Běžně se na ucpaný odpad umyvadla používá louh nebo kyselina. Jak moc to vadí životnímu prostředí?
Samozřejmě je nejjednodušší popadnout nějaký opravdu účinný čisticí prostředek, který seženete v drogerii v ceně 40 – 100 korun. Není pochyb, že pokud vám do sifonu nezapadl nějaký opravdu masivní kus železa nebo kamene, budete při čištění úspěšní. Všechny tyto přípravky tvoří z více než 80 % hydroxid sodný, nebo kyselina sírová. Ty sežerou všechno. Co se ale děje po tom, co projedou vaší odpadní rourou?
Kyselina sírová a hydroxid sodný v městské kanalizaci
Podle Miroslava Váni z pražského Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka není používání těchto prostředků žádným problém, pokud je odpad odváděn do městské kanalizace. Tam dojde k tak silnému naředění přípravku, že ve výsledku neovlivní kvalitu vody. Je v podstatě jedno, zda si k čištění vyberete hydroxid, nebo kyselinu. I když obecně je pro přírodu horší vyšší pH, tzn. použití louhu. Na nižší pH se bakterie lépe adaptují.
„Hydroxid sodný a kyselina sírová mají svůj žíravý účinek založen na hodnotách pH výrazně odlišných od neutrální hodnoty 7, jsou buď hodně zásadité, nebo hodně kyselé. Tvoří je běžné ionty, takže po neutralizaci nemají dopad na kvalitu vody,“ říká Váňa. „Pouze zvyšují množství rozpuštěných látek, tzv. solnost. Sodné i síranové ionty se ve vodě běžně vyskytují, jsou její přirozenou součástí.“
A domácí čistírny odpadních vod?
Problém s použitím agresivních čisticích prostředků by mohl nastat v případě, že máte vlastní čistírnu odpadních vod (ČOV) nebo septik. V nich je ředění malé a může dojít k významným změnám pH, čímž se naruší průběh biologického čištění. Podle vysvětlení Karla Plotěného ze společnosti ASIO NEW většina domácích čistíren odpadních vod nejlépe pracuje, pokud se pH jejich obsahu pohybuje kolem hodnoty 7. Změnou pH se účinnost zmenšuje.
„Záleží také na konstrukci čistírny, zda ČOV má nějaký vyrovnávací prostor, nebo jestli voda s obsahem chemie jde rovnou do aktivace. U čistíren s vyrovnávacím prostorem nebo s předřazenou septikovou částí je ČOV před nárazy lépe chráněna a obvykle je čistící proces ovlivněn minimálně,“ říká Plotěný.
Následkem změny pH se můžou zhoršit odtokové parametry, ale toto zhoršení bude jen dočasné, dokud se pH postupným ředěním znovu nevyrovná. „Pokud nejde o nějaké velké množství prostředku a nedojde k úplnému vytrávení, tak se ČOV vrátí do původního stavu v řádu dní,“ dodává Plotěný.
V kořenové čistírně
Podvědomě bychom zvažovali použití kyseliny či louhu, pokud vlastníme kořenovou čističku. Podle Víta Rouse z firmy Grania ale tyto prostředky neublíží ani kořenovým čistírnám odpadních vod. „Kořenová čistírna má tu výhodu, že objem vody je tam násobně větší. Navíc před samotnou kořenovkou jde odpad většinou do septiku, kde případný krátkodobý úhyn bakterií zas tak moc nevadí,“ říká Rouse.
„Samozřejmě uvedené prostředky mohou zabíjet mikroorganismy, které tu vodu čistí, ale při normálním použití jednou za čas nehrozí čistírně absolutně nic. Není důvod se využívání těchto prostředků nějak vyhýbat,“ vysvětluje.
Domácí ekologické prostředky
Takže podle citovaných odborníků můžete ucpaný odpad směle propláchnout kyselinou či louhem. Možná vám to ale přece jen bude trochu proti srsti. Na obalu přípravků se dočtete věty „Nebezpečí pro zdraví a životního prostředí. Nedopusťte, aby se velké množství látky dostalo do odpadu, do spodních a povrchových vod nebo do půdy. …Toxický pro zvířata, vodní organismy a bakterie.” Tak pak můžete zkusit nějaké méně drsné prostředky.
Nejznámější babská rada je použití octa a jedlé sody. Nejprve odpad prolijte horkou vodou (pokud ho tedy ještě prolít jde). Pak do něj nasypte půl hrnečku jedlé sody a nechte několik minut působit. Následně smíchejte vařící vodu a ocet, asi jeden hrnek půl na půl, a nalijte do odpadu. Počkejte asi 10 minut, pak ještě jednou prolijte horkou vodou. Tenhle recept je účinný hlavně v případě, že se odpad začíná tak trochu ucpávat. Všechny ingredience působí velmi mírně a pravděpodobně nejúčinnější látkou je tady horká voda, která rozpustí usazené tuky. Postup můžete několikrát zopakovat, nicméně pokud je už ve vašem odpadu „špunt“ z vlasů apod., bude nejefektivnější zkusit mechanické čištění.
Mechanické čištění
Základem zátky, která způsobuje ucpání odpadu, jsou povětšinou vlasy. Případně doplněné nějakou tou malou kostičkou z lega nebo korálkem. Rozebrání sifonu a jeho důkladné vyčištění, ačkoli z pochopitelných důvodů značně nepopulární, vám může od problémů s ucpáváním odpadu pomoci na delší čas. Dobrá rada nad zlato: Ještě než rozeberete sifon, připravte si kyblík nebo lavór. S rozebraným sifonem, z kterého teče a odpadává spousta nepěkných věcí, se kýbl hledá špatně. Nápad hodit to celé do umyvadla není dobrý z důvodů, které nám jsou teď zcela zjevné, ale v akci to tak být nemusí.
Situaci může zlepšit i vytahání vlasových chuchvalců pinzetou, nebo jejich uvolňování špejlí. Málokdo už taky dnes pořádně používá gumový zvon, který byl dřív nedílnou součástí každé domácnosti. Vydrží věky, a když se s ním umí dobře zacházet, dokáže odpad pořádně prošťouchnout.
Podmínkou je, aby umyvadlo bylo naplněné vodou a abyste při prošťuchování ucpali i bezpečnostní odtok (takovou tu malou díru u okraje umyvadla). Nestlačitelnost vody přenáší rázy způsobené smáčknutím zvonu na vodu v odpadu. Voda je pumpována nahoru a dolů a silný tlakový ráz, který vznikne, dokáže ucpávku, která brání odtoku, uvolnit.
Prevence
Dejme tomu, že jste tak zodpovědní hospodáři, že s plnou pusou zubní pasty nad ucpaným umyvadlem nestojíte – protože této nehodě předcházíte. Nejúčinnější možností je sítko, zachycující vlasy a zbytky jídla, které pak neputují dále do odpadu a nehrozí ucpáním. Kuchyňskému dřezu prospěje, když odpad prolijete cca jednou za čtrnáct dní pořádnou dávkou horké vody. Ta rozpustí případné tuky, které právě často bývají základem pro zátku. Pravidelnou prevencí si ušetříte dost času i námahy s čištěním ucpaného odpadu.
reklama