Dotace, diktát supermarketů nebo práce od půl čtvrté ráno. Katalog problémů českého zemědělství

Nová vláda, staří zemědělci, nová pravidla pro dotace. Tato kombinace vyvolala na začátku roku vlnu sporů o to, jakým způsobem by mezi zemědělce měl být rozdělen balík peněz z Evropské unie. Části zemědělců se nelíbilo, že se mění zavedená pravidla, a vyjeli na protest do ulic s traktory. Dokumentem, který zažehl tento spor, byl strategický pán pro novou společnou zemědělskou politiku EU. Ten připravila ještě vláda Andreje Babiše, nová vláda Petra Fialy jej ale před odesláním Evropské unii upravila. A právě tato úprava pak vyvolala kritiku ze strany velkozemědělců.

Je nastavení dotací důvod k tomu, aby zemědělci protestovali v ulicích? Nemá zemědělství větší problém například v tom, že supermarkety zemědělcům diktují ceny? O tom a dalších věcech se mluvilo na debatě Měla by Evropa dotovat zemědělce?, kterou v dubnu pořádal v Olomouci server Euractiv.

Strategický plán

„Nový strategický plán společné zemědělské politiky je docela obšírná matérie. Je to téměř 800 stran. A to pozdvižení, které některé části zemědělského spektra prováděly, se týkalo strany 191 a na ní jednoho čísla: 23 % redistributivní platby,“ popisuje ministr zemědělství Zdeněk Nekula jádro sporu mezi zemědělci.

„My jsme oproti té podzimní verzi tuto položku navyšovali z 10 % na 23 %. A to proto, abychom jednoduchou formou dokázali podpořit menší zemědělce do 150 ha,“ vysvětluje Nekula.

Zároveň uvedl, že finanční prostředky, které do zemědělství půjdou, budou výrazně vyšší, než se plánovalo na podzim. Velcí zemědělci je ale získají za podmínky, že změní svůj přístup ke krajině. Jenže plány na změnu narazily na odpor zemědělců sdružených v Agrární komoře ČR a Zemědělském svazu ČR. Obě sdružení se podílely na přípravě předchozí verze dokumentu.

Důležitý kontext je, že zemědělský plán byl odeslán Evropské komisi k posouzení, zda Česko nastavilo zemědělcům podmínky, které splňují požadavky šetrného hospodaření. A podle aktuálních informací v tom není odpověď komise jednoznačná. Plán navržený českou vládou má podle EK potenciál k dosažení klimatických cílů EU, mohl by ale být více ambiciózní.

Podmínky pro takzvaná ekoschémata, která mají zemědělce motivovat k šetrnějšímu hospodaření s půdou, jsou podle komise nastavené tak, že na ně dosáhnou téměř všichni. Ani ve využívání pesticidů, snižování rozloh monokultur nebo budování ochranných pásů proti erozi si Česko podle komise nedalo velké cíle. Komise k plánu poslala 33 zásadních připomínek, které má Česko zohlednit.

Potřebujeme dotace?

Evropské peníze jsou přitom pro české zemědělství poměrně zásadní. „Do května 2004, kdy Česká republika vstoupila do EU, se české zemědělství motalo ve ztrátě. Za loňský rok skončilo v plusu 22 miliard Kč. Ale pokud by české zemědělství nedostávalo dotace, tak je v mínusu 20 miliard. Na potřebnost dotací je třeba dívat se touto optikou,“ vypočítává důležitost unijních dotací Nekula.

„Ale systém nahlížení na dotace je třeba posouvat. Základní zadání je, abychom měli zdravější potraviny, čistší vodu a půdu a šetrněji se hospodařilo v krajině,“ uvedl ministr zemědělství.

S tím souhlasí například olomoucký zemědělec a předseda ASZ Olomouc Roman Koutek. „Společnost už po nás nechce, abychom ji nakrmili, ale chce vědět, odkud potraviny pochází, jak bylo zacházeno se zvířaty, jestli jsme neohrožovali životní prostředí, vodu, půdu a podobně,“ vysvětluje Koutek.

„Já osobně vnímám dotace jako nástroj, abychom hospodařili tak, jak si společnost přeje. Společnost nám dává dotace a dává nám i podmínky. Já už se dnes počítám spíše mezi ty zemědělce větší a úplně té současné debatě o redistribuci nerozumím,“ říká k tomu další zemědělec z Olomoucka Václav Osička.

Spory mezi zemědělci

Spor mezi zemědělci zvýraznil to, jak je české zemědělství rozdělené na malé a velké zemědělce a jak se jejich zájmy liší. Část zemědělců by ale ráda tyto spory nechala stranou a zaměřila se na to, s čím se musejí vypořádávat všichni: klimatická změna, narůstající administrativa, malý zájem lidí o práci v zemědělství a nerovné podmínky a závislost na spolupráci s potravinářskými řetězci, které jejich výrobky vykupují.

„Když mě osobně by se někdo zeptal, co je největší problém zemědělství, tak je to vydírání výrobců potravin s krátkou expirací ze strany obchodníků,“ uvádí Václav Osička. Sám hospodaří na 200 ha půdy. Chová 600 kusů krav na mléko, k tomu je předsedou družstva ZP Červenka s 600 ha půdy, 550 prasnicemi a malou mlékárnou.

Jeho podnik po 10 letech práce vyrábí 10 000 litrů mléka denně. Ve vlastní mlékárně zvládnou zpracovat jen 10 % produkce, zbytek potřebují prodat jinam. „Zpracovat bychom dokázali víc, ale neprodáme to,“ dodává s tím, že prodávají i přes supermarkety Globus a Kaufland.

Zemědělci a mlékárny mají ve vyjednávání se supermarkety nevýhodu – mají kamion jogurtů, kterým běží spotřební lhůta, a potřebují je prodat. „A když se supermarkety rozhodnou udělat slevovou akci, tak ji udělají, ale tak, aby ji nemusely platit. Zaplatí to mlékař, protože nemá, kam s kamionem jogurtů utéct. A na tomhle živočišná výroba nejvíc kolabuje,“ uvažuje nahlas Václav Osička.

Osička popisuje, že dodává mléko do mlékárny Valašské Meziříčí, která zpracuje 100 000 litrů mléka denně. Ale ani to není velikost, která by byla schopna s řetězci pohnout. „Minulý týden mi ředitelka mlékárny vyčíslovala, o kolik narostla cena jogurtu. ‚A kolik si myslíte, že nám ten řetězec dal? Nic,‘ říká. Navýšení cen, kterého se v politice bojíte a o kterém pořád mluvíte, už fakticky proběhlo. Ani zemědělec, ani dodavatel z toho ale nic nemá,“ říká Osička.

„Řetězce mají u nás takovou sílu a jsou tak postavené, že i přes mlékárnu Valašské Meziříčí nás dokážou vydírat,“ popisuje Osička současnou situaci v odbytu zemědělské produkce.

Proto považuje Václav Osička živočišnou výrobu za nejzranitelnější část svého hospodaření. S rostlinnou výrobou takový problém nevidí. „Nepamatuji si, kdy bychom měli ztrátu na produkci ječmene,“ říká Osička.

Ministr Nekula na to reagoval tím, že by měl pomoci připravovaný zákon o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů, který čeká na projednání v poslanecké sněmovně. Ten by měl posílit pozici zemědělců vůči obchodním řetězcům.

Romantická práce od půl čtvrté ráno

Dalším problémem je najít do živočišného zemědělství pracovníky.

„My máme ze strany lidí obrovský zájem o práci. Všem se to líbí, vidí tu romantiku starat se o zvířata. Ale jakmile pochopí, že se chodí na půl čtvrtou ráno, že ten režim běží i soboty a neděle a o Vánocích, a že v průměru náš zaměstnanec dostane 30 000 Kč, tak si řekne, že tyhle peníze vydělá mnohem snadněji jinde a jde jinam,“ shrnuje problémy s hledáním zaměstnanců Václav Osička.

Jeho firma si s tím ale zatím poradila. „Živočišnou výrobu máme postavenou na pracovnících z Ukrajiny, které máme legálně zaměstnané už čtyři roky. Opravili jsme jim v blízkosti farmy byty. Jsou u nás dvě rodiny, a kdybychom je neměli, tak bychom farmu, ve které máme 30 let práce, prostě neudrželi,“ uzavřel Václav Osička svůj pohled na problémy českého zemědělství.

---

reklama

---