Co se skrývá v pralesích pod korunami stromů? Někdy je tam až překvapivé ticho

I když to tak po poslechu zpráv z brazilské části Amazonie a Indonésie nevypadá, tropické pralesy se v poslední dekádě kácí s výrazně menší intenzitou. Přibrzdění akcelerace odlesňování a dokonce i pozvolný nárůst zalesněné plochy souše ale neznamená, že by byla zachována hodnota ekosystému. Jak píše Mongabay, v případě pralesů totiž nejde jen o kvantitu.

Podle posledního průzkumu z roku 2020 se na světě nachází 4,06 miliardy hektarů lesů, z nichž jen 1,11 mld. hektarů spadá do kategorie lesů primárních. To není úplně dobrá zpráva. Na druhé straně, byť od roku 1990 bylo odlesněno kolem 420 milionů hektarů lesních porostů, přesto se tempo celkového odlesnění (které není nahrazeno novou výsadbou) zpomaluje. Zatímco v devadesátých letech jsme přicházeli o 7,8 milionů hektarů ročně, od roku 2010 se rychlost zpomalila na 4,7 milionů hektarů. Problém je, že současná statistika odráží pouze kvantitu, rozlohu lesů. Ale už ne jejich kvalitu, respektive život pod jejich korunami.

Odhalit slepé místo v logice ochrany lesů, které sice stojí netknuté, ale již nepřispívají k druhovému bohatství života pod nimi, se loni pokusili experti ze Světového fondu pro ochranu přírody (WWF) a přizvaní badatelé. V aktuální zprávě Below the Canopy a studii pak společně upozorňují na to, že stávající metodika velící zachování rozlohy lesů nepostačuje.

První ze dvou hlavních zjištění badatelů je, že populace živočichů, vázaných svým výskytem čistě na lesní porosty, poklesly co do početnosti o 53 % (od roku 1970). A druhým pak, že tento trend nekoreluje přímo s úbytkem zalesněné plochy. Druhy pod korunami stromů mizí rychleji, než samotná rozloha zalesněných území.

Co z toho plyne? Autoři zprávy tvrdí, že ukončení odlesnění a rozšiřování/obnovování lesních porostů je sice i nadále zásadní, ale určitě ne dostačující. Doplňují také, že stávající odhady, zacílené na kvantitu – tedy rozlohu zalesněného území – selhávají ve vyčíslení reálného stavu na zemi. Zmiňují, že stávající přístup k uhlíkově-offsetové výsadbě stromů není nejšťastnějším řešením. Protože jen zřídka je doprovázen nějakým dlouhodobým hodnocením biodiverzity. A jen stromy samotné neznamenají les plný života.

„Efektivně spravovat můžeme jen to, co dokážeme spočítat a změřit. Pojďme tedy biodiverzitu lesů měřit lépe. Ne jen z hlediska kvantity zalesněného povrchu, ale i kvality života. Pro správný management lesů, jejich zdraví i toho našeho,“ píší autoři.

---

reklama

---