Matěj Pomahač: Zlatý kopec, velikonoční zajíc a krajina ve stresu

Měnící se klima a výstavba nových dálnic, přivaděčů a logistických ploch brutálně stresují naši krajinu. Ta neplní své základní funkce – produkci potravin, přírodní bohatství ani zázemí pro život. Krajina, která léčila, se stává pouští. Středeční poledne, zvlněná pole, Pražská plošina se tu dotýká úrodného Polabí – stačí ujít padesát metrů a sprašové půdy se mění na polabské písky.

Zkušená agronomka mi při obhlídce svých porostů říká: „Od začátku roku tu spadlo 49 mm a pořád fouká, takže to osychá. Pšenice i řepky mám na ‚31‛ (stupeň vývoje rostliny - pozn.) a přechází do dlouživého růstu – potřebují vodu pro udržení odnoží a větví, jinak je ‚odhodí‛ a bude málo klasů.“

Sucho potvrzuje půdní sonda – prvních pět cm je „jako troud“, vespod je ještě trochu vlhko, takže vzchází rostlinky zaseté cukrovky a ječmene. Situace je však mimořádně napjatá. Když nasedáme do auta, teploměr ukazuje 27 °C – na „škaredou“ středu velikonoční extrém.

Klima se změnilo

První polovinu jarní vláhy pro vzcházení rostlin zajišťovala tradičně voda z tajícího sněhu, druhou pak evropský jarní monzun známý jako „Medardova kápě“. Sníh tu letos neležel vůbec a předpověď na další týdny je mizerná. Zemědělci reagují minimalizací zpracování půdy a využíváním osiv šlechtěných na stepní klima.

„Donekonečna se ale přizpůsobovat nejde. Když se mi podaří vést porosty dobře, můžou dát 8 tun pšenice. Pokud ale bude po suchém únoru, březnu a dubnu následovat i suchý máj, budeme přes všechnu snahu ve žních s bídou na půlce,“ obává se.

Jezdit se musí

S ředitelem sousedního podniku shlížíme ze Zlatého kopce krajinu až k Labi. „Na jihu nám to vezme dostavba pražského okruhu, a tudy,“ ukazuje na opačnou stranu „má vést od Brandýsa dálniční přivaděč. K tomu tu kraj chystá novou železnici. Přijdeme o půlku těch nejlepších polí, které nám ještě nevzala výstavba městských satelitů.“

Každý starosta tu chrání obec před dopravním tranzitem projektováním obchvatů – ty jsou ale příležitostí pro spekulanty, kteří skupují zemědělskou půdu, aby ji se ziskem prodávali na parcely pro haly či satelity.

„Nakonec děláme na těch svažitějších polích. Snažíme se, ale stačí, aby přišel přívalový déšť, a hned je ve vesnici voda.“ Ukazuje pole s reliéfem „vrtule“ s odtokovými liniemi končícími novou zástavbou, kde bývala louka zachytávající vodu – na tu si teď noví obyvatelé satelitu stěžují po větších bouřkách.

„Zoufale tu chybí koncepční uvažování – je nás tu stále více na menší ploše, jsme všichni stále ve větším stresu, a o to urputněji sledujeme jen vlastní zájmy,“ konstatuje.

Kam běží velikonoční zajíc

Dnes jsme obešli 500 hektarů a vyplašili jen dvě koroptve a dva zajíce – ti jsou jako symboly jara v krajině přítomní už také jen symbolicky. Má-li nás krajina nadále léčit a živit, musíme z gruntu změnit jak náš životní styl, tak systémový přístup a řešit klima. Jinak nám zbude pár symbolicky chráněných území v zabetonované zemi.

---

reklama

---