Australský Velký bariérový útes, jeden z největších přírodních divů na světě, se rozkládá téměř 2000 kilometrů podél pobřeží Queenslandu. Často je popisován jako největší žijící organismus, ačkoliv ve skutečnosti je složen z téměř 3000 samostatných korálových útesů přiléhajících k sobě. Pro potápěče je Velký bariérový útes mekou, místem, které by měl každý z nich navštívit. Tento film poodhaluje nejbarevnější a nejrozmanitější podmořský svět. Diváci mají možnost poznat nejen okouzlující krásu útesu, ale dozvídají se mnohé o kompletním ekosystému, symbolických vazbách a i o extrémní křehkosti tohoto prostředí.

Fotograf Jana Kavale již dlouhá léta podniká výlety na Šumavu, pod jejímiž kopci bydlí. Jeho snímky najdeme v mnoha knihách o tomto regionu. Nyní shromáždil své nejoblíbenější nepublikované fotografie ze všech koutů milované Šumavy. Výsledkem je kniha, která by měla podnítit k zamyšlení každého z nás - nad krásou a přirozenou harmonií, darem, kterým nás příroda obdařila a který nás všechny silně utváří a ovlivňuje v tom nejlepším smyslu. Ideální dárková publikace pro všechny milovníky přírody.

Naše kniha není klasickým turistickým průvodcem, kterých existuje na knižním trhu celá řada. Chce být prostředníkem k pochopení genia loci krajiny, která kdysi nadchla básníka Karla Hynka Máchu, od jehož narození uplynulo 200 let, a po něm mnoho dalších poetů, prozaiků, malířů, přírodovědců, historiků i současných turistů; v neposlední řadě pak chalupářů, kteří dokázali zachovat a zvelebit cenné stavby lidové architektury dávných let. Na Cestě Karla Hynka Máchy a v jejím okolí najde dnešní poutník vše, co uspokojí jeho zájem o romantiku, dobrodružství a nevšední zážitky. Po celý rok nás zvou úpravná městečka i vesnice s roubenými stavbami. Poznáme středověké hrady, tajemná údolí se starodávnými mlýny, místa dalekých rozhledů, mohutné pískovcové skály porostlé borovými lesy a rozpálené letním sluncem. Půjdeme podél chladivých stružek potoků prodírajících se rozkvetlými loukami, nahlédneme do bizarních roklí s odkazem starých pověstí. Seznámíme se s řadou míst, ke kterým se váže odkaz našich národních dějin. Nuže tedy - vydejme se do tohoto vzrušujícího i uklidňujícího, radostného i zádumčivého, podivného i objevného koutu naší vlasti. Pojďme tam s cílem poznat, prožít, ale i chránit vše, co nám Máchův kraj nabízí.

Neznámé jeskyně, hluboké propasti a obrovité říční systémy jsou posledními bílými místy na mapách světa. Objevování těch největších a nejhlubších jeskyní se dá přirovnat k dobývání čtvrtého pólu na Zemi. Kde je tedy ukryta nejdelší, nejhlubší nebo největší jeskyně či propast? Nikdo neví! Největší jeskyně jsou i nadále bezpečně zahaleny rouškou tajemství, která zatím skrývá před zraky člověka ty největší poklady světa.

Chůze existuje od počátku, stejně jako divoká příroda, do níž se Henry David Thoreau vracel při svých procházkách. Trávil chůzí denně několik hodin a vyhýbal se civilizaci. Ve své eseji apeluje na své současníky i na nás, abychom se stali jeho bratry řeholníky, chodci. Je s podivem, že již tehdy - Chůzi napsal v roce 1861 - kolem sebe spatřoval problémy, s jakými se potýkáme dnes: lidé se vzdalují přírodě, upřednostňují pohodlí za každou cenu. Thoreau hovoří o krajině, o jejím utváření člověkem a naopak, o utváření člověka krajinou. Vypráví o cestách v doslovném i přeneseném významu. Vznáší mnoho otázek, a na řadu z nich také odpovídá. Thoreauova esej Chůze vyšla samostatně v brněnském nakladatelství Zvláštní vydání v roce 1995 v původním překladu Zdeňka Franty z roku 1925. Naše knížka vychází v novém překladu Jaroslavy Kočové. Přečtěte si recenzi Ekolistu .

Jan Tomšíček od mládí rád cestoval na kole a projel na něm hodně zemí Evropy. S kamarády společně postavili plachetnici Polárka, s níž se vydali na cestu kolem světa. Po osmi měsících zakotvili na jihu Afriky. Tam se Jan Tomšíček rozhodl, že cestu ukončí, zůstane v Kapském Městě, bude pracovat a cestovat na kole. Během téměř dvouročního pobytu našlapal na jihu černého kontinentu zhruba 25 tisíc kilometrů. Dobrý trénink pro to, aby se utvrdil v přesvědčení, že se vrátí domů na kole... Co dodat? Cesta z Kapského Města do Chocně mu trvala 5 měsíců a 20 dní a na kole za tu dobu odšlapal 13 600 km. K tomu ještě nutno přičíst asi 800 km auty, kde to bylo pro kolo nesjízdné nebo kde bylo nebezpečno, 600 km vlakem přes Núbijskou poušť a 1700 km loděmi přes Asuánskou přehradu a Středozemní moře. Tedy celkem 16 700 šťastných kilometrů popisovaných v této knize. "Afrikou domů na kole" vychází již potřetí a stává se autorovou nejúspěšnější knihou.

Volně navazuje na knihu BAGÓ, HOP! V této knize sledujeme další osudy Radky a Martina a prožíváme s nimi jejich lásku - k cyklistice i k sobě navzájem. S oběma mladými hrdiny jsme se již setkali, nyní jim můžeme tiše závidět jejich studentská léta a rozvíjející se vztah, který vrcholí narozením dítěte. Autor barvitě líčí prostředí cyklistických závodů a například průběh etapového závodu žen popisuje velice zasvěceně. Poučné jsou i pasáže o tréninku a výživě. Kniha je určena především mladým čtenářům, ale i ostatní vyznavači kol a cyklistiky si v ní příjemně počtou.

Známý spisovatel Zdeněk Šmíd nás provází po dvou řekách – Mži a Berounce –, které jsou vlastně řekou jedinou. Po předchozích literárních putováních autora kolem jihočeských řek (v nakladatelství Paseka vyšly knihy Otava 2005 a Lužnice 2008) se autor tentokrát obrátil na západ od Prahy, aby nám představil svět kolem Mže i Berounky, historii krajiny a slavných měst, které na nich leží, příběhy a pověsti kolem říčních údolí, nevšední krásu jejich přírody i osudy významných lidí spojených s řekou a s jejím okolím. Zdeněk Šmíd vypráví hned vážně, hned s humorným nadhledem, poetickým i čtivým jazykem, který nezapře hlubokou znalost míst, o nichž se dozvídáme. Kniha je obohacena i mnoha fotografiemi ze současnosti i z bohaté minulosti řeky. Nechybí ani obrazové přílohy, jimiž nás autoři seznamují s barevnou krásou kolem řek, které se vyplatí navštívit, či na nich dokonce vyplout na kánoi. Zdeněk Šmíd (1937), prozaik a autor knih z vodáckého a turistického prostředí (Proč bychom se netopili, Za písní severu, Proč bychom se netěšili, S kytarou v Antarktidě, Jak se mají Májové), oblíbených zejména pro svůj laskavý humor.

Průvodce Ledové Čechy popisuje a zobrazuje zajímavosti a krásy, které zatím z velké části unikaly pozornosti. Ledové útvary jakožto cíl zimních výletů a estetických zážitků byly dosud omezeny výlučně na ledopády a zamrzlé vodopády. Autor průvodce objevil nečekanou plejádu zajímavých a kásných tvarů, struktur a textur i na zdánlivě fádních, plochých ledech řek, rybníků a údolních nádrží. Součástí některých textů jsou také zcela původní pozorování vzniku ledových jevů, které nejspíše udiví i hydrology, fyziky a chemiky. Přečtěte si recenzi Ekolistu.

Sborník druhého ročníku konference si klade za cíl zprostředkovat otevřené mezioborové setkání a kultivovat prostředí pro mezioborovou spolupráci. Setkávají se zde studenti, pedagogové i odborníci z výzkumu i z praxe z celé řady oborů: lesníci, zemědělci, architekti, stavaři, sociologové, přírodovědci, energetici, urbanisté, krajináři. Celkem 19 příspěvků. Stáhněte si publikaci ve formátu PDF.