Živý plot nemusí být jenom z tújí

Ještě než udeří zima v plné síle máte letos poslední možnost založit na své zahradě živý plot. Navzdory rozšířeným představám nemusí být nutně jen z tújí. Je tu spoustu jiných vhodných a domácích dřevin - jehličnatých i listnatých.

Ohraničení pozemku, vytvoření soukromí, ochrana před větrem nebo prostě okrasný prvek v zahradě. Tak různé mohou být důvody pro vysázení živého plotu. Kromě toho vám i zlepší prostředí zahrady, protože poskytuje stín a snižuje prašnost a hluk. V neposlední řadě je také vítaným útočištěm mnoha živočichů.

Odvrácená strana tújí

Tolik populární túje, neboli zeravy západní, pochází původně až z daleké severozápadní Ameriky a těší se velké oblibě navzdory mnohým negativům. „Nevýhody túji spočívají v tom, že pro dobrý růst vyžadují kvalitnější vlhčí nezaplevelenou půdu, slunné stanoviště, jinak krní a řídnou,“ říká Petr Suchý, provozovatel stránek ziveploty.eu. Podle jeho slov lze u túji výrazněji stříhat jen vrcholky, vertikální sestřih je možný jen v malé míře. Oproti listnatým druhům jsou túje také krátkověké a nelze je zmlazovat. Navíc překyselují půdu, a proto nejsou dobrými sousedy pro jiné rostliny.

Na druhou stranu, pokud trváte na tom, aby byl živý plot z jehličnanu, máte jen několik dalších možností. Pokud byste chtěli navíc ještě dřevinu původní v naší krajině, připadají v úvahu už jen tis červený, tis prostřední a smrk ztepilý.

„Tis červený snáší i výraznější zastínění, výborně regeneruje i ze starého dřeva, ale vyžaduje dobrou, vlhčí půdu a také roste nejpomaleji ze všech dřevin použitelných na živé ploty,“ představuje první z nich Radovan Hájek, provozovatel stránek florianus.cz a spolupracovník občanského sdružení Přírodní zahrada. Smrk ztepilý naproti tomu roste poměrně rychle a tvoří husté porosty. Ani jeho pěstování se však neobejde bez negativ. Radovan Hájek upozorňuje zejména na to, že je nutný pravidelný a pečlivý sestřih. Protože smrku vyhovuje vyšší vzdušná vlhkost i vlhčí půda, je vhodný spíše do středních a vyšších poloh.

Pro plot clonící i v zimě

Pokud netrváte na jehličnanu, ale ani v zimě se nechcete vzdát soukromí tvořeného neprůhlednou stěnou, můžete zkusit neopadavé listnáče. Stálezelenými jsou podle Hájka například odrůdy ´Atrovirens´ nebo ´Lodense´ ptačího zobu. Tento keř sice vyžaduje dobrou půdu a dostatek světla, ale jinak je velmi nenáročný, snáší i sucho a i po namrznutí během tuhých zim dobře regeneruje.

Habr obecný sice není stálezelený, ale vytváří neprůhlednou stěnu i přes zimu. „Listy na podzim seschnou, zhnědnou, ale neopadají a zůstanou na stromě až do jara,“ vysvětluje Radovan Hájek. Habr se navíc blíží k ideální dřevině na vyšší tvarované živé ploty. „Je odolný, nenáročný, snáší sucho a jakékoliv půdy, včetně zasolení. Dobře snáší i návětrné polohy, lze ho tedy použít na větrolamy,“ popisuje klady habru Hájek. Po zakořenění navíc rychle roste, třeba i víc než půl metru za sezónu. Radovan Hájek doporučuje provádět řez habru 1 - 2x za rok, nejlépe v předjaří a v druhé polovině června.

Habr má všestranné využití od městské zeleně, přes zahrady u rodinných domků až po rekreační chalupy. „Ve vilových čtvrtích Hamburku rostou živé ploty z habrů u každé druhé vilky,“ uvádí Petr Suchý na svých stránkách. Dobře se podle jeho slov vyjímá i na prestižních stanovištích, např. v parku u zámku francouzských králů ve Versailles. V České republice najdeme živé ploty z habru třeba před rektorátem Slezské univerzity v centru Opavy nebo v Praze ve Valdštejnské zahradě a v areálu budovy úřadu vlády České republiky na Malé Straně.

Ve znamení opadávajícího listí

Pokud však zatoužíte po opravdu „živém“ a během ročních období se proměňujícím plotu, zvolte opadavé keře a stromy.

Radovan Hájek doporučuje dřín obecný, javor babyku a hloh obecný. Jedná se totiž o velmi nenáročné a poměrně rychle rostoucí dřeviny, které velmi dobře regenerují a dají se dobře a snadno tvarovat. Větve hlohu mají ostny, jeho porost tedy vytvoří opravdu neproniknutelnou stěnu. A něco náročnější na půdu jsou buk lesní a javor mléč, oba se hodí především na vyšší ploty.

Ve všech případech je podle Hájka nutný pravidelný sestřih, aby byl plot hustý i v nejspodnějším patře. První roky je třeba dbát na to, aby se dřeviny začaly větvit už od nejspodnějších pater a jejich přírůstek by měl být jen asi 10 cm za rok. Po 2-3 letech je už možné nechat živý plot pomalu narůstat do výšky a podle potřeby snižovat jeho výšku kvůli větvení např. o 40 cm. Zatímco je mladý plot nutné stříhat 3-4x do roka, dospělý plot potřebuje střih už jen 2-3x ročně.

Milovníci opravdových přírodních zahrad však dávají přednost nestříhaným, volně rostoucím živým plotům. „Pro druhy jakými jsou habr, buk, lípa nebo smrk se mi zdá řez velmi nepřírodní a vlastně proti filosofii přírodních zahrad,“ říká Jana Nováková, projektantka přírodních zahrad. „Podle světelných podmínek používám svídu, ptačí zob, kalinu, brslen, dřišťál nebo růže. Když může plot být vyšší, tak třeba i lísku a babyku,“ uvádí Nováková. Inspiraci prý sbírá i v rekonstrukčních geobotanických mapách. Do živých plotů se dají vysadit rovněž v krajině už vzácné druhy jako dřín, dřišťál nebo jilm nebo keře s jedlými plody jako třeba rybízy, angrešty, josty, růže, lísky, trnky, jeřáby nebo bez.

„Volně rostoucí ploty kvetou a plodí více než stříhané, zaberou však mnohem více místa,“ upozorňuje Hájek. Přirozené nestříhané ploty jsou ale pravým rájem pro větší či menší živočichy – včely, ptáky nebo ježky, kterým poskytují potravu i úkryt.

Tipy a triky

„Obecně se péče o živé ploty z domácích dřevin neliší od péče o ploty z u nás nepůvodních dřevin,“ uvádí Hájek. Výhody těch domácích podle něj vyplývají především z jejich odolnosti vůči mrazu, suchu a toleranci k méně kvalitním půdám. Často snesou i městské prostředí, včetně zasolení. „Péče o porost je důležitá především v prvních letech, než se rostliny pořádně ujmou,“ dodává Jana Nováková. Nejvhodnější období pro výsadbu je podzim (září a říjen) a jaro (březen a duben), kdy je dostatek vláhy a není příliš horko. I přesto je nutné ze začátku rostliny pravidelně zalévat, dobré je i mulčovat, jednak kvůli zadržení vlhkosti, jednak proti zarůstání plevelem.

Při výběru dřevin je třeba brát v potaz jejich růstovou výšku i šířku. Pokud jste se rozhodli pro co nejpřirozeněji vypadající a vizuálně zajímavější živý plot, můžete rovnou linii vyměnit za vlnovku nebo sázet „cik-cak“. Působivějšího a hustšího vzhledu dosáhnete také podle odborníků výsadbou plotu hned v několika rovnoběžných řadách. Nevysazujte však keře příliš blízko k sobě, jinak budou odspodu vyholovat.

Zkusit můžete i kombinaci několika druhů dřevin v jednom plotu, ne vždy se to však hodí. Ohledně druhů vhodných právě do klimatických a půdních podmínek na vaší zahradě, vám nejlépe poradí zahradnictví ve vašem okolí.

Máme-li opravdu málo místa, můžeme nechat obyčejný plot překrýt popínavými rostlinami. O nich se na Ekolistu dozvíte zase někdy příště.

Líbí se Vám článek? Přispějete na další?

Částka Kč       Váš e-mail  

---

reklama

---