http://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/kostlivci-na-sumave-porad-naslouchaji-rika-reditel-narodniho-parku-hubeny
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Kostlivci na Šumavě pořád naslouchají, říká ředitel národního parku Hubený

16.11.2017 07:51 | PRAHA (Ekolist.cz)
Pavel Hubený (1963) je ředitelem Národního parku Šumava od května 2014.
Pavel Hubený (1963) je ředitelem Národního parku Šumava od května 2014.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Štěpán Rosenkranz / NP Šumava
Pavel Hubený je druhým Čechem, který získal Bavorskou státní medaili za mimořádný přínos pro životní prostředí (Bayerische Staatsmedaille für besondere Verdienste um die Umwelt). Povídali jsme si s ním o Šumavě, vlcích, novele zákona na ochranu přírody a kostlivcích, kteří vypadnou ze skříně při každé změně ředitele parku.
 

Jedna hloupá otázka hned zkraje. Komu je Národní park Šumava věnován? Je zřízen pro přírodu, nebo pro lidi?

Já jsem přesvědčen o tom, že národní park je projevem lidské pocty přírodě. Přírodě tu necháváme prostor, abychom ji mohli obdivovat a okázale respektovat. Když už to neděláme jinde…

Proč tedy v principu fungování a správy NP hrají zájmy lidí tak velkou roli?

My máme tendenci oslavovat pomník přírody, který je neměnným obrazem toho, co se nám líbí. Ale příroda nedělá jen to, co se nám líbí. Ona je dynamická ve svých projevech a tedy i v obrazech a dějích, které poskytuje. Lidské zájmy jsou oproti tomu prosté: chci, aby to tu bylo takové, jako to mám rád – třeba zelený chrám. Mění se to? Chrám už tu není? Proboha – musíme to zastavit a pomoci přírodě, aby se neměnila tak, jak nechceme. A to nezmiňuji ještě zájmy jiné, mnohem vlivnější.


reklama

Prosím aspoň trochu nastínit?

Například, že odumřelé dřevo může být vnímáno jako národohospodářská škoda. Kolik hladových krků by jeho prodej mohl nasytit! Nebo že ten kopec nemusí být jen les, ale také sjezdovka a ta může uživit spoustu lidí. A tak dále…

Teď trocha fantazie. Vzdejme to a odstřelme Šumavu, sakumprásk celou. Zrušme národní park, prodejme pozemky investorům, ať si postaví hotely a sjezdovky, vykácejme stromy, co jich tam jen stojí. Kolik by se tím dalo vydělat? Jen abychom věděli, jak velký balík je teoreticky ve hře.

To není vůbec jednoduché počítání. Už jenom proto, že některé hodnoty – třeba pozemků – jsou závislé právě na té značce národního parku a na zjevných prostorových limitech. Padnou-li limity, ztratí se atrakce přírody – ceny pozemků klesnou. Podobné je to se dřevem. Lesní půda národního parku má schopnost za století až dvě vyprodukovat kolem 40 milionů kubíků dřeva. Dnes je zpeněžení na kubíku kolem 1500 Kč. Tak si tu hodnotu spočtěte. (60 miliard, pozn. red.)

Jaká je hodnota Šumavy?
Jaká je hodnota Šumavy?

Ale je jasné, že čím více kubíků dřeva pustíte na trh, tím více srazíte jeho cenu. Takže hodně záleží na tom, jak moc to území vysáváte, jak to rozložíte v čase, a jakou tomu území dáte značku. A pokud tu taková produkce existuje, a je dosažitelná, tak je snaha obchodníků se k ní dostat – takže jsou ochotni za to zaplatit. Každopádně ty účetní hodnoty jsou dnes v miliardách.

Z druhé strany: Na kolik nás asi tak přijde NP Šumava ročně?

Provoz Správy NP Šumava stojí daňového poplatníka dnes 113 milionů Kč ročně. To stačí na většinu platů. Vše ostatní, tedy některé platy a provoz, platí Správa ze zisku za prodané dřevo. Prodej dřeva, které v národním parku vykácíme, nám ročně vynese kolem 200 milionů. V různých dotačních titulech ministerstva životního prostředí ročně vyplatíme další jednotky milionů na různé specializované managementové činnosti, ale zemědělské dotace, které mají mnohem větší plošný dopad, vynášejí desítky miliónů. Do turistické infrastruktury dáváme ročně průměrně kolem 20 milionů…

A kolik NP Šumava vydělá jen tím, že je? Kolik peněz plyne do šumavských obcí třeba z cestovního ruchu?

O tom, kolik národní park generuje svou přítomností, máme jen velmi mlhavé představy. Ale podívejte se na to takhle: Šumavu navštíví ročně přes dva miliony návštěvníků. Kdyby každý z nich nechal na území národního parku a v jeho blízkém okolí stokorunu, je přínos cirka 200 milionů. Těžba a transport dřeva, obchodování s ním, také zaměstnává nějaké lidi.

Proč je Šumava vlastně takové politikum? Je to opravdu jenom o penězích, nebo mají nejrůznější odpůrci, a že jich je, i nějaký jiný silný motiv?

Je mnoho lidí, kteří nějakým způsobem milují Šumavu. A každý k tomu má svůj motiv.

To je hodně diplomatická odpověď. Přežil jste 18 let jako vedoucí CHKO Šumava, nyní sedíte na hodně horkém křesle ředitele NP. Nemáte pocit, že Vás ty léta práce profesně deformují?

To nemůžu posoudit sám. Určitě se najdou kamarádi, kteří vám s radostí popíší, k jaké deformaci jsem dospěl.

Ještě ke konfliktům a jejich motivům. Ne že bych jim to přál, ale proč se stejné kontroverze nepojí i Českým Švýcarskem, Krkonošemi nebo Podyjím? Máte pro to nějaké své vysvětlení?

Nemám. Často se poukazovalo na to, že Správa na Šumavě chrání přírodu moc přísně, že zneužívá své postavení a svoji moc. Dělám tu už 25 let a vím, že to není pravda. Stejné kolize jsou i v jiných parcích, ale nikdo z toho nedělá akci do hlavních zpráv. Na Šumavě zafouká vítr a je to v hlavních zprávách…

Šumava, Třístoličník.
Šumava, Třístoličník.

Napadalo Vás už někdy, byť to není ve Vaší kompetenci, že by možná bylo nejlepší se na celý NP Šumava opravdu vykašlat, nechat to být, zrušit ho?

Jasně! Byl jsem u zrodu národního parku, dal jsem tomu sám osobně hodně energie. Bylo nás tehdy spousta. Ale od začátku bylo jasné, že národní park je opravdu velká věc. A bez velké energie lidí se nezrodí, ani nebude naplněna. A když dnes vidím Novohradské hory nebo Český les – ať se kolegové nezlobí - ale podobné hory a přitom úplně jiné přístupy k životu. Ano, ve vsích těchto hor se zdaleka tak nestaví, těžbu dřeva zdaleka neomezuje tolik faktorů. Ale je tam klid, pohoda, na turistické stezce celý den nepotkáte turistu… Někdy si říkám, co je vlastně ten skutečný cíl.

Ale pak se projdu mezi Modravou a Březníkem a vím, že to, co je tam, nemůže být nikde jinde… A je to správně národní park.

Přijde mi, že se jednotlivé šumavské kauzy s železnou pravidelností opakují. Dokázal byste třeba říct, pokolikáté se s některými kauzami už setkáváte?

My tomu říkáme kostlivci. S každou výměnou ředitele vystoupí ze skříně a chtějí žít. Pokaždé to stojí skoro stejnou námahu jako poprvé dostat je zase zpátky do skříně.

Nějaký příklad?

Promiňte, ale konkrétní příklady nebudu uvádět. Kostlivci stále naslouchají!

Jak je to prosím se stářím stromů a lesů na Šumavě? A proč se na takovou jednoduchou otázku můžu dozvědět tolik rozmanitých odpovědí, v závislosti na tom, koho se zeptám (zda lesníka, místního obyvatele, nebo ekologa z Budějic)?

Protože každý z nich má jinou osobní zkušenost. Jednou mě zastihl jeden revírník, když jsem v jím spravovaném lese počítal stáří stromů na pařezech a ptal se, proč to dělám. Vždyť vše je v hospodářské knize, tvrdil. Když jsem mu řekl, že údaje v lesní hospodářské knize se někdy hodně liší od reality, nevěřil mi. Místní obyvatelé se čas od času setkají se starým stromem, na kterém si ztupí pilu. Takže oni vědí, že některé stromy mají divně husté letokruhy. Ale většinou si to sami nespočtou. A pak jsou lidi, kteří ty letokruhy opravdu počítají. A většinou pak nevěří vlastním očím.

Já už spočítal věk na asi 16 tisících pařezech na celé Šumavě. A pořád mě výsledky překvapují. Takže odpověď na to, jak je to s věkovou strukturou našich lesů: Asi 2 % jsou starší 200 let, nejstarší stromy se dožívají kolem 600 let. Zajímavé je, že hlavně tam, kde prokazatelně v minulosti řádila vichřice nebo kůrovec. Asi 40 % našich lesů jsou přímí potomci pralesů kácených v 19. století. A aby byla odpověď kompletní, průměrný věk šumavského smrku je dnes asi 115 let.

Kůrovec, zlatý brouček.
Kůrovec, zlatý brouček.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Změnil se v posledních letech nějak názor odpůrců bezzásahovosti a přirozeného zmlazení, dospělo se k nějakému konsenzu či kompromisu?

Nevím. Moje zkušenost mi říká, že navštívím-li s odpůrcem bezzásahovosti les, tak on vidí, že to není poušť, že tam les roste, že se vlastně nic neděje. Ale za měsíc už zase říká, že je tam poušť a že se to už nesmí rozšířit ani o hektar. Takže ne každý skutečně věří tomu, co vidí. Ale je zas hodně lidí, kterým nemusím nic vysvětlovat, kteří vidí, jak se les chová. A těch je určitě pořád víc. Takže se názor mění. Ve prospěch přírodních procesů.

Omlouvám se, kůrovec a Šumava je už novinářské klišé. Ale pokud je výskyt kůrovce plus/minus přirozený jev, proč, nebo spíš pro koho tedy představuje na Šumavě problém?

Hezká otázka! Proč? Protože kůrovec vždycky nakonec přinese zisk. Vlastníkovi lesa, tomu, kdo tam kácí, nebo sází, nebo opravuje oplocenky. Za Klostermanna mu říkali zlatý brouček a fakt je, že tehdy takový nárůst obyvatel a životní úrovně tu před kůrovcem nebyl, a nebyl ani po něm. A ať proti němu bojujete nebo ne, les tam vždycky zase vyroste.

Ale můžete říkat, že vysázíte lepší. A zase protočíte nějaké peníze. Takže „boj proti kůrovci“ se vždycky ekonomicky vyplatí. A v tom je možná ten háček.

Máte pocit, že medializace policejního zásahu proti demonstrantům uvázaných u stromů na Ptačím potoce (v roce 2011) v širším časovém horizontu Šumavě nějak prospěla?

Blokáda na Ztraceném poznamenala lidi na Šumavě hodně zásadně. A nadlouho. Ty dva tábory tu pořád ještě jsou. A nenarazil jsem ještě na nikoho z jednoho tábora, aby vyjádřil pochopení tomu, co se dělo v táboře druhém.

A nepřijde Vám zvláštní, že za Šumavu se tehdy vlastním tělem postavili lidé, kteří zhusta z Pošumaví nepochází?

To, že to nebyli přímo obyvatelé Modravy, mě nijak nepřekvapuje. S rostoucí vzdáleností od Šumavy roste tolerance lidí k přírodním procesům. Často je to tím, co jsem popsal na začátku – komu příroda nevzala idol, ten s ní nezápolí.

NP Šumava „není špatná“, ale ve srovnání s řadou evropských národních parků nepatří mezi ty nejvíce ceněné. Co jí chybí?

Promiňte? Já po Šumavě chodím a fotím ji, maluju nebo o ní píšu, už více jak třicet let, a myslím, že Šumava jedinečná je! Viděl jsem i jiné národní parky, nebo krajiny, které na národní parky mají. A všude je to trochu jiné. Příroda je nesmírně pestrá. Jako nejsou dva lidé stejní, nejsou ani dva národní parky stejné. Nebo horší nebo lepší.

Šumava trpí přemírou milovníků. Na ilustračním snímku turisté šumavští.
Šumava trpí přemírou milovníků. Na ilustračním snímku turisté šumavští.
Foto | Kubaj / Flickr.com

V Evropě mají dokonce skoro všechny národní parky stejný problém: skutečný prales nebo zcela lidmi nedotčené území, tam téměř není. To, co je ale v našich národních parcích skvěle vyvinuté, je důkaz, že příroda vytvoří prales neuvěřitelně rychle. Prakticky okamžitě, jakmile do ní přestanete šťourat. Takže Šumavě podle mě nic nechybí.

Naopak. Ona trpí přemírou milovníků!

Mohl byste se s námi podělit o nějakou vizi, kam byste si přál Šumavu dostat, a jak toho dosáhnout?

Rád bych, aby plocha území, kde působí příroda, zůstala alespoň tak velká, jako je dnes. A bylo by skvělé, kdybychom dokázali udělat kroky k jeho rozšíření tak, aby to většina chápala jako správný počin. Přitom by bylo úžasné, aby se návštěvníci cítili na Šumavě skvěle a aby místní obyvatelé byli hrdí, že jsou součástí tak jedinečné krajiny.

Jak prosím v tomto kontextu vnímáte novelu zákona o ochraně přírody a krajiny? Je to krok kupředu, nebo někam, kam bychom raději jít neměli?

Novela je velký krok vpřed. Teprve novela vlastně oddělila způsobem ochrany a cílem či posláním národní park od chráněné krajinné oblasti. V tom je její obrovský význam a mohla by vyřešit řadu sporů a zaplašit stovky kostlivců. A v daném čase a v dané společnosti to bylo pravděpodobně maximum, jakého bylo možné dosáhnout. I tak měla namále. Hrozilo, že se ochrana národních parků propadne ještě pod ochranu CHKO.

Slibuje se tam, že "divočina" bude na celé polovině parku, ale neříká se kdy. Kdy by to tak asi mohlo být?

Já netrvám na tom, že musíme mít v zákoně, kdy se to stane. Důležité je, že zákon – a tedy poslanecká sněmovna – říká: tím směrem jdeme a jednou se to i stane!

Kdy by to tedy mohlo být?

Přesný časový horizont neznáme. V současné době máme nastaveny plochy s různým cílovým managementem, tak jak jsme navrhovali v plánu péče. Předpokládádm, že tyhle plochy budou tvořit hlavní strukturu nově navrhované zonace. A předpokládádm, že do projednání nové zonace půjdeme zhruba se současným podáílem území ponechaném samovolnému vývoji, tj . asi 27 %, a s územím stanoveným pro postupný převod dostejného režimu na zbývajících 24 %. To by znamenalo, že k rozšíření na 51 % by mohlo dojít nejdříve 15 let po schválení tohoto návrhu zonace. Takže někdy mezi roky 2030 a 2040.

Všichni se bojíme toho, že kvůli tomu, že teď po lese běhají vlci, kteří se nebojí lidí, budou zabíjeni divocí vlci, kteří do přírody patří. Ilustrační snímek divokého vlka vyfoceného fotopastí na Šumavě.
Všichni se bojíme toho, že kvůli tomu, že teď po lese běhají vlci, kteří se nebojí lidí, budou zabíjeni divocí vlci, kteří do přírody patří. Ilustrační snímek divokého vlka vyfoceného fotopastí na Šumavě.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Správa NP Šumava
Co pro Šumavu znamená vypuštění vlků v Bavorsku? Museli jste přijmout nějaká opatření, očekáváte nějaký vývoj?

Taková věc je nepříjemná. Nikdo z nás nechce vlky zabíjet, ale všichni se bojíme toho, že kvůli tomu, že teď po lese běhají vlci, kteří se nebojí lidí, budou zabíjeni divocí vlci, kteří do přírody patří.

Proto je lepší tyhle lidmi narušené jedince chytit a vrátit do zoologické zahrady, kde se narodili a kde umějí žít. A v případě, že by ohrožovali lidi, pak je správné je zabít. Chceme mít na Šumavě divoké vlky, ne strašidla.

Bavorskou státní medailí za mimořádný přínos pro životní prostředí jste dostal jako druhý Čech vůbec. Co pro Vás toto ocenění osobně znamená?

Pro mě je to moc důležité ocenění. Čím déle ho mám, tím víc to cítím! Pro Bavorsko je jejich první národní park velmi důležitý. A je velice daleko v naplňování cíle – nechat přírodu přírodou. Je to symbol velkého respektu k přírodě a odmítání pokrytectví. Protože naše neustálé napravování a léčení přírody a vytváření divočiny podle našich představ není nic jiného, než pokrytectví. A já myslím, že jsem ho dostal proto, že odmítám pokrytectví a chci, aby náš národní park byl také tak otevřený, tak filosoficky čistý.

A malinko jízlivě: není trochu nespravedlivé, že se ocenění dočká „jen ředitel“, ale ne řadoví zaměstnanci? Znám pár lidí, kteří pro tohle udělali mnohem víc než já. A kteří za to dokonce osobně trpěli, různým způsobem. Ale já nebyl tím, kdo navrhuje udělení takového ocenění. A přál bych jim hlavně ocenění české. Protože oni to dělali pro naše lidi, pro Čechy. A pro přírodu!


reklama

Klidně si tady vlevo dole najděte tlačítko, že teď darovat nechcete. A čtěte v klidu dál. Ale kdyby vám to vrtalo hlavou, najdete darovátko na konci článku.

 
Prosíme, zvolte výši svého daru. Děkujeme

Chci číst dále, daruji později  Pro zobrazení článku se prosím přihlašte
foto - Dohnal RadomírRadomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama



Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist