Je Montrealský protokol úspěšný? Ozonová díra mizí, ale velmi pomalu

Montrealský protokol je dáván za vzácný příklad mezinárodního porozumění. Jeho podepsáním se v roce 1987 země dobrovolně zavázaly k zastavení výroby, dovozu a vývozu freonů, které poškozovaly ochrannou ozónovou vrstvu. Následné hledání odpovědi na to, zda měla tato globální kampaň nějaký hmatatelný výsledek, však není vůbec snadné. Referuje o tom například ArsTechnica.

Susan Strahanová a Anne Douglassová, výzkumnice Goddardova centra vesmírných letů NASA, byly postaveny před značně nelehký úkol. Proč? Musely definovat reálný výsledek celé kampaně. Mezinárodní shodu desítek zemí, které signovaly Montrealský protokol a zavázaly se k plnění jeho opatření, lze přitom považovat za nesporný úspěch. I fakt, že se postupně přidaly další země, a v letech 1990, 1992, 1995 a 1997 byly přijaty i další zpřísňující dodatky protokolu, je chápán jako pozitivní. Stejně tak, že byl freon využívaný jako hnací a chladící médium ve sprejích, ledničkách a klimatizacích, v praxi globálně nahrazen tetrafluoretanem. Ale skutečně se díky těmto opatřením změnil stav ozónové vrstvy k lepšímu?

Nalézt pravdivou odpověď není zrovna snadné. Veškeré změny koncentrace ozónu v oblasti nad Antarktidou jsou v celkovém úhrnu malé, situace je výrazně proměnlivá a podléhá řadě pravidelných sezónních výkyvů. „Proto není jednoduché říct, jestli Montrealský protokol přinesl za poslední desetiletí nějakou změnu,“ říkají obě vědkyně. V čem spočívají hlavní komplikace? Ozón se přirozeně doplňuje ze stratosféry, ale jen velmi pomalu a na hranici měřitelnosti. Země sice přestala uvolňovat do atmosféry freony, ale s ozónem reagují i jiné chemikálie, které výsledky zkreslují. A prakticky každé léto se do oblasti Antarktidy dostanou látky „vyváté“ ze středních zemských šířek, které situaci překreslí.

Satelit NASA Aurora, který nejen nad Antarktidou sbírá údaje o chemickém složení atmosféry, tak dodává nesnadno interpretovatelné informace. Douglassová se Strahanovou se proto zaměřily na oxidy dusíku a molekuly chlóru, které se chovají podobně, jako dříve freony. Z jejich koncentrace lze nepřímo odvodit i stav ovzduší nad Antarktidou. Na základě těchto údajů lze získat hrubou informaci o tom, kolik freonů ještě může být nad Antarktidou přítomno, případně, kolik ozónu každoročně zreaguje a jak velká koncentrace zůstane zachována na konci každého roku. Pokles chlóru také vypovídá o nárůstu ozónu a postupném obnovování ozónové vrstvy. A jeho koncentrace také každý rok o přibližně 0,8 % klesá.

„Na základě těchto informací a důkazů jsme schopny říct, že Montrealský protokol funguje. Koncentrace chloru ve stratosféře nad Antarktidou klesá, spolu s tím se adekvátně snižuje i míra narušení ozónu,“ tvrdí vědkyně. K tématu vyšel odborný článek v Geophysical Research Letters.

---

reklama

---