Šance pro nepotřebné knihy: Knihotoč, veřejná úschovna nebo knižní bazar

Vyhodit knihu do popelnice je pro některé lidi stejný přečin jako vyhodit čerstvý chleba. Jenže co dělat, když regály knihovny jsou beznadějně plné a nějaké knihy prostě musí z kola ven? Není nutné je hned vyhazovat do popelnice. Lepší je poslat je dál k jiným čtenářům. Způsobů, jak na to, je víc. A některé jsou i dobrodružné!

V březnu 2001 napadlo Američana Rona Hornbakera vzít knihu a dát ji na veřejně přístupném místě volně k dispozici. Ať si ji její nálezce a nový čtenář přečte. Ron Hornbaker ve skutečnosti asi nebyl první, kdo něco takového udělal, ale byl zřejmě první, kdo z takového posílání knih do dalšího života udělal i zábavu. Během několika týdnů naprogramoval web bookcrossing.com, kde on i další účastníci mohou sledovat, kam která kniha doputovala a kdo ji zrovna čte nebo kde zrovna kniha čeká na svého nového čtenáře. A že to může být opravdu zábava, dosvědčuje to, že web má přes sedm set tisíc členů a skoro šest a půl milionů registrovaných knih, které někdy někde někdo poslal nazdařbůh do světa.

Knihotoč

Myšlenka se dočkala řady napodobitelů. Jedním z nich je i český projekt Knihotoč, za kterým stojí literární server iLiteratura. Knihotoč má jednoduché pravidlo: pošli knížku dál. Posílanou knihu je ale potřeba vybavit nálepkou s informací o Knihotoči a tzv. cestovním lístkem, na který čtenáři zaznamenávají kdy a kde knihu našli, případně i jaký mají na knihu názor. Když si pak někdo dá tu práci a údaje přepíše na web Knihotoče, mohou osudy dané knihy sledovat i ostatní knihotočaři.

Podle Jovanky Šotolové z iLiteratury mohlo Knihotočem projít od začátku projektu v roce 2004 kolem tří tisíc knih. Nejvíce se jich točilo na začátku akce, kdy měl Knihotoč aktivní propagaci. Knihotoč je momentálně funkční samospádem, iLiteratura jen provozuje web Knihotoče. Nicméně se chystá jeho nové nabuzení. V přípravě je nová grafická podoba webu, Knihotoč by se měl objevit i na Facebooku a reklamní spot je už hotový.

Book Swap

Pokud máte na Facebooku svůj profil, můžete zkusit i variaci na Knihotoč. Prostě si přidáte stránku Book Swap a pak na zeď napíšete, jakou knihu nabízíte ke „swapnutí“ (swap v angličtině znamená výměnu). A až se vám někdo ozve, dohodnete se na výměně knihy za nějakou jinou. Tu si přečtete a zase ji pak pošlete dál.

Úschovna opuštěných knih

Dobrou inspirací, co s knihami, které jsou v domácí knihovně už nadbytečné, lze najít na dvorku v pražské Školské ulici číslo 28. Sídlí zde Komunikační prostor Školská 28, který se zaměřuje na výstavy a vzdělávání. V malém, volně přístupném výklenku je několik polic, které knihám (a lidem) slouží jako veřejná úschovna opuštěných knih. Kdokoliv může přijít a do úschovny dát knihu. Kdokoliv může přijít a knihu z úschovny vzít.

Jaké jsou s úschovnou zkušenosti? „Funguje to jako každé veřejné místo, občas dobře, občas musím převzít iniciativu a uklidit a doplnit zásoby,“ říká Miloš Vojtěchovský ze Školské 28. K mání jsou zde nejrůznější knihy a časopisy – podle toho, co kdo zrovna přinese. V době, kdy se tam autor tohoto textu byl podívat, zde na svého čtenáře čekal Old Surehand, Francouzova milenka nebo pro děti Tři prasátka. Mezi autory spíše neznámými tu byli i Ivan Klíma nebo Arnošt Lustig. Podle Vojtěchovského si cestu k úschovně najde tak šest lidí denně, z nichž si někteří knihy zřejmě neodnášejí jen ke čtení, ale do sběru.

Veřejná úschovna knih vznikla jako součást oživení místa dvorku Školská 28 a jako koncept věnovaný Jaroslavu Haškovi, který byl známý tím, že četl všechny knihy – na druh a kvalitu nehledě, vysvětluje Vojtěchovský. Hašek se narodil ve Školské ulici jen dva domy výše. „Jeho rodný dům nechal magistrát ve své zhovadilosti zbourat a místo něho postavit hotel. Tak jsme u nás na dvorku založili alespoň veřejnou úschovnu knih Jaroslava Haška,“ popisuje vznik úschovny Miloš Vojtěchovský.

„Původně jsme měli představu, že takových knihoven v dvorcích kolem centra bude víc. Ale reakce není jednoznačně pozitivní, takže zatím další pobočky založeny nebyly,“ říká Miloš Vojtěchovský. V plánu byly třeba knihovna Boženy Němcové, Popelky Biliánové, Ladislava Klímy, Bohumila Hrabala, atd.

Variací na dané téma lze vymyslet nespočet. V kavárně NONA, která sídlí v budově Nové scény pražského Národního divadla, je několik knižních pultů opatřeno nápisem Literární recyklace. Knihy v policích tu čekají na své čtenáře, kteří si je mohou otevřít na šálkem kávy přímo v kavárně, nebo si je vzít domů. A jiné knihy zase přinést a poslat je tak dál.

Noste knihy do knihoven

Jedním z míst, kde je možné přebytečnou knihu „udat“, jsou veřejné knihovny. Přístup té které knihovní instituce se bude lišit a je dobré se předem informovat o tom, zda knihovna od čtenářů knihy přijímá. Obecně bývá rozdíl v tom, když chce čtenář darovat jednu dvě knihy a když se potřebuje zbavit celé knihovny se stovkou knih. V takovém případě je lepší se spíš dohodnout s nějakým antikvariátem.

Ale malé množství knih zpravidla knihovny přeberou. Například Pražská městská knihovna má nově ve svých pobočkách černé plastové boxy s nápisem Dejme knihám další šanci, kam je možné knihy odložit. Knihovna takto získané knihy protřídí, a ty, které se jí budou hodit, zařadí do svého fondu. Ty ostatní dá volně k rozebrání na místech označených Čtenáři čtenářům. Tato místa jsou ale jen ve vybraných pobočkách. Městská knihovna upřesňuje, že by mělo jít o knihy nové, tj. vydané v uplynulých pěti letech a čtivé žánry: detektivky, thrillery, horory, sci-fi, fantasy, červená knihovna.

Možnost dát svým knihám „druhý“ život nabízejí svým čtenářům i další knihovny. Například v plzeňské městské knihovně loni proběhl sedmý ročník Knižního bazaru, kam mohli čtenáři přinést své vyřazené knihy a zdarma si odnést jiné. Loni něco podobného uspořádala i pražská Městská knihovna pod názvem Den pro výměnu knih.

Jak uvádí Helena Šlesingerová z Knihovny města Plzně, při Knižní bazaru se sejdou tisíce svazků, mezi nimi i celá vydání českých klasiků. A zájem o akci mezi čtenáři je, v roce 2010 na bazar zavítalo na pět tisíc lidí. A výběr měli skutečně bohatý – šest tisíc knih. „Sympatické je, že na konci příliš mnoho knih nezbude,“ říká Helena Šlesingerová. A co zbude, to se použije příští rok na „rozjezd“ nového bazaru.

V některých knihovnách se podobné akce neorganizují, ale ani nebrání spontánní potřebě lidí knihy nevyhazovat a raději je někde položit a nabídnout dalším čtenářům. Příkladem je třeba jablonecká knihovna. „Už několik let jsou naši čtenáři zvyklí vyměňovat si knihy, popřípadě odložit přebytečné knihy ve vstupní hale,“ říká její ředitel Zbyněk Duda. Velmi podobné je to i v Moravské zemské knihovně.

Na popelnici

Pokud nemáte na žádnou z uvedených možností čas ani náladu a směřujete s vyřazenou knihou k popelnici, pak můžete udělat jednu jednoduchou věc: knihu neházet do popelnice, ale nechat ji na ní. Nebo někde poblíž, aby ostatní lidí mohli popelnici používat. Takové knize samozřejmě hrozí, že ji rozmáčí deštík nebo že skončí špinavá a potrhaná na zemi. Ale také se může stát, že si ji někdo vezme a přečte. V některých čtvrtích či městech možná není takové nakládaní s knihami zvykem, ale jak říkají lidé žijící na pražském Žižkově, tamní čtvrť má v tomto ohledu stoprocentní recyklační služby.

Knihy je možné samozřejmě odnést do některého antikvariátu. Případně zkusit prodat, třeba „od korunky“ na Aukru či jiném internetovém bazaru. A samozřejmě je lze někomu darovat, například prostřednictvím speciálních darovacích webů. Kam s knihami na Slovensku? Využijte knihyknihy.sk.

---

reklama

---