Vertikála materiální i spirituální

Nepočítáme-li mapu „Rozhledny České republiky“ (B.A.T. Program 1999), představuje kniha Naše rozhledny Pavla Miškovského třetí úspěšné „zmocnění se“ fenoménu rozhleden, po dvou reprezentativních barevných publikacích Jana Nouzy (Rozhledny Čech, Moravy a Slezska. Liberec, Nakladatelství 555, 1999 a Rozhledny na prahu 21. století, Liberec, Nakladatelství 555, 2003). Jde o skromnějšího turistického průvodce, který obsahuje v abecedním uspořádání popis celkem 246 rozhleden na území České republiky. Každé heslo obsahuje vedle lokalizace, nadmořské výšky, vlastní výšky, materiálu, výstupu, přístupu, aktuálního stavu, výhledu a spojení telefonem i internetem (je-li) i černobílé fotografie objektu. Chybí snad jen souřadnice GPS. Spolu s vloženou mapkou přináší publikace i tabulkový přehled všech rozhleden, pro příznivce „nej-“ pak nejvyšší rozhledny, rozhledny na nejvyšších horách a vrších. Průvodce ovšem není pouhým souborem „suchých“ hesel – jak v krátkém, ale hutném úvodu, tak i a zejména v heslech k jednotlivým rozhlednám autor dosvědčuje svůj entuziasmus a dokáže přesvědčit čtenáře, že snad každou rozhlednu navštívil. Dozvídáme se na malém prostoru mnohé o genezi stávající rozhledny, případně o předchůdkyních v dané lokalitě, o aktuálním stavu a dostupnosti. Je to četba místy smutná, když se dočítáme o pokračujícím chátrání unikátních staveb (za všechny Studenec) a odsouzení k nenávratné zkáze. Jindy (a bohužel v méně případech) je to četba potěšitelná – třeba v případě nové stříšky na Bučině nebo při předznamenání kamenné rozhledny na vrchu Brdo, kde čas už předehnal tohoto jinak velmi aktuálního průvodce a rozhledna byla mezitím dokončena a otevřena (28. 10. 2004) stejně jako rozhledna na Zuberském kopci u Trhové Kamenice.

"Tak dneska ještě uděláme Bramberk a Slovanku ..."
Ilustrační kresba: Karel Stibral

Autor se nesnaží čtenáři vnucovat svá hodnocení, ale z textu jsou zřejmá. Preferuje unikátnost každé rozhledny a evidentně straní kamenným a dřevěným rozhlednám. Kritérium je zde zjevně estetické, takže například duplikací se cosi (estetická hodnota původnosti) ztrácí (Mackova Hora a Lhotka) a není náhodou, že obal knihy zdobí Krásenská „kremrole“, jak někteří rozhlednáři familiárně přezdívají této krásce. U tohoto aspektu rozhleden se krátce zastavím a dovolím si zároveň přejít k osobnějšímu tónu a následnému zamyšlení: záměrně jsem se pokusil najít v průvodci mezery, tedy chybějící rozhledny, a to rozhledny zanedbané, zapomenuté, rozpadlé, které jsem v uplynulých letech vyhledával a navštěvoval. Ať už šlo o Kohouta, Bučinu (přístup k rozhledně byl tehdy blokován, v souladu s názvem rozhledny, pokácenými buky), Vochlice a další, všechny jsou v průvodci uvedeny. I deskripce „nešťastného“ Studence přesně sedí včetně chybějících schodišťových stupňů a plošinových desek. Autor pouze neuvedl, že točité schodiště má upadlý horní úchyt a celé se tedy volně viklá. Výstup, který autor recenze podnikl navzdory hlasitému nesouhlasu manželky, je tak poněkud dobrodružný a hrozí dalším poškozením nejen původně krásné a krásně situované rozhledny, ale i návštěvníka.

Odškrtávání, nebo rozjímání
Obecněji můžeme přístup k rozhlednám (přístup ve smyslu pojímání) rozdělit do dvou skupin: první, podporovaný i odznakem rozhlednáře KČT a odpovídající zaškrtávací tabulkou, je přístupem kvantitativním, hrozícím zvrhnout se v honbu za co největším počtem navštívených rozhleden a vedoucí nutně k povrchnosti v přístupu k jednotlivým stavbám. Takže můžeme snadno a zhusta zaslechnout, například na plošině Královky, výroky typu: „Tak dneska ještě uděláme Bramberk a Slovanku … atd.“ I používaný slovník (uděláme, zmákneme, sfoukneme apod.) nasvědčuje typu přístupu, v jistém slova smyslu kořistnickému. Připomíná mi zážitek z pařížského Louvru, kde se po chodbě v expozici renesance hnala zavalitá matrona s několika igelitovými taškami, následovaná rodinou, na kterou se obrátila zvučným hlasem: „Tož ještě tu Lisa Monu a mužeme jit na oběd.“

Kvalitativní druhou skupinu, kterou zjevně preferuje autor průvodce i ve své předmluvě, když maximálně koncizně líčí cestu na rozhlednu od prvního zahlédnutí po příchod, výstup a rozhled, lze také označit jako kontemplativní. Pokusím se v závěru poněkud rozšířit uvedený, až příliš stručný popis.

Cestu na rozhlednu můžeme chápat mimo jiné jako pohyb od horizontály k vertikále, a to nejen v geometrickém slova smyslu. Rozhledna představuje pokračování vertikály výstupu k rozhledně a jelikož každý lidský komplexní a intencionální, tedy záměrný pohyb je provázen i anticipací, vzniká v procesu cesty na rozhlednu dopředný popud, který se promítá do vrcholového (když staneme na vrcholu rozhledny nebo alespoň na rozhledové plošině či ochozu) zážitku přechodu z vertikály výstupu do horizontály rozhledu. Tento „energetický potenciál“ dopředného časového popudu nemůže být využit v dalším motorickém pohybu (dál už to nejde), a proto se transformuje dvěma směry – na jedné straně do zmíněné horizontály rozhledu, který zintenzivňuje. Fyzikálními pojmy řečeno: vektorové kvantity se skládají v skalární kvantitu, v našem případě v emocionální a kognitivní intenzitu vrcholového a vrcholného prožitku, zabírajícího panorama rozhledu, bezprostřední vzpomínku na výstup, vnímání rozhledny před výstupem a gradient změny na ose horizontála-vertikála-horizontála. Na straně druhé přechází, „pokračuje“ popud po vertikále, a to po jediné, která je na vrcholu dostupná, což je vertikála mentální. Mentální vertikálou zde míním možnost zaměření se vědomí na sebe samo, tedy kontemplaci, kdy dochází k vertikální hierarchizaci aktů vědomí na reflektované a reflektující. Rovina zintenzivněné pozornosti finální kontemplace tak přináší návštěvníkovi rozhledny možnost hlubšího nahlédnutí svého „místa ve světě“, možnost hlubšího (tj. vertikálního) emocionálního i kognitivního (sebe)poznání. Jsem přesvědčen, že autor Našich rozhleden byl veden právě tímto přístupem. Díky tomu vznikl vysoce nadprůměrný průvodce, který ovšem stejně dobře poslouží i turistům typu „jestliže je úterý, musíme být v Belgii.“

Tato recenze vyšla v časopise EkoList 1/2005.

---

reklama

---