvíc.

Proč se nejvíce otepluje právě na pólech?

Za mohutné zimní srážky může podzimní nezamrzlé moře.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | AgnosticPreachersKid / Wikimedia Commons

Zatím se to týká jen Arktidy. Podstatné je, že krajina ztmavla. Když je nad nulou, led ani sníh nemůže vydržet. Tmavnutí krajiny hraje v oteplování velikánskou roli. Koncem léta byl tak velký kus moře bez ledu, že ohříval kontinenty tisíc kilometrů do vnitrozemí. Sibiř je kvůli tomu daleko teplejší, než by měla být. Letošní zima byla vůbec extrémní, v Grónsku bylo tepleji než v Anglii, bylo tam o dvaadvacet stupňů více než standard. Dříve bylo moře neustále pokryté ledem, teď ale může velké množství tepla unikat nebo se voda může vypařovat. Podivné arktické zimy také mohou naopak fouknout arktický studený vzduch až k nám, což se třeba loni v prosinci stalo.

Nezamrzlé moře je obrovská změna, to je úplně jiné klima. Od listopadu může být moře pokryté ledem, který zmrzne na kost a na povrchu je mínus dvacet. Led funguje jako poklička, pod kterou má moře jen mínus dva stupně. Moře bez ledu, to je nesmírná změna, která nás bude teď čekat každý podzim.

Je možné, že extrémní počasí například loňského roku se nemusí opakovat desítky let?

Zcela jistě se postupně otepluje, ale to neznamená, že každá měřená zima musí být teplejší než minulá. Ale trend je jasný. Nejvíce se otepluje v zimě a v Arktidě. A oteplování sebou nese větší zimní srážky, i když na vrcholu Grónska ve třech kilometrech výšky je velmi málo vody. Sněžit může v zásadě blízko u moře, když je třeba jen trochu pod nulou. Neobyčejná sněhová nadílka, jako před nedávnem v USA, nás dozajista v budoucnu čeká mnohem častěji. Za mohutné zimní srážky, na které mnoho zemí není připraveno, skutečně může podzimní nezamrzlé moře, což je úplně nová věc.

Existují různé politické cíle, o kolik by se mělo maximálně oteplit. Existuje nějaká bezpečná hranice?

I to dnešní oteplení už hodně vadí a každé další bude vadit víc. Čím je větší, tím budou problémy rozsáhlejší. Opravdu velké oteplení razantně sníží produkci potravin. A s těmi jme už dost napnutí. Koneckonců současný neklid v Arábii je do značné míry způsobený zdražením potravin. Místní vlády běžně potraviny dotují, aby se lidi nebouřili, ale kde na to mají brát? Pokud kvůli tomu lidé propadají z chudoby do bídy, tak to je zlá věc a je jasné, že pokud mohou, tak se ozvou.

Každé oteplení znamená zhoršení, takže mít nějaký cíl je velmi rozumné. A současný cíl nepřipustit růst teplot o více než dva stupně, to je strašně velké oteplení. Jeden stupeň už máme prakticky za sebou a ten další bude ohromná změna. A splnit i tento úkol je strašně těžké. Je to technicky možné, ale bude to hrozné práce.

Je možné popsat, jak budě vypadat svět po oteplení o další stupeň? Je to možné nějak ilustrovat?

Ty hlavní problémy jsou stejné - sucho, povodně, extrémní srážky, extrémní vítr. To jsou věci, které mohou některé systémy úplně rozbít. Velké dopady jsou například na mořské ekosystémy, protože voda se nejen ohřívá, ale je i kyselejší kvůli tomu, že se v ní rozpouští oxid uhličitý. A kyselost moří ještě dlouho poroste. Už dnes jsou schránky mořských organismů pozměněné, dramaticky ohrožené jsou korály. V korálových útesech se vytváří rybí populace. Když nebudou korálové útesy, výrazně klesne produkce ryb. A ryby jsou důležitým zdrojem proteinů pro miliardu lidí.

Problémy už existují a každé další zvýšení koncentrací znamená, že se zhorší. Ve shrnutí čtvrté zprávy IPCC je přehledná tabulka. Při dvou stupních je jich strašně moc. A zase, odhady jsou hodně při zemi, skutečnost bude zřejmě horší. Proto hodně ohrožené země, třeba ty s nízkou nadmořskou výškou nebo pro které i malý posun klimatu znamená, že už se nebudou schopni uživit, prosazují cíl 1,5 nebo 1,7 stupně Celsia. To všechno je ještě hodně. Zároveň ale nepřipustit více než jeden a půl stupně je na hraně technických možností.

Ale byl by to správný cíl. Jinak spousta zemí buď úplně zmizí nebo přestane fungovat. Pokud ta země má několik milionů obyvatel, bude to pro celý svět problém. A takových zhroucení musíme čekat hodně. Pro bohatý svět to bude obrovská zátěž, do Evropy míří hodně emigrantů ze severní Afriky, ale to jsou málo obydlené země. Nakonec kam mají lidé jinam jít, než do Evropy, kde bude klima ještě dlouho dobré a země obyvatelná a bohatá. Půjde sem hodně lidí, ale záleží na tom kolik, aby se zase nezhroutila Evropa. Popravdě řečeno, Evropa nemá žádné oprávnění bránit přílivu uprchlíků, když je zjevné, že jsou z oblastí, kde není co jíst. Což je alespoň do určité míry dáno i tím, že se jim pokazilo klima. A Evropa stejně jako USA za to musí přijmout zodpovědnost. Když se počítají náklady, nikdo neví, kolik to bude stát. Otázka vůbec je, jestli se nezhroutí Evropská unie - jen proto, že nebude vědět co s tím.

Co se tím dá tedy dělat? Podle některých odborníků nemá prý cenu příliš omezovat emise skleníkových plynů, ale spíš se na změněné klima adaptovat.

To je takový ostrovní český pohled. I když i u nás se budeme na změny adaptovat ještě dlouho. Přizpůsobit se například tomu, že v létě nebude voda a všechno uschne, není zrovna jednoduché. Jenže jsou místa, která se prostě adaptovat nemohou, protože přestanou být obyvatelná. Například deltu Gangy není možné zvýšit hrázemi, korálové útesy také hráze nezachrání, protože jsou z porézního materiálu, kterým voda projde. Adaptace je možná na malé změny, ale na velké není myslitelná, byla by nesmírně drahá a stejně by to nestačilo, aby Země na konci století uživila devět miliard lidí.

Adaptace jsou potřeba na to, čemu se už nemůžeme vyhnout. Chápu, že jsou lidé, kteří mají pocit, že stejně nejde ubrat emisí, takže to necháme být. To je strašně nezodpovědný postoj. To je jako když jedeme v autě z kopce, a to stále rychleji, nemáme brzdy, no tak se pomodlíme. Evidentně možné snižovat emise je, vyžaduje to ale silnou vůli a silné ekonomické nástroje.

Třeba evropský cíl mít v polovině století bezemisní energetiku je dosažitelný?

Evropa musí být schopná v tomto století dosáhnout nulové emise. Ale nemůže to být jen Evropa, ale musí to být i další bohaté země. Ty musí ukázat, že tudy jde cesta vývoje, která je žádoucí, že se to daří. Bohaté státy musí jít příkladem, nemohou říkat, že něco udělají až začne něco dělat Čína.

A jak je tedy možné emise snižovat?

Pasivní domy představují nejlepší důchodové zabezpečení. Když by staří lidé nemuseli platit nic za teplo, velmi by se jim zlevnilo bydlení

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | woodleywonderworks / flickr.com

Třeba tak, že se nebudou stavět domy, které žerou energii na topení nebo na chlazení. Můžeme mít domy, které potřebují jen velmi málo energie. Tož stavět se má takto, veřejné peníze by neměly jít na jiné domy než pasivní. Když se dnes opraví panelák tak, že sníží spotřebu o třetinu, namísto toho, aby ji snížil osmkrát nebo desetkrát, tak to je na čtyřicet let ztracená příležitost. Ten dům bude znamenat ohromné emise a naprosto zbytečně. Technologie máme, snížíme řádově emise a zvýšíme razantně kvalitu bydlení. Tak proč to nedělat?

Například teď probíhá debata o prolomení ekologických limitů těžby uhlí, které je prý potřeba pro vytápění domácností. Jak tohle řešit?

Je potřeba, aby peníze netekly do dodávek obrovského množství tepla, ale do toho, abychom potřebu paliva snížili. Desetkrát méně, to se dá docílit bez problému. Jak má dům více než tři patra, tak se dá přebudovat na pasivní každý. Dělá se to v Rakousku, v Německu, jen je potřeba tomu věřit, aby se to dělalo i u nás. Takže zateplit všechny domy, které teplárny vytápí. Navíc zateplování je pěkná práce, která přinese příležitosti firmám a jistotu obyvatelům domů. Také je to nejlepší důchodové zabezpečení. Když by staří lidé nemuseli platit nic za teplo, velmi by se jim zlevnilo bydlení.

Stejně tak chlazení budov, protože velké vedro zase dolehne nejvíce na starší obyvatele. Za dvacet let se dají očekávat čtyřicetistupňová vedra, která mohou trvat týden, kdy teplota v noci neklesne pod pětadvacet stupňů. Staří lidé vedrem trpí víc, pro ně jsou velkým zdravotním ohrožením. A zase dobře zateplený dům se nerozehřeje, případně se dá ochladit jen díky zimě, kterou si vezme z okolní hlíny. Chladit se dá ve dne solárním čerpadlem na stejnosměrný proud, cirkulovat vodu hadicí v zemi, dům to bez problému vychladí a nepotřebuje žádnou další energii zvenčí. Peníze, které jsou dneska v uhlí, by rozumní finančníci měli investovat na tato opatření. Limit je v tom, že to málo lidí umí a chce.

Takže technologie jsou v tuhle chvíli známé?

Známé a vyzkoušené. V Německu je třicet, v Rakousku deset tisíc pasivních domů, to jsou tisíce kanceláří a bytů, ve kterých lidé už bydlí.

Jaká bude tedy energetická budoucnost? Je reálný nápad vybudovat solární elektrárny na severu Afriky, které budou dodávat elektřinu do Evropy?

Hodně to závisí na tom, jak Evropa a další země zvládnou krizi v Libyi. Když budou Evropu vnímat tamní svobodné režimy jako přátele, tak to může jít. Spousta sluneční elektřiny může jít ze severní Afriky, větrná elektřina ze severu Evropy a zbytek doplní biomasa, kterou nemusíme sníst.

Místo potravin budeme biomasu pálit?

Potřebujme potraviny, ale také potřebujeme krmivo pro zvířata. Těch se dá hodně ubrat, když budeme mít méně krmeného zvířectva. Kuřat a prasat můžeme mít méně, není potřeba toho tolik sníst. A biomasou budeme především topit, to je velmi účinné a částečně můžeme i současně vyrábět elektřinu. Biomasa má tu výhodu, že funguje jako energetická konzerva. Dá se tedy vyrábět teplo tehdy, když je potřeba. Ale spotřeba musí být tak malá, aby to biomasa uživila. Ale to je dobře myslitelné.

Bude to fungovat i při nárůstu počtu obyvatel v Evropě jako celku?

S dnešní spotřebou by to mohlo fungovat v polovině století. Když přibude hodně lidí, což se může stát, tak to bude hodně náročné, ale možné to je. Je potřeba lepších technologií a velkých úspor energie. Velkou část energie spolkne doprava, jinou než elektrickou dopravu si ale v budoucnu představit nedokážu.

Vodíková doprava je už překonaný nápad?

Vodík je jenom konzerva, navíc nákladná na výrobu a s nízkou účinností při spotřebě energie. Je to velice neúčinný způsob, jak skladovat elektřinu. Kdyby nám vodík spadl z nebe, bylo by to príma, ale to se nestane. Čili energetické konzervy musí být jiného typu. Nějaký vodík by se mohl vyrábět jedině, kdyby byl veliký přebytek výkonu větrných elektráren.

Takže je jednoduší vyrábět elektřinu a tu přímo spotřebovávat, například v autech?

Ano, určitě. Musí tu být tahoun rozvoje a v automobilovém průmyslu se točí takové peníze, že by se tím tahounem mohl stát. Navíc automobilkám je vcelku jedno, na čemu budou vydělávat, ale musí existovat společenská poptávka a také zřejmě nějaká veřejná podpora. Cesta vydělávání přes fosilní auta se musí rychle zapomenout.

Dobře, Evropa by se tedy mohla za čtyřicet let dostat k nízkoemisní dopravě a bydlení. Kdy by se měly připojit rozvojové země ?

Času je šíleně málo a bez finanční zainteresovanosti to půjde těžko. V Číně je nadějné, že se stará o obnovitelné zdroje energie, například buduje největší množství větrných elektráren na světě. Jenže málo platné, největší část energie vyrábí v tepelných zdrojích z uhlí. Potřebuje čím dál více elektřiny, také protože vyrábí zboží, které se dováží do Evropy nebo do USA.

Evropa ale musí jít příkladem, bez toho to nejde. Samozřejmě kdybychom snížili jenom české emise, tak to nestačí. Ale jde o náš morální závazek. Navíc, když se nám podaří podstatně snížit emise oxidu uhličitého, tak se také zbavíme problémů se znečištěním ovzduší. A ty jsou obrovské a obyvatelé jsou kvůli nim hodně naštvaní. Ale čistší ovzduší se nedá zařídit jinak, než že srazíme množství emisí. I když budou všechna auta elektrická, zůstane uhlí pro vytápění. Samozřejmě zbudou fabriky, které budou potřebovat energii, takže asi nějaká paliva budou i nadále. Ale i ty je v principu možné dělat z biomasy, což je pořád lepší, protože pak vypouštíme uhlík z biomasy, který by do ovzduší tak jak tak přišel, a ne uhlík z hlubin země.

Všechno se ale zaráží na financích. Vždycky se dojde k tomu, že to technicky možné je, ale není to ekonomicky optimální. Co s tím?

Věci, které jsou žádoucí, se musí zlevnit, a nežádoucí zdražit. Jinak to nejde. Dnes se dá špinit atmosféra zadarmo. To se musí změnit nějakým daňovým opatřením. Kdyby do řek mohl kdokoli cokoli lít, tak to bude také jiné. A to vodu ještě čistou nemáme, ta bude skutečně čistá, až se budou básníci dohadovat, ze které řeky je voda chutnější, jako to dělali v devatenáctém století.

A u uhlíku to musí být stejné. Uhlík se musí prostě zpoplatnit. A to všechen, nejen pro velké firmy, ale pro všechny. Ale ty peníze nesmí schlamstnout stát, ale musí se kompletně vrátit lidem. Platí tedy ten, kdo emise působí, a výnosy se celé rozdají obyvatelstvu. Pak je možné podstatně zvýšit cenu uhlíku, protože není problém podstatně zvýšit poplatky, když se zase vrátí lidem. Ti, co dostanou peníze, budou motivováni k tomu, aby snižovali spotřebu. Každý člověk pak bude vědět, že měsíčně dostane třeba tři tisíce, že se mu investice vrátí a je to pro něj dobrý příjem. To bude lidi motivovat a tím snížíme emise hrozně rychle. Domy se mohou opravovat bez dotací, s dostupnými půjčkami, protože poplatky zaručí dlouhodobý příjem. Musí být ale zpoplatněné úplně všechno.

Takže uhlíková daň?

To není přesné, spíše uhlíková daň a dividenda zároveň. Rozdíl je v tom, že peníze se vyberou a současně se kompletně vyplácí všem. Nic proti obchodování, ale tohle by měla být pojistka, aby se na to nenabalil byznys, který by s tím kšeftoval.

Mám na to jednoduchý příklad. V Americe je obrovská spotřeba pohonných hmot v dopravě, zatímco v Evropě je poloviční. V USA nemají spotřební daň na paliva, zatímco v Evropě ano. A když se daň přepočte na emise oxidu uhličitého, tak to dělá 200 euro za tunu. Ne deset nebo dvacet, ale dvě stě. A svět se nehroutí, doprava funguje. Je to sice příjem státu, ale alespoň se palivy neplýtvá tolik. Kdyby se všechna uhlíková paliva, nejen ta v dopravě, zatížila stejně vysokou daní, tak to bude tolik peněz, že všechny technologie, které si můžeme jen vymyslet, se okamžitě vyplatí. Domy by se zateplovaly bez dotací, obnovitelné zdroje energie by se začaly okamžitě vyplácet a nikoho by nenapadlo pálit uhlí.

Dokáže někdo něco takového prosadit?

Musí se o tom především vědět, musí o tom začít psát ekonomové. A já jsem zatím ekonomické vědecké články nezaznamenal. To musí sledovat lidé ze sociálních věd, to není věc klimatu. Ale zřejmě je to cesta, která by měla být dlouhodobě úspěšná. Navíc na limitech se nemohou dohodnout státy jako je Čína nebo Indie se zbytkem světa. Rozvojové země ani nevědí, k čemu se zavázat, ani nemají své emise ve vlastních rukách, zatímco poplatky za emise by snad byly schopné vybrat. Peníze za uhlík ale musí být postupně velikánské. A jiný dostatečně silný nástroj není v dohledu.