https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/soleni-silnic-zvysuje-bezpecnost-na-silnicich-ale-take-skodi-zivotnimu-prostredi-alternativy-tu-jsou
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Solení silnic zvyšuje bezpečnost na silnicích, ale také škodí životnímu prostředí. Alternativy tu jsou

22.12.2017 08:41 | PRAHA (Ekolist.cz)
Zasněžená Kanada používá sůl jako osvědčený recept k zajištění průjezdnosti svých cest od padesátých let minulého století. Na snímku posypový vůz v Torontu.
Zasněžená Kanada používá sůl jako osvědčený recept k zajištění průjezdnosti svých cest od padesátých let minulého století. Na snímku posypový vůz v Torontu.
S plošným rozprašováním soli na zamrzlé povrchy dopravních komunikací se v Severní Americe začalo před osmdesáti lety. Teprve o hezkou řádku let později se začal zvolna prosazovat názor, že by sůl, splavená z vozovek, mohla také škodit životnímu prostředí. Doložit to bylo těžké, protože sůl se mezitím stala součástí sedimentů v okolí silnic. O výzkumu efektu zasolení, jeho rizicích a možných alternativách, referuje článek PopularScience.
 

Zasněžená Kanada používá sůl jako osvědčený recept k zajištění průjezdnosti svých cest od padesátých let minulého století. Roční spotřeba se pohybuje kolem pěti milionů tun, přičemž některá města poblíž jižního Ontaria využívají kolem 100 000 tun. To Spojené státy americké vyzkoušely sůl poprvé už v zimě roku 1941, ve státě New Hampshire. Prvních 5000 rozprášených tun se osvědčilo a předznamenalo tak začátek éry plošného solení. Objem soli, které se dnes na území USA ročně používá, kolísá mezi 10-15 miliony tun. A snad proto, že sůl na silnicích skutečně efektivně řešila problém s kluzkostí a náledím na vozovkách, nepřemýšlelo se už o tom, že by mohla přinášet i nějaká negativa.

Soli skutečně nelze upřít výsledky: studie z roku 1992 potvrdila, že zasolení vozovek během a po sněžení snižuje nehodovost silnic o 87 %. Sůl totiž snižuje bod mrazu vody a tak nedochází k rychlé tvorbě ledovky. Jenže stejně jako v gastronomii se i v dopravě stala sůl předmětem závislosti. Nesolí se jen za sněhové vánice, ale také preventivně, před příchodem sněhu. A solí se i v lokalitách, kde ne vždy nemrzne. Spojené státy americké teď stojí závislost na soli 2,3 miliard ročně. „A na více než pět miliard ročně přijdou škody solí způsobené,“ doplňuje bilanci Xianming Shi, profesor inženýrských studií Univerzity ve Washingtonu. „A to se pořád bavíme jen o o hlavních mezistátních cestách.“

Sůl totiž krátce po své aplikaci ze silnic zmizí, je odplavena spolu s roztátým sněhem. A nepřekvapí, že pak končí v příkopech vedle silnic, kde se také velmi často nachází nejrůznější říční koryta, potoky, bažiny a mokřady. V nízkých koncentracích je „přírodní“ sůl neškodná, ale v nyní aplikovaném množství už může být pro vodní živočichy fatální. Sladkovodní bezobratlí stejně jako ryby prostě nejsou stavěni na slanou vodu. Což je trochu problém, protože prakticky 27 % všech vodních těles se v Severní Americe nachází „na dohled“ od nějaké dopravní komunikace, která je solí v zimě ošetřována. Jak ale poznat, že koncentrace soli už překročila kritickou mez ještě předtím, než se vytvoří formace slaných kapes na dně jezer a ty se stanou z biologického hlediska mrtvými zónami?

Kanadským biologům hledání odpovědi chvilku trvalo, protože zkoumané vodní prostředí je solí již desítky let ovlivňované a neměli proto dostatečné historické srovnání. Odpověď jim nakonec dal podrobný chemický rozbor složení jílů ve vodních tělesech ontarijského regionu Muskoka. V těch se totiž postupně sedimentují nejrůznější částice, písky, pyly, odumřelé schránky živočichů a také chemikálie. A právě v tomto bahnitém archivu zaznamenali souvislou proměnu stávajících společenstev zooplanktonu, od původních druhů k těm, jež jsou vůči zasolení tolerantní.

„Plný dosah této změny není zatím přesně pochopen, ale když změníte základnu potravní pyramidy, můžete tím ovlivnit celý ekosystém,“ píší ve své zprávě. Jisté je, že v zimě na silnici pomáhající sůl evidentně může pořádně uškodit.

Slané alternativy, které tolik neškodí

Snaha nahradit posypovou sůl na silnicích zatím v Americe nevychází ze snahy šetřit životní prostředí, ale spíše finance. Alternativy totiž přináší stejné výsledky a zdaleka nestojí tolik. Klasickou sůl může nahradit například předehřátá slaná voda, aplikovaná z kropícího vozu. Lépe přilne na vozovku a množství soli je tím sníženo. Efektivnější řešení, které však není dostupné pro každého, je procesní „sladká“ voda, která se jímána během zpracování cukrové řepy. Na podobném principu funguje i aplikace solanky ze sýrařských závodů nebo zředěná ovocná z odpadních výlisků. Přístupy jsou to nekonvenční a nedají se aplikovat za všech podmínek. Jsou ale aspoň minimální snahou o snížení „závislosti na soli“.

reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (1)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

FV

Franta Vokřahlo

10.1.2018 00:47
Též by pomohlo omezit automobilovou dopravu a podporovat dopravu železniční,netřeba solit silnici,na které nikdo nejezdí.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist