Jan Zeman: Nebezpečí velké povodně ve Valencii někteří hrubě podcenili

Média nás informovala o obří průtrži mračen a následné obří bleskové přívalové povodni v regionu jihošpanělské Valencie v úterý dne 29. října 2024. Údajně napadlo tolik srážek, kolik jich tam napadne za průměrný rok. Něco to říká, byť průměr je ošidný. Nejen proto, že v létě ve Středomoří prakticky neprší. Tyto srážky měly vyvolat povodeň tisíciletí. Její bilance je otřesná – k 6. listopadu 2024 má jít o 217 mrtvých. Původních asi dva tisíce nezvěstných se zredukovalo na 89, viz Euronews. Tito nezvěstní nejspíš řady mrtvých rozšíří. Obrovské je i pustošení přízemích budov v zasažené oblasti, dopravní infrastruktury (desítky kilometrů silnic byly velkou vodou odneseny, tři z pěti příměstských železnic se budou obnovovat celé měsíce, poškozeny byly i zbylé dvě příměstské železnice a vysokorychlostní trať, zde se výpadek odhaduje na tři týdny), odneseno či alespoň zaplaveno a tím i prakticky zničeno bylo na sto tisíce automobilů atd. Španělská vláda schválila záchranný balíček ve výši 10,6 miliardy eur. Zda bude stačit, je otázkou. Další škody uhradí pojišťovny, další postižení.

Bylo tak tragický průběh přívalové povodně ve Valencii nutný? Určitě ne. V souvislosti s tragickou povodní ve Valencii se objevila řada mystifikací a selhání. Podívejme se na mystifikace.

Role meteorologů

Nejen od klimatické mládeže, trpící zoufalým nedostatkem vzdělání, ale i od některých klimatologů profíků jsme slyšeli, že za rekordní přívalové srážky a následnou bleskovou povodeň ve Valencii a v jejím okolí mohou sílící klimatické změny, vyvolané masivními antropogenními emisemi skleníkových plynů, především oxidu uhličitého a metanu. V situaci, kdy Československo má věrohodná reprezentativní měření základních parametrů počasí teprve od roku 1960 a ve Španělsku na tom nejsou lépe, jde o hodně odvážné a hlavně neprůkazné tvrzení. Španělští meteorologové uvádí, že jde až o druhé nejvyšší přívalové srážky za 24 hodin ve Valencii, že primát roku 1966 překročen nebyl. V roce 1966 ale neřádily klimatické změny a jimi vyvolané extrémy počasí a také naše civilizace nebyla tak daleko v neodpovědné výstavbě a v ničení přírody a krajiny.

Někteří meteorologové jsou ale podstatně zdrženlivější. Podle Jana Daňhelky zjištěné maximum srážek za 24 hodin činilo 320 mm, zatímco v září v ČR v Jeseníkách 386 mm a ve Středomoří jdou většinou srážkové rekordy vysoko nad 400 mm a někdy dokonce i nad 600 mm, viz Hydrolog říká, proč deště ve Španělsku tak zabíjely a čím se lišily od Jeseníků - Seznam Zprávy. Matěj Moravanský s odkazem na José Luis Gallego, vedoucího ekologické rubriky v španělském listu El Confidencial, s nímž spolupracuje Deník Referendum v rámci projektu PULSE uvádí, že v nejhůře zasaženém městě Chiva pak úhrny dosáhly 446 l na m2 během pouhých 24 hodin, viz Matěj Moravanský, Bleskové povodně ve španělské Valencii. Obětí je přinejmenším pětadevadesát.

Za větší problém než výši srážek za 24 hodin považuje Daňhela, že se centrum srážek soustředilo do hustě obydlených oblastí Valencie. Krajina tam není s to přijmout větší množství srážek.

Zejména obyvatelé Valencie obviňují centrální vládu v Madridu, že před katastrofou nebyli varováni. Příznačné bylo házení bahna na španělského krále a královnu, kteří sice mají mnoho hříchů, ale za tuto katastrofu evidentně nemohou. Zle to schytal i španělský premiér a někteří jeho ministři, když dorazili na místo zkázy. Inu, viník se musí najít, i kdyby byl čistý jako lilie.

Nedovedu si představit, že by hrozící katastrofu meteorologové včas nepředpověděli a že by nevydali příslušné varování. Techniku k takové předpovědi mají a varování před hrozbou řádění živlů patří k jejich základním úkolům. Pokud srážky, který způsobily povodeň letos v září u nás, v Polsku a v dalších středoevropských státech, čeští a další meteorologové předpověděli s třídenním předstihem, takže po vydané výstraze přehrady stihly odpustit dostatečné množství vody k transformaci vícero hrozících povodňových vln, proč by podobné varování nezvládli vydat i jejich španělští kolegové. Španělští meteorologové přitom svorně tvrdí, že varování před hrozící katastrofou vydali již 23. října, tj. s šestidenním předstihem.

Spíš než nadávat tamním meteorologům je na místě se ptát, jak bylo s jejich varováním naloženo. Obávám se, že velice špatně. Zpráva Španělé po povodních spílají úřadům - Seznam Zprávy cituje stížnosti vyplavených občanů Valencie, že (ač bezprostřední výstraha akutního ohrožení byla meteorology pro region Valencie vydána kolem 8.00 ráno), varování úřady rozesílaly až kolem 20.00, když už byla řada domů ve městě zaplavena. Pravostředové vedení regionu Valencie nejen trestuhodně šetřilo na záchranných složkách regionu, ale také s varováním krutě zaspalo. Nevyhlásilo stav ohrožení a nevydalo závazné pokyny k bezpečnému chování se za nastupující přívalové povodně, takže nikdo prý nic netušil, mnozí podnikatelé nutili své pracovníky jet do práce přes akutní ohrožení a ne všichni do práce dojeli, zvláště pokud cestovali auty.

Mám za to, že by mělo být samozřejmé, že v případě takového ohrožení okamžitě ho budou vysílat jak všechny kanály televize, tak všechny kanály rozhlasu, tak se bude výstraha rozesílat eSeMeS kami a e maily, že se bude i vyhlašovat místním rozhlasem. Současně budou vysílány pokyny ohroženým občanům ve smyslu: „Opusťte sklepy a přízemí budov, přesuňte se do prvního či ještě vyššího patra domu! Opusťte zchátralé budovy! Nesnažte se uniknout auty, za přívalové povodně se jedoucí auto mění v životu nebezpečnou past!“ Taková varování ale ve Valencii zjevně nezazněla.

Pravdou zřejmě je, že mnozí občané obecnější varování ignorovali, bezprostřední varování nedostali a poté se divili, popř. už na divení neměli čas.

V této souvislosti zaráží, že většina obětí povodně se utopila ve svých autech, popř. po jejich uchvácení povodní při pokusu je opustit. Další občané se utopili v garážích. Lze se důvodně domnívat, že většina po povodní nezvěstných občanů byla povodní samostatně nebo i se svými auty odnesena a následně uložena buď do nanášených vrstev bahna, nebo do dosud bahnem zablokovaných garáží, nebo byla odnesena do moře a tam někde uložena.

Američtí experti považují pokusy o únik před povodní v autě za mimořádně riskantní. Tvrdí také, že varování by mělo přijít až 15-20 minut před vypuknutím katastrofy jinak se lidé na něj vykašlou a budou riskovat i svůj život. Rozumím takovému názoru. Přesto nemůžu doporučit otálet s varováním před katastrofou typu přívalové povodně. A to i s rizikem, že i v Česku by se nejspíš našla řada lidí, kteří by se na využití varování ke své ochraně vykašlali, třeba i z důvodu snahy zachránit své auto. Totiž, lze důvodně předpokládat, že jiná část občanů výstrahou poskytnutý čas rozumně využije, třeba i k okamžitému odvezení rodiny i auta do bezpečí.

Pohled do historie

Historické prameny naznačují, že věci s povodněmi se vyvíjely přibližně následovně. Na začátku byla vždy neodpovědná výstavba v záplavovém území. Tu sem tam poničila velká povodeň. V reakci na ní obyvatelé obvykle začali stavět svá sídla ve vyšších, proti povodním chráněných lokalitách. Pokud ale nastalo delší období bez větších povodní a vymřeli pamětníci předchozí velké povodně, na nebezpečí povodní se zapomnělo, začalo se ignorovat, opět se stavělo v záplavových územích, až do příští velké povodně.

Na takové praxi se za ta staletí a v některých zemích i tisíciletí mnoho nezměnilo. Tedy, moderní doba přinesla často falešný pocit bezpečí a tím i bezstarostnosti a beztrestnosti ignorace rizik. Následky pak bývají kruté, nejen při povodních.

Záběry televize TVN a DVD na internetu

Žiji bez televizi, ale shodou okolností jsem byl v době katastrofy ve Valencii v Polsku a tak jsem viděl zprávy o ní. Zprávy o katastrofách ve velkých televizích bývají poměrně věrohodné, na rozdíl od zejména politického zpravodajství. K 30. říjnu bylo potvrzených 150 mrtvých a šlo o druhou nejtragičtější povodeň. Už od 6. listopadu víme, že v počtu obětí povodeň z 29. října 2024 dosáhla 217 potvrzenými mrtvými a 89 i po týdnu nezvěstnými ve Španělsku prvenství.

Že se povodňové směsi vody s bahnem valí ulicemi nízko položených měst, se stává. Že ale nesou množství aut, a co horšího, většině aut svítí reflektory, tj. byly povodní uchváceny v době, kdy se s nimi majitelé pokoušeli odjet (málo se ví, že k uchvácení auta povodní stačí proud vody 20 centimetrů vysoký), mě překvapilo. Nebyl to filmový horor. Byly to záběry z Valencie a z jejího okolí. Možná pomocí aut řidiči primárně zachraňovali sebe, nebo auta. V druhém případě to bylo extrémně tristní. Pokus o sebevraždu ve snaze zachránit údajně posvátné auto. Naprosto špatné to bylo ale i v prvním případě. Život je snad cennější než auto! Byly i případy, kdy povodeň ukořistila auta s lidmi jedoucí do zaměstnání, protože někteří zaměstnavatelé na meteorology oznámené riziko velké přívalové povodně nehleděli.

Z řady fotek a DVD je zřejmé, že povodeň v ulicích Valencie vytvořila četné zátarasy, tvořené bahnem, stromy, uchvácenými povodní zřejmě někde nad městem, a osobními auty. Osobní auta vytvářela četné „barikády“ v jedné, ve dvou, ve třech, výjimečně i v pěti vrstvách nad sebou. Čas apokalypsy? Vypadá to tak.

Zdrcující jsou zprávy, že v hromadných garážích stateční záchranáři našli tu pět tu osm utopených. Chce se říci, proboha, co tam ti lidé dělali? Je snad auto cennější než vlastní život? Byla i tvrzení poškozených, že nestačili vyjít ani do prvního patra budovy a již byly po krk ve vodě, či spíš ve směsi vody s bahnem. Ptám se, jak fungovalo varování ve Valencii a také jak na něj lidé reagovali? Přece vyjít do vyšších pater vícepatrových budov a v nich setrvat po dobu ne příliš dlouhé katastrofy je přece tak jednoduché!

Když jsme u fotek a DVD, nutno vysoce ocenit práci tamních záchranářů – dobrovolných i profesionálních. V hrozném prostředí povodňové zkázy se snažili zachránit, co se zachránit dalo, nejednou i dost riskovali, ale v mnoha případech již bylo pozdě. A jak už to bývá, s postupujícím časem naděje nalézt někoho živého rychle klesá.

Co dělala samospráva regionu a města

Krátce po katastrofě začala ostrá slovní hádka, kdo z odpovědných za tu katastrofu může. Hádala se centrální španělská vláda s regionální vládou Valencie. Mám za to, že selhání regionální vlády v oblasti Valencie bylo značné. Kupodivu se nemluvilo o roli městské samosprávy Valencie. Přitom zhoubná byla přinejmenším ve třech směrech:

1) Povolovala výstavbu nejednou i v záplavových územích. Dovedu si představit, že investoři ji vydírali potřebou rozvoje podnikání a budování prosperity, zde se to zřejmě příliš nelišilo od našich poměrů.
2) Urbanistickým řešením města. Ptám se, jak se plánoval systém silnic, když povodňový příval po nich propláchl velkou část města a způsobil bezpočet tragédií a obrovské hmotné škody? Podle všeho špatně, resp. s nebezpečím vyplavení přívalovou povodní se ani zde nepočítalo.
3) Systém varování před katastrofami a výchovy obyvatelstva ke kázni v takových případech. Když zjevně selhala regionální vláda kraje Valencie, měla se jí snažit nahradit městská samospráva.

Otázkou je, kolik budov pod náporem povodňových vod se zřítilo. Nějaké byly, ale o nich jsou zprávy velice chudé.

Mám za to, že pokud rozhořčený dav už chtěl trestat viníky katastrofy, měl začít na radnici městě Valencie a na regionální samosprávě a nezapomenout, že ke katastrofě nepřispěla svou nekompetentností jen současná rada a zastupitelstvo, ale i ty předchozí. Nejdříve to schytalo vedení státu. Později na šéfa regionu Valencie křičeli „Vrazi!“ Pokud to někomu připomíná projev primátora Igora Němce na začátku povodní v Praze v roce 2002 – „Situace se vyvíjí náramně dobře“, podle všeho se nemýlíte.

Ticho o vodohospodářích

Kolem role vodního hospodářství, zejména přehrad, při nedávné povodni v regionu španělské Valencie je kupodivu ticho. Objevil se pouze názor, že za to může rušení přehrad a hrází. Problém je, že se rušily vesměs hráze typu jezů, nikoliv přehrad, které mnoho vody nezadrží a naopak urychlí postup povodňové vlny a mírně zhorší její průběh. Tento omyl rozebírá článek Ve Španělsku odstraňovali malé jezy a hráze, ty vodu při povodních nezadrží — Demagog.cz.

Jedno z poučení

Jaké z toho plyne poučení?

1) v první řadě nestavět v záplavovém území, což platí pro všechny povodně,
2) města rozvíjet tak, aby je nemohla tak snadno propláchnout povodňová voda. Velká voda musí mít kam odtéci,
3) budovat účinný předpovědní a záchranné služby,
4) vychovávat obyvatelstvo ke kázni, k odpovědnému chování za krizových situací.

Vím, že realizovat tato opatření není vůbec jednoduché. Realizace posledního je velice velice těžká ve společnosti, hlásající kult sobectví, kde různé senzace a šarlatáni mají větší důvěru mnoha občanů než příslušné (ne) odpovědné orgány státu a samosprávy a kde někteří neodpovědní ochránci lidských práv napadají nezbytná bezpečnostní opatření co by totalitní praktiky.

K vlastní povodni pak jen asi toto: Pokud má povodeň pozvolný nástup, jako tomu bylo letos v září ve Slezsku, pokud se ale neprotrhne hráz, odjet s autem do výše položených míst je rozumné. Tedy, pokud je ještě opravdu čas, což se nejednou nesnadno určuje. Lze zde doporučit pravidlo předběžné opatrnosti, tj. počítat s tou nejhorší možností. Pokud ale už nastupuje blesková povodeň, způsobená velkou průtrží mračen, podobně povodeň z vytrvalých dešťů, platí jediné: okamžitě zachraňuj sebe i druhé, kdo můžeš! U vícepatrových budov znamená stáhnout se do vyšších pater budovy, nejlépe s doklady, počítačem apod. Pokud je budova zchátralá, je nutné ji okamžitě opustit. Pro ostatní platí tzv. vyšší moc. S dravým proudem nejsou žerty.

---

reklama

---