Příliš krotká divočina. Umělá inteligence vykresluje přírodu po svém

Hrátky s umělou inteligencí nás zatím mohou naučit jen velmi málo o tom, jak by mohla vypadat znovu-zdivočelá krajina. Svůj účel ale přesto plní. Svým osobitým způsobem. Ukazuje nám totiž názorně, jak vlastně o re-wildingu smýšlí lidé. V hravém pokusu na to upozornily dvě skotské geografky z univerzity v Aberdeenu. Ve svém velmi jednoduchém experimentu oslovily populární chat-boty, využívající umělou inteligenci, aby jim na základě dostupných informací načrtli několik snímků takové krajiny znovu-zdivočelého Skotska či Spojeného království. A umělá inteligence, nástroje jako Gemini, ChatGPT, Copilot a další, se hned poslušně pustily do práce.

Zadání, ten popis úkolu vyjádřený promptem, byl záměrně velmi obecné. To proto, aby měla umělá inteligence co nejvolnější ruku a tvůrčí záběr. Jí vygenerované snímky byly poté oběma geografkami porovnány a vyhodnocovány, jak s ohledem na celkovou kompozici - například úhel pohledu, měřítko, osvětlení - tak i na obsah. Tedy co je vlastně na obrázku zobrazeno a co na něm schází, jaké typy stanovišť, či druhy živočichů a rostlin jsou zachyceny.

Výsledek? Znovu-zdivočelé krajiny vykreslené umělou inteligencí si byly navzájem velmi podobné. Jak zmiňují autorky, všechny kromě jedné zobrazovaly vzdálené kopce na horizontu, které zdvořile přecházely do širokých údolí v popředí, s otevřenou loukou nebo vřesovištěm, s potokem nebo tůní ve středu záběru. Obrázky jsou to harmonické, poklidné. Zlatavé světlo hraje scénami a osvětluje květiny v popředí. Tím výčet nekončí.

Pravidelně se na snímcích objevují poníci a jeleni, občas do záběru zabloudila i kráva ze skotské Vysočiny. „Možná není překvapením, že se tam nevyskytli žádní lidé ani žádné známky lidské přítomnosti, kterou by prokazovaly budovy nebo jiné artefakty,“ zmiňuje Flurinna M. Watmannová, jedna z autorek. „Nebyl tam ani nepořádek, nelad. Žádný rozklad, žádná smrt, žádná zvířata, která by mohla vyvolat prudší emoce.“

Tedy žádní vlci, rysi, medvědi ani bizoni či zubři, tedy tvorové, kteří běžně do debat o zdivočení krajiny vstupují. „Ty obrázky byly až bolestně nudné, zdvořilé,“ dodává Emma Cary, druhá geografka z Aberdeennské univerzity. „Vše na nich bylo uspořádané, harmonické. Bukolické.“

Pokud jste někdy zalistovali brožurkou jehovistů, Strážnou věží, mohli jste vidět obrázky ne nepodobné těm, které v představě o znovu-zdivočení krajiny vykreslily nástroje umělé inteligence.

Což současně je i není překvapením.

Sami krmíme umělou inteligenci lží

Geografky z Aberdeenu poznamenávají, že umělá inteligence často čerpá inspiraci z nejrůznějších dostupných zdrojů, včetně sociálních médií, webových stránek environmentálních iniciativ a nevládních organizací, propagujících navracení divoké přírody. A na takových inspirativních snímcích se činovníci zmíněných spolků a organizací snaží cíleně nezachycovat cokoliv, co by vzbuzovalo větší kontroverze.

Vizuální prvky často využívají leteckou či dronovou perspektivu, záběry z nepřístupných ale scénicky nádherných míst. Když už se na takových snímcích objeví zvířata, tak zpravidla ta ikonická, milá. „Jako například bobři nebo divoké kočky,“ říká Watmnnová. „Lidé ani stavby, jako jsou domy nebo hospodářské budovy, na nich k vidění nebývají.“

Snímky používané nevládními organizacemi samy cenzurují realitu. Vylučují procesy, druhy a lidi, kteří by mohli zpochybnit úzký konvenční pohled na „zdivočením zkrášlenou“ přírodu.

Není prý tedy divu, že umělá inteligence na takovém informačním základě vytváří obrázky vyloženě sanitované, sterilně upravené a čisté krajiny. Sami se jí totiž tak často snažíme prezentovat.

Umělá inteligence (autorky vyzvedávají schopnosti Gemini) je schopna generovat i ekologicky přesné snímky krajinného re-wildingu.

Dosáhnout toho je ale možné pouze tehdy, když se do popisného promptu zadají velmi specifické pokyny ohledně zobrazených druhů, krajiny, typů stanovišť, příkladů chování živočichů.

Jinými slovy, abyste od umělé inteligence získali přesvědčivý obraz znovu-zdivočelé krajiny, musíte už předem sami vědět, jak bude taková znovu-zdivočelá krajina vypadat.

Pro běžné uživatele je ale výsledkem něco úplně jiného. Jen líbivá vize harmonické přírody, záběry toho, co lze pojmenovat jako nejnižší společné jmenovatele. Hezkou a upravenou krajinku, líbivou přírodu, milá a hodná zvířátka.

Rozpor s realitou není problém umělé inteligence

Jak podotýkají obě autorky, ty krajiny vytvořené umělou inteligencí mají sice jistý nádech vznešenosti, elegance, romantiky. Realitě ovšem neodpovídají. Projekty navracení divočiny totiž zpravidla nebývají melancholicky krásné. Ale, viděno očima laika, chaotické a až ošklivé.

Lesní porost s větrnou bouří vyvrácenými kmeny stromů působí jakoby zanedbaně; letité hnízdní stromy prohlodané dutinami zase vypadají zkaženě, nemocně. Rozpadající se dřevní hmota nemá v hezkém obrázku místo, je to projev degradace. Křoviny, skvělé pro ptactvo, vypadají už z principu neudržovaně.

Vrbové mlází v široké nivě klikatícího se nemeliorovaného potoka je džunglí, která nevybízí k procházkám. A na upraveném obrázku zcela chybí místa, kde se „neděje nic“, respektive stojí na prvním stupni sukcesního režimu: odhalené štěrkové lavice, čerstvé říční náplavy, nátrže svahů, holiny a mýtiny.

„Je častou výtkou kritiků projektů obnovy přírody, zejména v městském prostředí, že to „neudržované“ přírodní území působí nehezky,“ říká Watmannová. Vlna odporu roste na tom, že v případě znovu-zdivočení zmizí ta lidmi udržovaná úpravnost, úhlednost. Někteří výzkumníci to dokonce nazývají estetickou reakcí.

Oproti tomu divoké krajiny vytvořené umělou inteligencí jsou z velké části bez křovin, mají luční charakter, jsou uhlazené. Umělá inteligence zkrátka neprezentuje realitu, což asi překvapením není. I proto, že v obrazových zdrojích, ze kterých umělá inteligence čerpala, se „nehezká divočina“ moc neprezentuje.

Úplně chyba nástrojů umělé inteligence to tedy není. Svou neúspěšnou umělostí při pokusech vykreslit znovu-zdivočenou krajinu umělá inteligence úplně neselhává. Nastavuje zrcadlo lidem. Našim představám o tom, co chceme vidět, když se řekne „divočina“.

Nese se v tom velké varování. Pokud totiž veřejnost očekává, že obnova přírody bude vypadat úhledně a malebně, pak pro ni může být ta chaotická realita hůře akceptovatelná. Jak uzavírají obě geografky z univerzity v Aberdeenu: „Žádné křoviny, žádní vlci, žádní lidé. Umělá inteligence vytvořila velmi krotkou podobu obnovené divočiny.“

---

reklama

---