Spoluspotřebitelství: Pořiďte si se sousedy společnou vrtačku

Chtěl bych sekačku na trávu. Ale nechce se mi investovat spoustu peněz a mít další krám v domácnosti, který stejně převážnou část svého života prospí v kůlně. A až doslouží? Další zátěž pro planetu, ostatně stejně jako při výrobě. Pokud uvažujete takhle, nemusíte hned běžet pro kosu. Spoluvlastnění, sdílení, spoluspotřebitelství, to jsou nejčastěji používané výrazy pro myšlenku, která mnohý z výše uvedených problémů řeší.

„Při stěhování do nového bytu jsme potřebovali vrtačku. Stejně jako řada našich sousedů,“ popisuje svou první zkušenost se sdílením věci ekonom České filharmonie Ondřej Matyáš. Spolu se svými třemi sousedy a zároveň kamarády se dohodl na zakoupení společné vrtačky. „Zároveň bylo jasné, že vrtačka bude nutná především ve fázi zabydlování a vždy jen na pár hodin. Synergický efekt potenciálního spoluvlastnictví jedné věci byl očividný,“ komentuje rozhodnutí spoluvlastnit vrtačku Ondřej Matyáš.

Z počátku, když se jednotlivé byty zařizovaly, šla vrtačka z ruky do ruky. Nejvytíženější byla o víkendech. Dnes vrtačka po většinu času leží v kufříku u jednoho ze spoluvlastníků a k vrtání se dostane jen čas od času. Kdyby se Matyáš se svými sousedy na spoluvlastnictví vrtačky nedohodl, patrně by si každý ze zúčastněných pořídil vrtačku vlastní.

Ve svojí podstatě nejde o nic tak zásadně objevného. Příbuzní běžně některé věci sdílejí a navzájem si je nezištně půjčují. Stejně jako i v dnešní době funguje sousedská výpomoc, od mouky a vajíček po žebřík a pilu. Tyhle věci fungují spontánně, samy od sebe a je to tak dobře. Idea spoluspotřebitelství by však ráda měnila spotřebitelství a konzum dnešního světa. Měla by podpořit zodpovědnější a uvědomělejší přístup k nakupování, iniciovat kladení si otázek o smysluplnosti hromadění. Oproti dřívějšku, kdy bylo sdílení založeno hlavně na osobní známosti, lze věci díky internetu a sociálním sítím sdílet s kýmkoliv. Tehdy i dnes ale platí, že sdílení věcí s přáteli či se sousedy je veskrze ekonomické i ekologické.

Koncept spoluspotřebitelství představili v roce 2010 Rachel Botsmanová a Roo Rogers. V jejich představách jde o "nový sociálně-ekonomický velký nápad slibující revoluci ve způsobu jakým konzumujeme". V dnešní době je totiž tolik věcí dostupných, že není potřeba je přímo vlastnit, důležitá je možnost je použít. Myšlenku spoluspotřebitelství (v angličtině collaborative consumption) formulovali teprve nedávno, některé západní země uvádí jejich ideu v praxi už dávno, a to většinou formou internetových serverů. Na těch mají lidé možnost nabízet předměty k zapůjčení či si sami něco půjčit. Často zcela zdarma nebo za symbolickou cenu. Např. www.sharesomesugar.com, www.ecomodo.com.

Tato myšlenka se v našich podmínkách zřejmě setká s velkou skepsí a mnoha výhradami. Hodně věcí jsme v minulém režimu v podstatě spolusdíleli a moc slavně to nedopadalo. Přesto i u nás se objevují první pokusy o její naplňování. Je to třeba brněnský, zatím zdárně fungující, carsharing Autonapůl. Sdílení aut funguje v mnoha západních zemích a je to asi nejběžnější forma spoluspotřebitelství.

MojeTvoje OdKomunity

V loňském roku se i u nás objevily servery, které zprostředkovávají půjčování dalších potřebných věcí, web MojeTvoje a OdKomunity.cz. Oba nabízí možnost najít v dané lokalitě někoho, kdo věc, kterou sháníte, nabízí k zapůjčení. Najdete tu knihy, malé domácí spotřebiče, drobnou zahradní techniku apod. „Zatím se moc nedaří půjčovat, protože zájemci jsou roztříštěni jak místně, tak sortimentem věcí,“ popisuje své první zkušenosti se serverem OdKomunity jeden z uživatelů Tomáš Vokoun. „Při malém počtu uživatelů je těžké najít v dostupné vzdálenosti to, co hledám. Pokud se nezvýší jejich počet, tak půjčování pořádně ani nezačne,“ domnívá se. Momentálně ale zájem o nový server stále roste. Nabídka dnes obsahuje více než šedesát položek.

„Zatím jsou to zejména ekologicky a sociálně cítící jednotlivci a organizace,“ charakterizuje své první klienty autor myšlenky Marián Repáň. „Očekáváme, že při zhoršující se sociálně ekonomické situaci budou přibývat lidé, kteří si budou chtít navzdory klesajícím příjmům a rostoucím nákladům udržet svůj životní standart. Věříme, že OdKomunity k tomu může výraznou měrou přispět. Díky němu mohou uspokojovat své potřeby, aniž by museli věc vlastnit,“ vysvětluje.

Převážná většina věcí je na OdKomunity, stejně jako na zahraničních serverech tohoto charakteru, nabízena zdarma, někteří klienti vyžadují vratnou zálohu. Není ovšem vyloučeno ani nějaké, spíše symbolické, půjčovné. Nabízení vlastních věcí k bezplatnému zapůjčení se může jevit jako mírně řečeno bláznivé, ale lze si v něm najít i jistá pozitiva. „Nezanedbatelnou výhodou je nové seznamování. Můžete poznat další nové lidi ve vašem okolí s některými podobnými zájmy, neboť potřebují podobné věci. Můžete mít pocit, že jste někomu pomohli. Věci se použijí, jsou to přeci jen věci,“ ozřejmuje svůj pohled na věc Martina Boučková, kterou idea OdKomunity nadchla.

„Nesnáším politiku spotřební společnosti a velkých supermarketů. Všechno to hromadění věcí nikam nevede – životnost produktů je čím dál kratší, lidé často nakupují to, co vůbec nepotřebují,“ dodává Boučková. Lidi s podobným životním postojem jistě nový server zaujme. Otázkou do budoucna je, zda bude zájemců takový počet, aby vytvořili dostatečně obsáhlou síť nabídek.

Zajímavé je podívat se na podobné zahraniční servery, které mají za sebou delší dobu existence. Na některých z nich je nabídka opravdu široká a pokrývá řadu lokalit. Při pohledu do historie výpůjček ale zjistíte, že nabídka vysoce převyšuje poptávku a zápůjček bylo zatím zrealizováno minimum. Dalo by se to vysvětlit nedůvěrou uživatelů, ale ta by se spíš odrazila v malé nabídce. Pravděpodobnější je, že lidé, kteří už mají svoje domy a domácnosti zařízené, jsou už vším potřebným a i nepotřebným vybaveni. Kdo má svou zahradu, má zpravidla i svou sekačku, kdo má koberec, má vysavač. Myšlenka spoluspotřebitelství je mladá a zřejmě na ni budou víc slyšet ti, kteří teprve začínají budovat své domovy a moc věcí ještě nemají. Byť ti, co všechny věci mají, je mohou nabídnout k používání těm, kteří je nemají.

Do spoluspotřebitelství se lze pustit jak přes web od komunity, nebo si zkusit něco dohodnout se svými přáteli, známými nebo sousedy – po vzoru Ondřeje Matyáše a „jeho“ vrtačky. Výhodou tohoto přístupu je, že nemusíte nic složitě vyhledávat přes internet a s někým, koho znáte, se snáze domluvíte. A při tomto „typu“ spoluspotřebitelství jde také o ekonomicky rovnější vztah. Jak dodává Ondřej Matyáš, na nákup vrtačky přispěli všichni stejnou měrou. Navíc víte, s kým do sdílení vstupujete a co od něj zhruba očekávat.

Ať už tak či tak, idea spoluspotřebitelství má potenciál změnit pohled lidí na konzum a hromadění věcí. Záleží jen na síle, s jakou bude schopna se šířit. Pravděpodobně osloví hlavně ty, kteří jednají s ohledem na ekologii, její výhodou ale je, že kromě ekologického má i výrazný ekonomický rozměr.

---

reklama

---