Na čtení knihy Český soběstačný dům jsem se těšil. Sleduju po očku projekt Pavla Podruha skoro od samého začátku a doufal jsem, že se z knihy dozvím, jak ten podivný dům vznikl a jak funguje. A to mi kniha splnila.

Současná diskuse kolem konceptu antropocénu je mimořádně zajímavá pro snahu nově uchopit, nebo alespoň nahlédnout nově místo nás samotných ve světě s ohledem na současné environmentální problémy. Málo co oživilo již poměrně dávné diskuse na téma vztahu člověka a přírody tolik jako tento pojem, použitý prvně v souvislosti s geologií, ale postupně vtahující další a další disciplíny nejen z přírodních, ale i humanitních a sociálních věd. Pěkným a originálním příspěvkem je malá, ale myšlenkově nabitá knížka Antropocennosti. Průvodce světem antropocénu, kterou připravily editorky Eliška Fulínová a Anna Kvíčalová pro nakladatelství Academia.

Následující řádky čtenáři stručně představují obsah nového dokumentárního filmu „Válka se Zemí“.1 Jedná se o apelativní a alarmující snímek, který tematizuje globální konflikt lidské civilizace s mateřskou planetou.

Nová kniha Richarda Louva Poslední dítě v lesích otevírá naléhavé téma současného dětství a nabízí možnosti, jak měnit věci k lepšímu.

To, když nějaká teorie hezky zapadá do našeho vidění světa, ještě neznamená, že je pravdivá. Názorně to dokládá koncept tzv. mateřských stromů. Představa, že se svými potomky udržují podzemní houbovou sítí kontakt, sdílí spolu živiny, informace a vzájemně si propojením pomáhají, se na pravdě zkrátka nezakládá.

Světovou půdu můžeme ztratit během jediného lidského života! S tímhle mrazivým varováním přišlo už před časem OSN. Jednoduše řečeno, bez půdy nebudou potraviny a bez potravin nebudeme my. Nejen o tom pojednává kniha s názvem Zbývá šedesát sklizní. Ta mimo jiné odhaluje, jak potravinářský průmysl ohrožuje planetu.