Zásadní změna v občanském zákoníku: živé zvíře už nebude věc
V čem je jádro sporu? Podle současného občanského zákoníku se musejí o nalezená zvířata postarat obce, nové znění už tuhle povinnost ale podle ochránců zvířat neobsahuje. „Útulky by tak mohly přijít o hlavní zdroj svých příjmů. Vedlo by to k jejich zbídačení, k bezprizorním zvířatům na ulicích, popřípadě k hromadnému utrácení psů, tedy ke zhroucení současného fungujícího systému péče o ztracená domácí zvířata,“ řekla Ekolistu Eva Hodek, ředitelka Nadace na ochranu zvířat.
Podle zatím stále platné právní úpravy je zvíře věc. Z dalších paragrafů pak vyplývá, že o nalezenou věc se musí obec postarat. V případě zvířat to funguje tak, že obec buď zřídí obecní útulek a ten provozuje, anebo má smlouvu s útulkem soukromým a za každé zvíře, které bylo nalezeno na jejím katastru, obec platí dohodnutou částku.
Povinnost starat se o zvíře jako o nalezené má dnes obec půl roku. Jde o dobu, během níž se o zvíře může přihlásit původní majitel. Pokud to neudělá, stává se zvíře po půl roce vlastnictvím obce. „V okamžiku, kdy se zvíře stane majetkem obce, ztratí o něj obec jakýkoli zájem a přestane financovat jeho obživu,“ popsala ve sněmovně častou situaci Vlasta Parkanová z TOP 09. „Režim nakládání s nálezem je totiž přísnější a ukládá více povinností než režim vlastnický, ve kterém se zvíře ocitne po uplynutí šestiměsíční lhůty.“
Někde se platí, někde ne
Situace přímo v útulcích je různá. Například Centrum pro zvířata v nouzi při liberecké zoologické zahradě je provozováno městem Liberec. Jak říká vedoucí centra Lenka Čápová, zařízení dostává od města paušální částku na celkový provoz. Jiné obce ale vlastní útulek nemají a péči o nalezené zvíře musejí uzavřít smluvně s útulkem. Například Hrádek nad Nisou tak má uzavřenou smlouvu s libereckým útulkem a za umístění zvířete mu platí. „Za psa je to 65 Kč bez DPH na den a je jedno, jak je pes velký,“ říká Lenka Čápová. Platit za zvíře se v Liberci musí, ať už je zde ubytované na jakkoli dlouhou dobu.
Soukromé útulky se někdy chovají jinak a účtují si pouze jednorázovou částku za přijetí zvířete. „My si účtujeme pouze jeden měsíc,“ říká Dagmar Kubištová z útulku Dášenka v Lučanech u Jablonce nad Nisou. Na další pobyt psů se útulek snaží sehnat peníze od sponzorů. Jak říká, některé malé obce by s placením delšího pobytu zvířete v útulku měly problém. „Kdybych některým starostům z opravdu malé obce řekla, že mají za zvíře platit půl roku, tak by se taky mohlo stát, že by radši koupili flašku nějakému myslivci a ten by to ‚vyřešil‘,“ popisuje realitu Dagmar Kubištová.
„Pokud by ale ze zákona nevyplývala povinnost obcí postarat se o nalezená zvířata, byl by to průšvih,“ pokračuje Dagmar Kubištová z útulku Dášenka. „Už teď se někteří starostové kroutí a nechce se jim platit ani ten měsíc.“ Podle ní skoro žádný útulek není schopen přežít jen s dary a financemi od sponzorů. „Mnohé útulky by mohly skončit. Už teď je jich málo a jsou přeplněné.“
Čtyřměsíční kompromis
Podle Nadace na ochranu zvířat v novém zákoníku povinnost obce postarat se o nalezené zvíře uvedena není. Nadace proto opakovaně apelovala na poslance, aby příslušnou pasáž změnili a výslovně v ní uvedli, že „obec je povinna péči o zvíře zabezpečit, a to umístěním do útulku nebo jiným vhodným způsobem“. Variantou by podle Nadace mohlo být, že by povinnost postarat se o nalezená zvířata přešla na stát.
Poslanci ovšem s názorem nadace nesouhlasí. „Na nalezené zvíře se vztahují ustanovení o nalezených věcech, které obec zavazují k tomu, aby se o takové zvíře postarala. Stejně jako se přiměřeným způsobem musí postarat o věc,“ řekla Ekolistu k návrhu poslankyně Vlasta Parkanová. Svůj pohled podporuje argumentem, že ani v současném znění zákoníku se o nalezených zvířatech nemluví a pravidla pro zacházení s nalezenými zvířaty se odvozují od ustanovení týkajících se věci. A stejné to podle ní bude i v případě nového občanského zákoníku.
Co se však změnilo, je lhůta, po níž by měla obec se zvířetem nakládat jako s nalezeným. Ministerstvo spravedlnosti původně navrhlo tuto lhůtu zkrátit na dva měsíce a argumentovalo tím, že tak bude možné nalezené zvíře dříve předat náhradnímu majiteli. V praxi to ovšem funguje jinak. Už dnes bývají zvířata předávána do náhradní péče dříve, než uplyne šestiměsíční lhůta, a to na základě dohody, že pokud se o zvíře přihlásí původní majitel, bude mu novým vlastníkem vydáno. Zkrácení lhůty by tedy v praxi vedlo k tomu, že by obce za zvířata v útulcích musely platit kratší dobu.
Vlasta Parkanová proto navrhla prodloužit lhůtu zpět na šest měsíců. To se ale minulou středu poslancům nechtělo a nakonec odhlasovali kompromis o délce čtyř měsíců.
Smysly nadaný živý tvor
Občanský zákoník je mimořádně rozsáhlý zákon, který upravuje velmi širokou oblast lidské činnosti. Celkově má jeho ve středu schválené znění přes 3000 paragrafů. Původně se v něm nacházela formulace „Živé zvíře není věc. Ustanovení o věcech se na zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze živého tvora.“
Tato definice se ovšem nelíbila některým ochráncům a přátelům zvířat. Místo ní chtěli v zákoníku vidět definici pozitivní. Hlavní autor zákoníku, profesor Karel Eliáš, proto nově navrhl formulaci „Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“
Změnu ve sněmovně uvítala Vlasta Parkanová. „Toto ustanovení se promítá i do reálných situací, kdy skutečně a mimo vší pochybnost platí, že v případě nouze lze kupříkladu z uzavřeného auta rozbitím okénka vysvobodit nejen trpící dítě, ale i třeba trpícího psa, a není důležité, jaká je cena zvířete. Dokonce to zvíře může mít cenu nesrovnatelně nižší než to okénko,“ uvedla Vlasta Parkanová.
reklama
Francouzská obec se rozhodla bojovat s psím trusem za pomoci DNA
Nejen psi - britští vědci zjistili, že rády aportují také kočky
Kočky zřejmě truchlí, když uhyne jiný mazlíček v domácnosti