Rušte parkovací místa. Pomalu a potichu, radí dánský architekt Jan Gehl
Podle Jana Gehla se města navrhují pouze technicky – plánuje se infrastruktura, cesty nebo domy a doufá se, že se lidé s novými objekty prostě srovnají. „Většinou se s nimi ale nesrovnají,“ říká Ghel.
Po celou historii až do šedesátých let dvacátého století se města stavěla pro lidi, kteří se pohybují po vlastních nohách. Rozšiřovala se postupně, po krocích, po jednotlivých budovách, připomíná Gehl. V roce 1960, někde dříve, jinde později, se ale podle jeho slov tento zažitý systém převrátil. Výstavba měst se začala provádět ve velkých jednotkách, byly určovány zóny na bydlení, práci, rekreaci a dopravu. A nastal rozmach automobilismu. Gehlovými slovy doslova „invaze automobilů“.
Pro lidi, kteří se chtějí nyní pohybovat pěšky, je ve městě stále méně místa a podmínky pro pěší jsou v záplavě aut často nedůstojné. „Nejdůležitějším člověkem ve městě se stal řidič,“ tvrdí architekt.
Více asfaltu, více aut
Množství aut ve městě je přitom podle Gehla relativní. „Každé město má tolik aut, kolik si jich pozve,“ říká. K snížení jejich počtu doporučuje velmi nepopulární krok: rušení parkovacích míst. „Když lidé nemohou zaparkovat, tak nepřijedou,“ vysvětluje. Na příkladu Nizozemí se totiž ukazuje, že ani sebevětší podpora cyklistiky sama o sobě na snížení automobilové dopravy ve městech nestačí. Parkovací místa by se ale měla podle Gehla rušit pozvolna a potichu. „Když to nikomu neřeknete, nikdo si toho nevšimne,“ říká architekt ze své kodaňské zkušenosti.
V Kodani nyní jezdí do práce na kole 37 % obyvatel. „V květnu skoro nemůžete přejít silnici, místo automobilové zácpy, máme zácpu na cyklostezkách,“ na oko si stěžuje Gehl. Bicykl je v dánské metropoli natolik běžným, že jej můžete převézt nejen vlakem nebo metrem, ale přizpůsobily se i místní taxíky.
„Co je dobré pro lidi, je dobré i pro podnikání,“ snaží se vyvrátit jeden z argumentů odpůrců rušení parkovacích stání. Lidé, kteří se po městě rádi pohybují, v něm tráví i více času. V Kodani se podle Gehlových slov prodloužila například letní sezóna venkovních zahrádek. Do podpory alternativní dopravy se ostatně mohou zapojit i samy obchody a další podniky a připravit například speciální programy pro cyklisty.
Podporovat docházení či dojíždění do práce na kole znamená zároveň podporovat zdravý životní styl, připomíná Gehl. Vyspělý svět potýká s nedostatkem pohybu a civilizačními chorobami. V dlouhodobém měřítku se tedy může ušetřit nejen na výdajích za infrastrukturu, ale i za léčebné výdaje.
Lidské měřítko
Od chvíle, kdy mají hlavní slovo v plánování měst dopravní inženýři nastala podle Gehla paradoxní situace: zatímco o autech a jejich pohybu po městech víme všechno, o tom jak procházejí a jak využívají město lidé, nevíme nic. Vnímání města v rychlosti 5 km v hodině a oční výšce je přitom prý to nejdůležitější měřítko. Ptačí perspektiva je sice přitažlivá, ale také záludná.
„V padesátých a šedesátých letech se města navrhovala tak, aby vypadala dobře z letadla a jejich čtvrti z helikoptéry,“ tvrdí Jan Gehl. „Ale nikdo se nezajímal o to, jak to vypadají z pohledu člověka,“ vysvětluje. Příkladem podle Gehla může být město Brasília postavené v 50. letech na zelené louce. Metropole navržená tak, aby z výšky připomínala siluetu orla, vypadá z letadla fantasticky. To ovšem běžný obyvatel a návštěvník města tolik neocení. Naopak stará rezidenční čtvrt v Kodani ze začátku 20. století je z ptačí perspektivy naprosto nezajímavá, přesto podle Gehla přitahuje významné dánské osobnosti, včetně architektů. „Prostě proto, že se tam dobře žije,“ říká Jan Gehl.
reklama
Architekt Jan Gehl a inspirace z Kodaně
předchozí 
Další informace |
Dále čtěte |
Většina starých lidí není schopna přejít silnici včas
Dálnice po Dánsku: Autům vjezd zakázán, sem smí jen kola
Průzkum: Na kole jezdí půl republiky, za výlety ale musí do zahraničíOnline diskuse
Všechny komentáře (1)
Václav Příhoda
1.6.2023 13:43
Nařknout... - 1. 6. 2012 - Jan Šimůnek1. Jistě, pokud budete demokracii odbourávat postupně, tak se dostaví "syndrom vařené žáby" a lidé se vzpamatují až v momentě, kdy budou v silné totalitě. Takto postupovali na přelomu 20. a 30. let v Německu nacisté a po roce 1945 u nás jejich ideoví spřízněnci, komunisté.2. Už jsem to tu zmiňoval výš, takže explicitně pro vás: Satelitní městečka apod. vznikala v západních státech nikoli proto, že by si zlí lidé řekli "tak, a jdeme devastovat krajinu", ale proto, že lidé jako Gehl vyhnali lidi z měst (= vytvořili tam prostředí, v němž se nedalo žít). Tenkrát to byly především ekonomické faktory (vysoké daně z pozemků v centrech měst a na ně navazující neúnosné nájemné a likvidace infrastruktury), dnes se totéž děje pod praporem "ekologie". V obou případech jsou za tím zájmy developerů, kteří mohou různými cestami ve vylidněných městských centrech nadělat prachy, totálně to tam zdevastovat a odtáhnout dál. 3. Kouření v restauracích naštěstí nikdo nezakázal, takže mohu, ač nekuřák, chodit do kuřácké restaurace (protože tam mají levnější a kvalitnější jídlo, než v nekuřácké konkurenci). 4. Artritickou babičku do toho centra může někdo odvést, vysadit a po dohodnuté době nabrat. Pokud tam nebude parkování, tak ji odveze do "zlého" nákupního centra na periferii, kde je, kupodivu vždy dost místa na parkování a žádný "Jevonsův paradox" či jiný ekologistický blábol, na tom nic nezmění. Problém nastane v momentě, kdy v dostatečném rozsahu od bydliště té babičky bude zóna se zákazem vjezdu nebo zákazem zastavení, takže ji nikdo nebude moct do toho auta nabrat (a o tom hlavně je to rušení parkovacích míst ve městech). "Zelenější město" nepřinese nic, protože odtamtud lidé spontánně odejdou. Protože nenakoupí, neseženou opraváře v případě jakékoli poruchy atd. Právě malé obchody v centru, o kterých tu básníte, zkrachují (a v reálu i krachují) jako první, protože nákupy od místních je neuživí a přísun zákazníků odjinud dopravní omezení spolehlivě zablokují. Dvakrát třikrát budu půl hodiny hledat volné parkovací místo v dosahu krámku, pak se naučím jezdit do nákupního centra na periferii (a spočítám si, že mi to vyjde časově výhodněji než se kodrcat přes různé zpomalovače provozu atd.) a, co je ještě důležitější, už se nevrátím, ani kdyby tam nějaká osvícená hlava ta dopravní a parkovací omezení zrušila. A tak to udělají prakticky všichni dojíždějící zákazníci a další obchod jde do kopru. Mimochodem, taky bych chtěl vidět, jak vezete týdenní nákup pro celou rodinu na velocipédu. 5. Fašismus je nutno nazývat správným jménem a nezakrývat (sobě i druhým) jeho podstatu, tedy i podstatu toho, za co Gehl a jeho souputníci bojují. |
