Rovnost na poli: Proč záleží na ženách v zemědělství víc, než si myslíme

Když se mluví o rovnosti žen a mužů, zemědělství nebývá první oblastí, která nás napadne. Možná si vybavíme nerovné odměňování nebo nedostatek žen ve vedení firem. Pole, traktor, kravín – toho jako by se otázka rovnosti netýkala. Přitom právě tady má nerovnost velmi konkrétní dopady, a to nejen na životy lidí, ale i na produkci potravin a stav krajiny. Ženy tvoří dlouhodobě přibližně třetinu zaměstnaných osob v českém zemědělství, přičemž v rozhodovacích pozicích jsou zastoupeny výrazně méně. Zatímco v celé Evropské unii vedly ženy v roce 2023 přibližně 31 % farem, v České republice se jejich podíl pohybuje pouze okolo 12 %. Ženy navíc častěji působí na sezónních, administrativních či zpracovatelských pozicích, zatímco technické, mechanizační a obchodní činnosti zůstávají převážně doménou mužů.

A týká se to i přístupu k půdě a kapitálu: ženy v EU obvykle hospodaří na menších farmách než muži a to v průměru kolem 9 ha oproti 21 ha u mužů a také se obtížněji dostávají k bankovním úvěrům.

V globálním měřítku mají genderové nerovnosti v zemědělství i konkrétně vyčíslitelné dopady. Organizace Food and Agriculture Organization (FAO) upozorňuje, že ženy v rozvojových zemích často hospodaří v horších podmínkách než muži a mají omezenější přístup k půdě, technologiím, financím nebo vzdělávání. Pokud by měly stejné možnosti jako muži, mohla by podle FAO zemědělská produkce vzrůst o 2,5 až 4 % a počet podvyživených lidí by se mohl snížit o 100 až 150 milionů.

Evropa zaručuje rovnost, ale praxe vypadá jinak

V Evropské unii má problematika genderové rovnosti v zemědělství jinou podobu než v mnoha rozvojových zemích, kde ženy často čelí ještě silnějším kulturním bariérám a někdy i slabší právní ochraně nebo její vymahatelnosti. V evropském kontextu formální pravidla pro rovnost většinou existují, klíčovým problémem však zůstává jejich promítnutí do praxe – ženy v zemědělství nadále čelí konkrétním institucionálním a kulturním bariérám, zejména v oblasti zastoupení v rozhodovacích strukturách a profesního uplatnění.

Jaký typ zemědělství vlastně podporujeme?

Zastoupení žen v zemědělství souvisí také s diverzitou přístupů k hospodaření a rozvoji venkova. Výzkumy ukazují, že ženy častěji působí v lokálních potravinových iniciativách, komunitním zemědělství nebo krátkých dodavatelských řetězcích. Větší rozmanitost aktérů a zkušeností tak může přispívat k větší rozmanitosti samotného zemědělského sektoru. A právě diverzita bývá považována za jeden z klíčových předpokladů odolnosti krajiny, komunit i potravinových systémů.

Význam sociálních aspektů pro budoucnost zemědělství reflektuje také Evropská unie. Ve Společné zemědělské politice pro období 2023–2027 proto poprvé vyzývá, aby členské státy zohledňovaly genderovou rovnost při plánování a realizaci zemědělských opatření.

Jenže nejde o samostatný závazný cíl. Státy mají „jen“ prokázat, že na rovnost myslí, například prostřednictvím analýz nebo konkrétních opatření. V praxi tak záleží hlavně na tom, jak vážně jednotlivé země tuto povinnost vezmou.

Český plán: formálně splněno, obsahově slabé

Český strategický plán Společné zemědělské politiky obsahuje jedinou explicitní zmínku o genderové rovnosti – ve specifickém cíli “Podporovat zaměstnanost, růst, genderovou rovnost, včetně zapojování žen do zemědělství, sociální začleňování a místní rozvoj ve venkovských oblastech, včetně oběhového biohospodářství a udržitelného obhospodařování lesů”. V jeho rámci vznikl podprogram pro začínající mladé zemědělce a zemědělkyně.

Na první pohled to může znít dobře. Problém je, že tím snaha o rovnost v podstatě končí.

Chybí:

● analýza potřeb žen a mužů v zemědělství
● systematická opatření napříč strategickým plánem,
● sledování dat podle genderu.

Evropská komise přitom Česku právě tuto absenci širšího přístupu kritizovala.

Když se rovnost zredukuje na „půl na půl“

V praxi se navíc ukázalo, jak problematické je chápat rovnost jen technicky.

V roce 2023 ministerstvo rozdělilo podporu pro začínající zemědělce a zemědělkyně na dvě poloviny – stejný rozpočet pro ženy i muže. Protože se ale přihlásilo méně žen, byla konkurence v kategorii žen nižší.

Výsledek?

● muži potřebovali více bodů, aby dotaci získali,
● vznikla veřejná debata o „nespravedlnosti“,
● opatření bylo kritizováno jako diskriminační vůči mužům.

Jak to ministerstvo zareagovalo? Hranice bodového hodnocení pro získání dotace byla upravena odděleně pro ženy a zvlášť pro muže.

Problém není v matematice, ale v přístupu

Celá situace ukazuje hlubší problém. Genderová rovnost je v českém zemědělství chápána spíš jako administrativní úkol než jako snaha řešit reálné nerovnosti.

Rozdělit rozpočet „napůl“ nestačí, pokud přehlížíme, jak ve skutečnosti zemědělský sektor funguje a jaké postavení v něm ženy mají.

Promarněná příležitost

Evropská unie přitom vnímá rovnost jako součást širší transformace zemědělství – směrem k udržitelnějšímu a spravedlivějšímu systému. To zahrnuje i propojení s klimatickou politikou a rozvojem venkova. Srovnání s dalšími zeměmi ukazuje, že přístup k genderové rovnosti v rámci Společné zemědělské politiky se v Evropě liší, i když problémy zůstávají podobné.

Slovenský plán například uchopil rovnost žen a mužů tak, že ji dává do souvislosti s jinak oddělenými národními strategiemi, a to prostřednictvím podpory například flexibilních pracovních podmínek pro rodiče, vzdělávání žen v technických oborech a zlepšení přístupu ke službám péče o děti. Vlastní opatření dokumentu Společné zemědělské politiky ale nezahrnují jasně definovaná opatření konkrétně zaměřená na ženy v zemědělství.

Italský strategický plán Společné zemědělské politiky se poměrně často odkazuje na rovné příležitosti žen a mužů, zejména v souvislosti s podporou mladých lidí a rozvojem venkova. Zahrnuje také finanční podporu pro zakládání nových podniků, například prostřednictvím bezúročných půjček nebo nevratných grantů. Nicméně potřeby žen jsou často spojovány s potřebami mladých lidí, což může ztěžovat řešení specifických překážek, kterým ženy v zemědělství čelí.

Český přístup v tomto srovnání vychází jako nejslabší. Genderová rovnost je zde přítomna spíše formálně a bez hlubšího promítnutí do konkrétních opatření.

Debata o „férovosti“ dotací proto možná míří vedle. Nejde totiž o to, jestli mají muži a ženy stejné procento podpory, ale jestli mají skutečně stejné podmínky začít a uspět.

A protože debata o nové podobě Společné zemědělské politiky po roce 2027 právě začíná, je aktuální i otázka, zda bude rovnost žen a mužů v českém zemědělství nadále jen formálním principem, nebo skutečnou součástí proměny sektoru, jehož odolnost budeme v době klimatických změn potřebovat.

Tento článek vychází z širší analýzy vedené organizací GIC NORA v rámci mezinárodního projektu GreenClusivity - Ecology without Gender Boundaries, který se zaměřuje na propojení genderové rovnosti, environmentálních politik a udržitelného zemědělství. Nabízí pouze stručný vhled do tématu, detailnější data, srovnání i metodologii přináší výzkumná zpráva projektu: GENDER & CLIMA REPORT - Power, Inequality and the Green Transition

---

reklama

---