Libor Musil: Nejsem žádný ekologický levičák, jsem podnikatel
Hodně se o vás píše. Většinou ale novináři vyzdvihují způsob, jakým podnikáte, a ne to, co děláte. Proč?
Pro nás je to totiž skutečně víc o způsobu podnikání. Vždycky jsme si dokázali najít nějakou niku, prostor pro rozvoj, který jsme pak posunuli hodně dál. Jistě, člověk si může stát za produktem. Jenže produkty se mohou měnit, zatímco hodnoty podnikání pro nás zůstávají neměnné. Hodnoty nemají životnost, jsou trvalé. A v ten moment, kdy v tomhle začnete vnímat smysl, můžete své podnikání položit na základech hodnot, a ne produktu. A mám pocit, že v tom začínáme být opravdu dobří.
Obrat vaší rodinné firmy se pohybuje kolem 850 milionů ročně. Jste evidentně úspěšný podnikatel. Odkud tedy pramení váš zájem o přírodu?
Když jsme v roce 1990 začali podnikat, mimochodem jako jedna z vůbec prvních soukromých firem v Čechách, dokázali jsme za tři roky vyrobit 80 milionů dluhů. Dnes by to byla skoro miliarda. A dalších patnáct let jsme to spláceli bankám. Bylo to těžké období, bylo to o přežití. Nebyl čas na nějaké velké hry. V roce 2008 jsem vyplatil svou poslední směnku. Konečně byl čas zvednout hlavu a rozhlédnout se. Patnáct let, to je kus života. Ani jsem neměl čas dostavět vlastní barák. A když už byl konečně čas, radši jsme si postavili něco nového, tady kousek za Slavkovem, u lesa…
Nebereme to nějak moc ze široka?
…vůbec ne. Nebyla tam tenkrát přivedená kanalizace, nic. Takže jsem u domu postavil domácí kořenovou čistírnu odpadní vody. A rázem se tam úplně změnilo klima. Začal jsem vnímat, jak se prostředí změní, když do něj přivedete vodu. Jak se tam vytvoří určitá harmonie. Nikdy dřív mi to tak nepřišlo. Člověk je ale stvořen z vody a vodu potřebuje. A voda se táhne za ním. Vždyť i to napojení domů na vodovodní řad je systém, se kterým prorůstáme.
Později, když jsme začali projektovat kancelář pro naše vývojáře, mi to nedalo spát. Když mi je tady dobře, doma v přírodě, tak chci, aby těm vývojářům bylo taky dobře. A tak jsem okopíroval ten barák s tím lesem, s tou vodou, sem. Aby se tu lidi cítili dobře. A ono to fungovalo.
Dospěl jsem do bodu, kdy mám možnost dělat věci tak, aby z nich byl skutečný a trvalý prospěch. A tak se teď snažím dělat věci tak, aby byly pro lidi.
Myslíte, že takhle jiní podnikatelé nepřemýšlí?
Všichni musíme dělat byznys. Když zaměstnáváte lidi, musíte se otáčet, protože peníze si netisknete. Nedivím se tomu, že spousta jiných podnikatelů nepřemýšlí jako já. A vím z vlastní zkušenosti, že podobný model myšlení jim niterně chybí. A tady je zapotřebí začít mluvit o tom, proč to nejde. A proč by to mělo jít. A dát jim třeba nějaký příklad. A pak jim to dojde. A z toho, co je dnes považováno za anomálii, se za pár let třeba stane samozřejmost. Prospěch z toho budou mít všichni.
Budova, pro kterou nemá zákon tabulku
Stavbu objektu Liko-NOE provází i zajímavá „historka“ z oblasti české legislativy. „Na tenhle typ stavění u nás pořád není legislativa. Narazili jsme, když jsme žádali o stavební povolení," říká Libor Musil. "Museli jsme dům papírově napojit na kanalizaci, protože nám to jinak nechtěli povolit. A přitom jsme věděli, že to nebude potřeba. Objekt funguje na bázi vody, protože vodu spotřebovává. Je to systém, který potřebuje vodou dotovat. A my ji dotujeme vodou z toalet, která prošla naší čističkou, a také dešťovou vodou. Efekt toho čištění je, že získáváme v podstatě čistou jezerní vodu, kterou si tu sami spotřebujeme. Ale tohle státní správě nestačí. My se ze zákona musíme napojit na kanalizaci. Fór byl v tom, že my se nechceme napojit na kanalizaci, protože bychom do ní vypouštěli čistou vodu. Což je škoda. Při plnění toho zákona dochází k jakési kontradikci, protože my musíme být napojeni, ale nemůžeme tam pouštět čistou vodu, kterou produkujeme.“
Proč zrovna zelenou kancelář, respektive proč právě tohle přírodní podání?
Když chcete lidem dát dobré pracovní prostředí, máte v zásadě dvě možnosti, jak je vytvořit. První varianta je něco jako SkyLab. Prostě ohraničený uzavřený dóm uprostřed pouště. A použijete všechny dostupné technologie, od klimatizace třeba po skluzavky, abyste dokonale napodobil podmínky přírodního prostředí. Je to drahé a nákladné na provoz. Nebo to začnete dělat z opačné strany, zvenčí. Vy uprostřed té pouště začnete tvořit oázy. A teprve v nich začnete něco tvořit. Rázem nepotřebujete klimatizaci, protože ta zeleň, to je přírodní chlazení. Nejdřív vodu, potom život.
Takže vaše motivace byla vytvořit ideální pracovní prostředí, jehož kvality vyplývají z přírodního designu?
V případě té nejzelenější kanceláře, tedy projektu Liko-NOE, ano. Ale my jdeme dál. Proč? Mizí nám v Čechách orná půda. A nejen orná, říkejme prostě půda. Deset hektarů za den. Loni to bylo 9,6 ha, v roce 2015 11,2 ha za den. Takhle rychle si z naší krajiny ukusují výrobní haly, spediční centra, sklady, zastřešené areály továren. A to se nedá zastavit. Lidí je hodně, mají své potřeby, ty stavby se prostě dělat musí. Nedá se to zastavit. Ale může se změnit to, jak se dělají. Z toho, co se staví dnes, vyplývá řada problémů.
Které například?
Hned ten největší je asi s teplotou. Razím teorii, že všechny tyhle haly jsou jako radiátory, které, když na ně zasvítí sluníčko, se rozpálí. A teplo sálají do svého okolí. Voda se do země vsákne, když je zem studenější než vzduch. Když je ale půda teplejší, pak se voda přes krustu nevsákne a odteče. A oblastem, kde je země zahřátá, se mraky vyhýbají. Průmyslové haly, které stojí za každým větším městem, dnes mění klima v celé České republice. A na celém světě. Když zasvítí slunce, haly okamžitě své okolí přehřejí. Jeden metr čtvereční plechové střechy na výrobní hale se rozpálí na 80 °C. Dokážete se představit, co udělá 20 000 radiátorů naskládaných vedle sebe na polích někde u Říčan?
Ještě drobnost. Říkáte, že dnešní velkokapacitní haly narušují přírodu. Že fungují jako velké radiátory. Ale vy je přeci sami vyrábíte, a na jejich výrobě bohatnete, ne?
Já se netajím tím, že je děláme. A i my dál budeme stavět tyhle haly, které v krajině fungují jako radiátory. A budeme to dělat do doby, než konečně nastane fáze, že se tenhle model staveb zakáže. A až k tomu dojde, my už budeme vědět, jak pro všechny vyrábět ty zelené. Nebo jak z těch dnešních radiátorů udělat zelené oázy. Nejsem žádný ekologický levičák, jsem podnikatel.
Takže jednou místo dvaceti hektarů kovových střech někde u Říčan bude dvacet hektarů zelených střech. Bude to ale příroda?
Na tohle v současné době dost soustředíme svůj výzkum. Berte to takhle: na tomhle místě byla louka, která nežila. Přepálená, suchá, neúživná. A my jsme sem poslali pracovat deset lidí, vytvořili pro ně moderní pracovní prostředí. A teď je ta změna jasná. Je to tu lepší, než předtím. My jsme stavbou dokázali vytvořit malý ráj. Ten tady nebyl, na tomhle místě. Teď je tady je spousta hmyzu, i kudlanky jsme na té zelené fasádě našli. A včely, žáby v tůňce. Zajíci. Ono tu fakt nic nebylo a teď je tady příroda. Možná to není příroda jako by byl třeba les. Ale je možnost mít dvacet hektarů plechových radiátorů, nebo tohle. V případě Liko-NOE, která má asi 250 m2, by tady stálo v létě 250 naplno puštěných radiátorů, nebo tohle.
Co pro Vás Cena Josefa Vavrouška 2016 za výjimečný počin znamená? Má nějaký skutečný přínos?
Tak trochu té pýchy a hrdosti v tom z mé strany je. Ale to ocenění je hlavně pro lidi kolem mě. Pro rodinu a spolupracovníky. Je to potvrzení toho, že jsme si před těmi pár lety vybrali dobrou cestu.
Příroda dostává všude pěkně na frak, a je na čase něco dělat, aby se to změnilo. Pro mě je to ocenění hlavně závazek do budoucna. Že něco děláme, a že nemáme z té cesty sejít, i když není snadná.
Projekt Liko-NOE
Nápad na zelenou kancelářskou budovu Liko-NOE je Libora Musila, o architektonické zpracování se ale postaral Zdeněk Franěk. „Byl to unikátní projekt. Tři měsíce jsme ho vymýšleli a postavený byl za 27 dní. Bylo to všechno dělané ve strašném kalupu, trošku intuitivně,“ prozrazuje Musil. Cena realizace se blížila dvanácti milionům, „Ale dnes už by to šlo i za devět nebo osm. Ty zelený fasády a střechy objekt dost prodražují.“ Cena rostlinné fasády se mimochodem pohybuje v horizontu 12-14 000 Kč za metr čtvereční, což je ale pořád o polovinu méně, než kolik si účtují podobné firmy v Evropě. Výsledek sám je působivou kombinací prvků přírodní architektury a několika jednoduchých zákonitostí. Třeba optimální orientace oken, které směřují mimo hlavní radiační plochy. Protože nejvíce tepla ze slunečního záření akumulují střechy, byl zde využit model ozeleněného střešního pokryvu, v kombinaci s kořenovou čistírnou odpadních vod.
Asi nejnápadnějším rysem je kompletní zelená fasáda objektu, která je průběžně protékána zadrženou dešťovou vodou (a opětovně zadržována). Stěny jsou ze stlačeného dřeva, s přídavným žebrováním a vnější izolační pěnou. O úpravu vnitřního klimatu se mimo jiné stará uměle vytvořené jezírko.
Zatímco plechové střechy se v létě rozpálí až na 80 °C, rostlinná střecha Liko-NOE dosahuje jen osmadvaceti °C. Zelené okolí působí na budovu, a funguje to i naopak. „Odhadujeme, že bychom v okolí zelených budov dokázali snížit teplotu až o 8 stupňů, což je při letních pětatřiceti znát,“ říká Musil. Jsou tu i přidružené efekty. Jeden metr čtvereční této budovy je ročně schopen vyrobit 1,7 kg kyslíku. Pohltí také 2,3 kg CO2, a snižuje hladinu hluku mezi interiérem a exteriérem o 8 dB. „A pak jsou tu efekty, které se tak úplně měřit nedají. Třeba že nám před kanceláří rostou žampiony, nebo že se při práci koukáte z okna na labutě.“
reklama
Radomír Dohnal: Existuje propojení mezinárodního boje proti klimatu s mezinárodním terorismem?
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studie
Blboun nejapný si zaslouží rehabilitaci. Vyhynulý dronte byl docela svižný pták