RNDr. Jiří Hanzlíček: Má u nás reálný smysl zavádět ekologické daně ?
Například konkrétně u nás by podnikatelé a občané museli opětovně a zbytečně platit další navýšení cen za energii. U řady podniků se tím zcela logicky sníží jejich konkurenceschopnost oproti ostatním státům Evropy. Ve svém výsledku se však únik škodlivých látek do prostředí významnějším způsobem prakticky nesníží. Jako příklad je možné uvést pohyb cen u pohonných hmot. Nikdo nedokázal a těžko prokáže, že se úměrným zdražením významně snižuje počet projetých kilometrů motoristickou veřejností a tím došlo ke snížení emitovaných škodlivin do prostředí. Pouze se všem zvýšily náklady.
V této souvislosti je potřebné upozornit, že v ČR jsou zavedeny ekologické daně, které mají přímý vliv na snížení znečišťování prostředí více jak 30 let. Neříká se jim sice ekologické daně, ale podle zákonů se jedná o poplatky, úplaty odvody a podobně. Zhruba od roku 1971 , kdy vznikl první zákon na ochranu ovzduší a vod byl nejen pro energetické podniky, ale i další průmyslové a zemědělské podniky včetně čistíren odpadních vod zaveden systém již uvedených poplatků, úplat a odvodů. Ve skutečnosti však jde o skutečné ekologické daně. Čím více podniky vypouštějí škodlivin, tím více platí a tím zcela logicky méně zatěžují prostředí. Zavedení uvedené formy daní je při tom mnohem širší, než dnes požaduje Evropská unie. V současné době se jedná o velmi významnou částku kolem 4 miliard korun ročně. Je převážně příjmem Státního fondu životního prostředí. Vynaložené částky si podniky zahrnují do cen výrobků a zaplatí je vždy koneční spotřebitelé. Nikdo je zatím při značné propagaci ekologických daní předem neupozornil , že je již dávno v jiné formě platí.
Mohu uvést několik dalších forem plateb, které jsou ve skutečností rovněž ekologickou daní. Implementací směrnic Evropské unie do našeho právního řádu jsou kladeny zvýšené požadavky na dokonalejší technologie čistíren odpadních vod, zvyšování jejich počtu i zlepšování kvality pitné vody. Uvedené nároky se promítají do neustálého nárůstu vodného a stočného, které v některých oblastech dosahuje již dnes neúnosné výše. Dalším příkladem jsou jednak ze zákona, jednak i z evropských směrnic stále se zpřísňující podmínky pro provoz řízených skládek odpadů a na recyklaci odpadů, které se rovněž projevují do stále se zvyšujících cen za odvoz odpadů. Tak je možné dále pokračovat.
Stěžejním problémem však stále zůstávají otazníky, které si musí čtenář sám zodpovědět :
1. Je možné docílit, za současného politické situace docílit, aby ekologické daně byly fiskálně neutrální ?
2. Je potřebné za současného ekonomického stavu pro občany a podniky dále zrychlovat ceny energií, aniž by bylo docíleno významnějšího snížení zátěže škodlivinami ?
3. Není jednodušší stávající zákonné poplatky prohlásit za ekologické daně ?
reklama
