Kočky chceme chránit. Ale kdo ochrání přírodu před kočkami?
Kočka domácí do naší přírody nepatří. A co její tradiční lov hlodavců?
Kočka domácí je domestikovaný potomek divokých koček pocházejících především z Blízkého východu a severní Afriky. Přestože člověka provází tisíce let, její dlouhodobá přítomnost v lidských sídlech z ní nedělá přirozenou součást středoevropských ekosystémů.
Na rozdíl od původních predátorů je početnost domácích koček do značné míry udržována člověkem. Jsou pravidelně krmeny, dostávají veterinární péči a jejich přežívání není bezprostředně závislé na dostupnosti přirozené kořisti. Přesto si zachovávají silnou loveckou motivaci. Mohou tak lovit ptáky, drobné savce, plazy a další živočichy, aniž by tuto kořist potřebovaly k obživě.
Negativní vliv domácích koček na biodiverzitu je dobře zdokumentován, zejména na ostrovech a v prostředích s citlivými populacemi původních živočichů. Samozřejmě ne každá kočka způsobuje stejné škody a ne každý ulovený jedinec představuje měřitelný populační dopad. Nekontrolovaná predace domácích koček však představuje závažný problem v ochraně přírody.
V České republice je přitom podle údajů Sdružení výrobců potravy pro domácí zvířata chováno přibližně 1,4 milionu koček. Kolik z nich se pravidelně pohybuje venku a jak velký je jejich celkový predační tlak na naši faunu, přesně nevíme.
Majitelé koček přitom jejich volný pohyb často obhajují dvěma argumenty: kočky u nás přece žijí odjakživa a chrání naše domovy před hlodavci.
První argument je z biologického hlediska zavádějící. Kočka domácí se do střední Evropy rozšířila díky člověku. Druhý argument má naproti tomu skutečné historické opodstatnění. Soužití koček s člověkem úzce souviselo s rozvojem zemědělství, skladováním obilí a výskytem synantropních hlodavců (Driscoll et al. 2007; Hu et al. 2014).
Po staletí byly kočky běžnou součástí hospodářských usedlostí, kde chránily zásoby obilí, osiva či krmiva. Ještě před několika generacemi byla velká část venkovských domů současně hospodářskými staveními s chlévy, drůbeží, sýpkami a nejrůznějšími skladovanými produkty. Jenže způsob našeho života i charakter lidských sídel se od té doby zásadně změnily. Většina dnešních domácností slouží především k bydlení a tradiční hospodářská funkce koček tak pro značnou část jejich chovatelů ztratila původní význam.
Samozřejmě stále existují farmy a hospodářství, kde mohou kočky při omezování některých hlodavců plnit užitečnou funkci. Ani tam ovšem neloví výhradně druhy, které člověk považuje za škůdce.
Navíc není samozřejmé, že kočky účinně regulují všechny problematické hlodavce. Parsons et al. (2018) například sledovali kočky a potkany v New Yorku. Během 79 dnů zaznamenali na 306 videozáznamech pouze tři pokusy koček o lov potkanů, z nichž dva byly úspěšné. Přítomnost koček ovlivňovala především chování potkanů, kteří se více ukrývali, nikoliv prokazatelně jejich početnost. Výsledky jediné lokality samozřejmě nelze zobecňovat, ale dobře ukazují, že představa kočky jako univerzálního a účinného hubitele hlodavců nemusí odpovídat skutečnosti.
Argument, že kočka musí volně pobíhat venku, protože chrání domácnost před hlodavci, tak v běžné dnešní obytné zástavbě často představuje spíše ospravedlnění zavedeného způsobu chovu než skutečnou hospodářskou nezbytnost.
Kastrace neznamená konec predace
Jedním z hlavních požadavků petice je povinná kastrace koček s přístupem ven, s výjimkou zvířat v registrovaném chovu. Kastrace je účinným nástrojem prevence nežádoucího rozmnožování. Z hlediska ochrany přírody je ale zásadní otázka, zda vykastrovaná kočka skutečně loví méně než kočka nekastrovaná. Přesvědčivé vědecké důkazy, že tomu tak je, nemáme. Přehledová práce Cecchetti et al. (2021) upozorňuje, že účinek kastrace na intenzitu predace není dostatečně doložen. Kastrace může omezovat toulání, zejména u kocourů, ale samotné lovecké chování neodstraňuje. Právě zde spočívá zásadní problém programů TNR (Trap–Neuter–Return), tedy odchytu, kastrace a následného vypouštění koček zpět do prostředí.Z pohledu ochrany zvířat mají tyto programy pochopitelnou logiku. Zabraňují rozmnožování, aniž by bylo nutné kočky usmrcovat. Z pohledu ochrany původní fauny je však jejich bezprostřední přínos omezený. Kočka se po zákroku vrací na původní lokalitu a může tam ještě řadu let pokračovat v lovu. Programy TNR mohou při dostatečné intenzitě a dlouhodobém provádění postupně snižovat početnost koček. Neměly by však být zaměňovány za opatření, které okamžitě odstraní predační tlak již přítomných jedinců. Pokud se vykastrovaná kočka vrátí do přírody, vrací se tam také její lovecké schopnosti.
Musí domácí kočky skutečně chodit ven?
V evropském prostředí je volný pohyb domácích koček často považován za samozřejmost. Ve skutečnosti však postoje majitelů vykazují značné geografické rozdíly. Mezinárodní studie Foreman-Worsley et al. (2021) porovnávala způsob chovu koček v Evropě, Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu na základě více než pěti tisíc dotazníkových odpovědí. Zatímco v evropském souboru mělo přístup ven téměř 70 % koček, mezi respondenty z USA a Kanady to bylo přibližně 19 %. V Austrálii a na Novém Zélandu přibližně 58 %. Nešlo o reprezentativní populační průzkum a evropský soubor tvořili převážně britští respondenti, takže tato čísla nelze považovat za skutečné podíly všech koček na jednotlivých kontinentech. Výsledky přesto ukazují výrazné rozdíly v přístupu majitelů. Zatímco v Evropě byly hlavním důvodem držení koček doma především obavy o jejich bezpečnost, v Austrálii a na Novém Zélandu hrála významnější roli také ochrana původní fauny. Volný pohyb domácích koček tedy není nevyhnutelnou součástí jejich chovu. Je do značné míry výsledkem společenských zvyklostí a rozhodnutí jejich majitelů.Co skutečně říkají studie o regulaci koček?
Autoři petice argumentují mimo jiné australskou studií, v níž po odstraňování koček jejich lokální početnost paradoxně vzrostla o 75–211 %. Studie Lazenby et al. (2014) skutečně zaznamenala nárůst minimálního počtu prokazatelně přítomných koček po málo intenzivním odchytu a usmrcování v otevřených populacích na Tasmánii. Pravděpodobným vysvětlením byl příchod dalších jedinců z okolí. Výsledek ovšem neznamená, že fyzické odstraňování koček obecně nefunguje. Dokládá především, že málo intenzivní zásahy v otevřených populacích mohou být neúčinné nebo kontraproduktivní. Existují také úspěšné eradikační programy, po nichž se prokazatelně zlepšila situace původních živočichů. Například po odstranění koček z australského ostrova Tasman Island vzrostla zaznamenaná hnízdní úspěšnost buřňáka tenkozobého Ardenna tenuirostris ze 13 % na 63 % a u dalšího druhu, buřňáka hrdliččího (Pachyptila turtur) se přibližně ztrojnásobila aktivita v hnízdní kolonii (Robinson et al. 2015).
Ostrovní eradikace samozřejmě nelze jednoduše přenášet do otevřené středoevropské krajiny. Stejně tak ale nelze jedinou neúspěšnou studii používat jako obecný argument proti fyzickému odstraňování nepůvodních predátorů. Petice naopak vyzdvihuje dvanáctiletý izraelský experiment, podle něhož intenzivní kastrace vedly k poklesu početnosti koček přibližně o 7 % ročně (Gunther et al. 2022). Podstatné ovšem je, že tohoto výsledku bylo dosaženo až při dlouhodobé kastraci více než 70 % populace, prováděné souvisle na rozsáhlém území.
Oba přístupy tedy mají své možnosti i omezení. Z hlediska ochrany biodiverzity by rozhodujícím kritériem neměla být ideologická přijatelnost metody, ale její skutečná účinnost, přiměřenost a důsledky pro původní faunu i welfare samotných zvířat.
Ochrana koček, veterinární byznys a politické body
Celá iniciativa podle mého názoru výrazně odráží priority dvou zájmových skupin, jejichž cíle se s ochranou biodiverzity nemusejí překrývat.První představuje část organizací a aktivistů zaměřených především na ochranu samotných koček, kteří zásadně odmítají jejich usmrcování jako nástroj populační regulace. Takový postoj je z hlediska individuálního welfare pochopitelný. Z pohledu ochrany biodiverzity ale vytváří zásadní omezení. Pokud se pro odchycenou kočku nepodaří najít nový domov a její usmrcení je předem z jednoznačně ideologických důvodů vyloučeno, zbývá často pouze kastrace a následné vypuštění zpět do prostředí. Predace volně žijících živočichů – a tedy negativní vliv na biodiversitu - se tím nijak neodstraní.
Druhým významným zájmem je ekonomika veterinárních služeb. Povinné čipování, evidence a kastrace by vytvořily rozsáhlou poptávku po placených veterinárních úkonech. Při přibližně 1,4 milionu chovaných koček v České republice by hypotetické jednorázové ošetření všech těchto zvířat za cenu 2 000 Kč představovalo objem 2,8 miliardy korun. Nejde o odhad skutečných budoucích tržeb. Část koček je již kastrovaná, ne všechny by podléhaly stejným povinnostem a ceny zákroků se liší. Výpočet pouze ilustruje, jak významný ekonomický rozměr mohou plošná opatření mít.
Bylo by nespravedlivé automaticky předpokládat, že veterinární lékaři podporující regulaci koček tak činí kvůli vlastnímu zisku. Je však zcela legitimní ptát se, komu navrhovaná legislativa přinese ekonomický prospěch, jaké budou její celkové náklady a především jaký měřitelný přínos poskytne ochraně přírody.
Celá iniciativa má navíc nezanedbatelný politický rozměr. Kočka je krásné, charismatické a mimořádně oblíbené zvíře, které podle dostupných údajů chovalo v roce 2024 přibližně 22,9 % českých domácností. Ochrana koček je proto politicky vděčným tématem. Podporou podobných iniciativ lze snadno demonstrovat soucit se zvířaty, zatímco prosazování odpovědnosti majitelů za jejich volný pohyb nebo diskuse o regulaci zdivočelých populací může být podstatně méně populární. Netvrdím, že konkrétní podporovatele petice motivují právě politické či ekonomické zájmy. Je ale důležité, aby politická atraktivita opatření nepřevážila nad hodnocením jejich skutečné ekologické účinnosti. Popularita určitého zvířete by přitom neměla rozhodovat o tom, jakou ochranu si zaslouží ostatní živočichové, kteří se stávají jeho kořistí.
Kdo bude platit? Obce?
Zvláštní pozornost si zaslouží požadavek petice na jednoznačnou odpovědnost obcí postarat se o kočky bez domova nalezené na jejich území, včetně odpovídajícího financování. Z kontaktů s lidmi působícími v komunální sféře se ke mně dostávají informace o případech, kdy soukromé spolky nebo jednotlivci z vlastní iniciativy odchytávají kočky, nechávají je kastrovat a následně po obcích požadují proplacení veterinárních zákroků. Podobný případ je veřejně popsán i v právní Poradně pro obce. Občan odchytil kočku považovanou za zdivočelou, zajistil její kastraci a následně požadoval úhradu nákladů po obci s odůvodněním, že obec má povinnost se o toulavé kočky postarat. Z veřejného popisu nelze zjistit, zda byl požadavek oprávněný, ani jak případ skončil. Samotná petice také výslovně nepožaduje automatické proplácení neobjednaných kastrací. Její návrh širší odpovědnosti obcí však otevírá důležitou otázku, jak takový systém nastavit.Kdo smí kočky odchytávat? Kdo rozhoduje o veterinárním zákroku? Kdo ověřuje, zda kočka skutečně nemá majitele? A za jakých podmínek může soukromý subjekt požadovat úhradu zákroku, který obec předem neobjednala? Odpovědnost obcí za řešení problému toulavých koček může být legitimní. Musí však mít jasná pravidla, kontrolní mechanismy a transparentní financování. Neměl by vzniknout systém, v němž veřejné prostředky hradí činnosti, o jejichž provedení obec nerozhoduje a které navíc nemusí vést ke skutečnému snížení predačního tlaku.
Čipování koček: k čemu bude bez účinné kontroly?
Dalším požadavkem petice je povinné čipování a registrace koček. Na první pohled jde o rozumné opatření. Mikročip může pomoci při dohledání majitele nalezeného zvířete a případně při vyvozování jeho odpovědnosti. Otázkou však zůstává praktická vymahatelnost. Zde existuje zásadní rozdíl mezi kočkami a psy. U psů je označování mikročipem povinné od roku 2020 a od července 2026 funguje také jednotná Centrální evidence psů. Psi navíc musejí pravidelně absolvovat očkování proti vzteklině, což poskytuje přirozenou příležitost ke kontrole jejich identifikace. U koček srovnatelná povinnost pravidelného očkování neexistuje. Navíc se běžně pohybují mezi zahradami a dalšími pozemky a často se člověku vyhýbají. Přečtení čipu vyžaduje fyzické zajištění zvířete – a to není obvykle zdaleka tak jednoduché, jako u psa. Jak tedy bude kontrola probíhat? Pokud se na zahradě objeví kočka, její domnělý majitel může jednoduše tvrdit, že mu nepatří. Že přišla od sousedů nebo že jde o toulavé zvíře, které pouze příležitostně krmí. Zatímco u psa by podobné tvrzení zpravidla neobstálo, u kočky bude jeho vyvrácení podstatně obtížnější.Sám mám na zahradě prakticky denně cizí kočky, přestože žádnou nechovám. U většiny z nich dobře vím, komu patří. Nechci je zde, ale těžko s tím mohu cokoliv dělat. Každoročně tak pouze s nelibostí sleduji, jak většina mláďat ptáků, která se zde vylíhnou, zmizí okamžitě po opuštění hnízda. Kdyby byly všechny očipované, změnilo by se na tom něco? Bez dalších povinností jejich majitelů samozřejmě ne.
Čipování může být užitečným identifikačním nástrojem, ale samo o sobě nezabrání jedinému kočičímu útoku na volně žijícího živočicha. Pokud má být zdůvodňováno ochranou biodiverzity, je nutné vysvětlit, jak konkrétně k ní přispěje a jak bude systém kontroly fungovat.
Paradox: volný pohyb ohrožuje i samotné kočky
Na celé petici je ještě jeden pozoruhodný rozpor. Její autoři podrobně popisují rizika, kterým jsou kočky s volným přístupem ven vystaveny. Upozorňují na dopravní nehody, infekční onemocnění, parazity i další zdravotní problémy. Zmiňují například zvýšené riziko infekcí FIV a FeLV nebo vysokou úmrtnost následkem střetu s automobily. Jde o relevantní argumenty. Volný pohyb přináší kočkám řadu rizik, která lze vhodným způsobem chovu omezit. O to překvapivější je, že autoři z těchto zjištění nevyvozují požadavek na omezení nekontrolovaného volného pohybu domácích koček. Takové opatření by přitom mohlo současně chránit samotné kočky před dopravou, infekcemi a dalšími nebezpečími a volně žijící živočichy před jejich predací. Právě zde by se zájmy ochrany welfare domácích koček a ochrany biodiverzity mohly velmi přirozeně potkat.Ochrana koček není totéž jako ochrana přírody
Za nejproblematičtější považuji na celé petici skutečnost, že správně a poměrně podrobně upozorňuje na ekologické škody působené domácími kočkami, ale v závěrečných legislativních požadavcích opomíjí nejpřímější opatření k jejich omezení. Tím je zásadní omezení nekontrolovaného volného pohybu domácích koček. Neznamená to, že by kočky musely být trvale uzavřené v bytech. Mohou mít zabezpečené venkovní výběhy, zahrady upravené proti úniku nebo se pohybovat venku pod dohledem chovatele. Takový způsob chovu současně omezuje jejich vlastní zdravotní rizika.Zároveň je nutné účinně řešit populace koček bez majitele. Volba konkrétních opatření by měla vycházet z ekologických podmínek, vědeckých důkazů o účinnosti, právních pravidel a požadavků na minimalizaci utrpení zvířat. Není rozumné předem vylučovat z odborné debaty celé skupiny zákonných managementových opatření jen proto, že jsou pro část veřejnosti z čistě subjektivních ideologických důvodů nepřijatelné.
Kastrace mohou být důležitou součástí řešení. Identifikace může přispět k odpovědnosti chovatelů. A péče o opuštěná zvířata musí mít jasná pravidla. Žádné z těchto opatření však samo o sobě nenahrazuje skutečné snižování počtu koček, které se nekontrolovaně pohybují v prostředí a loví původní faunu. Ochrana welfare domácích zvířat a ochrana biodiverzity jsou dva legitimní, ale odlišné cíle. Mohou se doplňovat, někdy však stojí proti sobě. A pokud budeme automaticky předpokládat, že ochrana domácích koček znamená také ochranu přírody, budeme se skutečnému řešení problému pouze vzdalovat.
Proto považuji současnou výzvu za problematickou. Její ekologická argumentace je z velké části správná, konkrétní požadavky však směřují především k regulaci rozmnožování koček, jejich identifikaci a financování veterinární péče. Omezení jejich nekontrolovaného volného pohybu v ní chybí.
Chceme-li skutečně chránit naši přírodu před negativními dopady domácích koček, neměli bychom se spokojit s tím, že budou vykastrované, očipované a řádně evidované. Měli bychom především usilovat o to, aby se jich co nejméně nekontrolovaně pohybovalo v přírodě.
Použitá literatura a další zdroje
Cecchetti, M., Crowley, S. L. & McDonald, R. A. (2021). Drivers and facilitators of hunting behaviour in domestic cats and options for management. Mammal Review, 51, 307–322.Driscoll, C. A. et al. (2007). The Near Eastern Origin of Cat Domestication. Science, 317, 519–523.
Hu, Y. et al. (2014). Earliest evidence for commensal processes of cat domestication. PNAS, 111, 116–120.
Parsons, M. H. et al. (2018). Temporal and Space-Use Changes by Rats in Response to Predation by Feral Cats in an Urban Ecosystem. Frontiers in Ecology and Evolution, 6, 146.
Foreman-Worsley, R. et al. (2021). Indoors or Outdoors? An International Exploration of Owner Demographics and Decision Making Associated with Lifestyle of Pet Cats. Animals, 11, 253.
Loss, S. R., Will, T. & Marra, P. P. (2013). The impact of free-ranging domestic cats on wildlife of the United States. Nature Communications, 4, 1396.
Lazenby, B. T., Mooney, N. J. & Dickman, C. R. (2014). Effects of low-level culling of feral cats in open populations: a case study from the forests of southern Tasmania. Wildlife Research, 41, 407–420.
Gunther, I. et al. (2022). Reduction of free-roaming cat population requires high-intensity neutering in spatial contiguity to mitigate compensatory effects. PNAS, 119, e2119000119.
Robinson, S. et al. (2015). Long-term protection of important seabird breeding colonies on Tasman Island through eradication of cats. New Zealand Journal of Ecology, 39, 316–322.
Sdružení výrobců potravy pro domácí zvířata (SVPDZ). Fakta a čísla 2024.
Poradna pro obce, dotaz č. 4720: Požadavek občana na zpětné proplacení kastrace kočky.
Petice Kočky v přírodě.
reklama
Online diskuse
Všechny komentáře (113)
Tom Voumard
12.10.2026 06:56Teď vážně. Místa kde se volně pohybuje kočka domácí není příroda. Aglomerace, pole, louky, hospodářský les není příroda, ale člověkem upravené prostředí. A pobyt Kočky zde je žádoucí skrz přemnožení skůdců. Člověk dotáhl do Evropy zemědělství a to způsobuje přemnožení škůdců, Kočky je pomáhají eliminovat.
Slavomil Vinkler
12.10.2026 07:31 Reaguje na Tom VoumardPobyt kočky je žádoucí, ale jen v menší míře. Docela účinný byl dřívější způsob- lov toulavých koček a psů v revírech MS. A důsledkem jsou např. i docela čisté nepokřížené linie koček divokých.
Jaroslav Řezáč
12.10.2026 07:39 Reaguje na Slavomil Vinklernarativy dnešní doby by měly spadnout z oblak na zem a začít realizovat váš návrh.
Další věc je, že myslivci nic takového momentálně neloví, protože se bojí, že uloví k tomu i homo sapiens, jak si to říká o sobě. Asi dříve myslivci měli větší tak na branku.
smějící se bestie
12.10.2026 07:52 Reaguje na Jaroslav ŘezáčPetr
12.10.2026 09:49 Reaguje na Jaroslav ŘezáčJaroslav Řezáč
12.10.2026 10:07 Reaguje na PetrPetr
12.10.2026 10:21 Reaguje na Jaroslav ŘezáčDnes nevíte kde koho potkáte, nikde a nikdy si nemůžete být jistý. K tomu se ještě velice změnily vlastnické vztahy a území honiteb, takže ani vy nemůžete courat kde vás napadne, jestli si to myslíte.
Lukas B.
12.10.2026 10:29 Reaguje na Petr1. ubylo manuální práce. lesní, zemědělský nebo stavební dělník, notabene horník či slévač ztahanej jak pes nemá na nějaké procházení náladu. téhápéčko nebo nebo nezaměstnanej nějaký pohyb potřebuje. a kovid tomu nasadil korunu, zavřené nákupáky ukázyly i těm, co o přírodu nejevili zájem, že je les zadarmo.
2. individuální doprava, tedy osobní automobily, se stala věcí zcela dostupnou a zhusta levnější, než doprava hromadná. ona i cesta deset minut svižnou chůzí na zastávku je svého druhu pobytem v "přírodě".
Dana Helekalová
14.10.2026 23:07 Reaguje na Jaroslav ŘezáčDalibor Motl
27.10.2026 14:30 Reaguje na Dana HelekalováDana Helekalová
14.10.2026 23:05 Reaguje na Slavomil VinklerZbyněk Šeděnka
12.10.2026 12:23 Reaguje na Tom VoumardJaroslav Pokorný
13.10.2026 15:11 Reaguje na Zbyněk ŠeděnkaJarek Schindler
12.10.2026 16:31 Reaguje na Tom VoumardKamila Emily
13.10.2026 02:09 Reaguje na Jarek SchindlerDana Helekalová
14.10.2026 22:52 Reaguje na Tom Voumardvladimír šmídl
16.10.2026 09:50 Reaguje na Radek LučanFred Rooks
16.10.2026 10:39 Reaguje na Tom Voumardsmějící se bestie
12.10.2026 07:50Ivo Přikryl
12.10.2026 09:16pavel
12.10.2026 09:46 Reaguje na Ivo PřikrylDana Helekalová
14.10.2026 23:28 Reaguje na Ivo PřikrylDana Helekalová
14.10.2026 23:28 Reaguje na Ivo PřikrylPetr Elias
12.10.2026 10:06https://www.nature.com/articles/s41467-023-42766-6
Slavomil Vinkler
12.10.2026 10:16 Reaguje na Petr EliasPetr Elias
12.10.2026 10:32 Reaguje na Slavomil VinklerJarek Schindler
12.10.2026 16:43 Reaguje na Petr EliasPetr Elias
12.10.2026 19:24 Reaguje na Jarek SchindlerSlavomil Vinkler
14.10.2026 16:53 Reaguje na Petr EliasRadek Lučan
14.10.2026 22:19 Reaguje na Slavomil VinklerDana Helekalová
14.10.2026 23:40 Reaguje na Radek LučanPříspěvek byl kvůli porušení pravidel diskuze smazán.
Ivo Přikryl
15.10.2026 10:36 Reaguje na Radek LučanIvo Přikryl
15.10.2026 10:38 Reaguje na Ivo PřikrylRadek Lučan
15.10.2026 17:35 Reaguje na Ivo PřikrylFred Rooks
16.10.2026 10:59 Reaguje na Radek LučanJaroslav Pokorný
16.10.2026 12:06 Reaguje na Fred RooksMimochodem - za socialismu mohl takové ondatry lovit kde kdo, a přesto jich bylo hodně. Teď jsem už hodně dlouho nikde jejich "hrad" neviděl.
Na druhé straně - rysů a vlků a dravců je stále relativně málo a tak jejich zástřel se výrazně projeví. Vydry a bobři jsou zastřeleni jen výjimečně.
Dana Helekalová
14.10.2026 23:35 Reaguje na Jarek SchindlerTomáš Pilík
19.10.2026 13:25 Reaguje na Dana HelekalováDana Helekalová
14.10.2026 23:33 Reaguje na Slavomil VinklerPříspěvek byl kvůli porušení pravidel diskuze smazán.
Dana Helekalová
14.10.2026 23:31 Reaguje na Petr EliasPetr Elias
15.10.2026 08:56 Reaguje na Dana HelekalováJaroslav Pokorný
12.10.2026 10:32Jsem pamětník a tak vzpomínám, že za mého dětství jsem pravidelně vídával lasičky, občas hranostaje i tchoře. O kunách jsem slýchával. Vše bylo myslivci intensivně loveno, včetně "toulavých" koček, tedy zvířat více než 200 m od obydleného stavení. Myslivci stříleli i kočky, které evidentně na poli lovily hraboše. Toulaví psi byli takoví, kteří byli mimo dosah majitele, pronásledovali zvěř či se k ní blížili. Mimo psů loveckých, služebních či slepeckých.
Tehdy lidé nebyli tak útlocitní jako nyní. Nemocného psa či kočku zabil sám majitel, nebo požádal souseda myslivce o jeho zastřelení. Nyní máme o zvířata velikou péči, ale hlavně pouze o ty psy a kočky, které přímo zákon zakazuje usmrcovat bez závažného důvodu. Zákon sice nařizuje řádnou péči o hospodářská zvířata, ale chuť na maso je dostatečný důvod pro jejich zabíjení. Je to jistý druh pokrytectví.
Obdobné to je s medvědy ve Slovensku. Za socialismu jich bylo nějakých 300-400 ks, pravidelně byli loveni. Nyní jich je min. 3-4x tolik a ochránci vehementně požadují zákaz jejich lovu. Podobná hysterie u nás vládne ohledně kormoránů, vyder, bobrů a nutrií. Jednoduchým řešením je vyhlásit je za lovná zvířata, stanovit jejich optimální počty a lokality, dobu a způsob lovu. Problémem, oproti socialismu, je málo aktivních myslivců. V případě nutrií by bylo možno prohlásit je za volně lovitelná zvířata, kdo bude mít chuť na pečínku, nechť si může nutrii ulovit. Jsem si jist, že čundráci by se o regulaci postarali.
Vzpomínám ještě na polodivokou kočku, jak svým mláďatům nosila ulovené potkany.
V minulosti tedy bylo i dost (hodně?) drobných šelem, které jsou nyní nahrazeny kočkami. Kolem chalup se nám ale potloukají kuny skalní, soused tvrdí, že viděl i tchoře, kuny jsou běžně ve vesnicích i ve městech. Ostatní drobné šelmičky nevidět. Ovšem, kdyby si lidé kvůli lovu hlodavců domestikovali jiné šelmičky, pak by s nimi byl stejný problém jako s kočkami - díky péči a krmení by se také přemnožily.
Břetislav Machaček
12.10.2026 10:34na nich rolničky. Úspěšnost lovu hlodavců se nezměnila, ale u ptáků
klesla téměř na nulu. Jednoduché , levné a kočky si rychle zvykly, že
je při pohybu doprovází cinkání rolniček plašící ptáky za kterými se
plížily. Po několika neúspěších se o to už ani nepokoušely. Byla to
rada starého lesníka, který měl kočky vybavené rolničkami odjakživa.
U číhání na hlodavce rolnička zazvonila až u skoku a to už bylo na
zrazení hlodavce pozdě. Nyní kočky nemám vůbec a cizím u mne pšenka
nekvete.
Radek Lučan
14.10.2026 22:22 Reaguje na Břetislav MachačekBřetislav Machaček
15.10.2026 10:59 Reaguje na Radek Lučanvyčkáváním až k ní pták přiletí a snaží se k němu více
přiblížit k poslednímu skoku. U myší u děr je to o vyčkávání, až myš z díry vyleze a následuje ten skok.
Ptáci nejsou slepí a hluší a kočku třeba u krmítka
vidí a neriskují ulovení. Kočka se k nim plíží a pak
skáče, což je s rolničkou nereálné. Chápu, že máte
rád kočky a dopřejete jim zábavu při lovu ptáků.
Ano zábavu, protože většina to nedělá z hladu. Je
třeba se zamyslet nad potřebností tolika koček v
dnešní době a hlavně těch zdivočelých prolezlých
chorobami a cizopasníky. Jednou jsem dostal takové
kotě a prvé co bylo byla návštěva u veterinářky,
která spráskla ruce nad těmi nemocemi, kterými
trpělo. Doporučila buď léčení za tisíce a nebo
utracení a nabídla mi zdravé kotě jejich sousedů.
Kývnul jsem na utracení a mám tudíž představu jakým
rizikem jsou zdivočelé domácí kočky ve městech. Je
to rezervoár nemocí, které šíří nekontrolovaně dál
a po odchycení je moudřejší než kastrace utracení.
Bohužel mnohdy se to musí udělat tichým duchem, aby
to nebylo trestáno. Znám případ, kdy zemřela paní,
která polodivoké kočky krmila a výsledkem bylo, že
okolí je tiše vyhubilo, protože hrozilo nakažení
koček v celém okolí. Ticho po pěšině a rezervoár
nemocí byl po 14 dnech zlikvidován bez nějakého
kastrování.
Radek Lučan
15.10.2026 17:37 Reaguje na Břetislav MachačekJaroslav Pokorný
16.10.2026 12:08 Reaguje na Břetislav MachačekTomáš Pilík
19.10.2026 13:27 Reaguje na Břetislav MachačekDana Helekalová
14.10.2026 23:43 Reaguje na Břetislav MachačekBřetislav Machaček
15.10.2026 10:38 Reaguje na Dana Helekalovánosíte na krku šperky, které nalákají pouze zloděje a
nebo ty pro které je vzhled přednější než rozum. Kočce
v klidu rolnička nevadí a při pohybu si na ni zvykne stejně, jako na jiné ruchy z okolí. Lidé nosí sluchátka
z hudbou a musí strpět hluk aut a jiných strojů. Máte
možnost chovat kočku doma s výběhem do voliéry a nebo
ji nechovat vůbec. Těch pár myší ulovím do pastí a na
dospělého potkana se málokterá kočka odváží zaútočit.
Takže k čemu vlastně jsou? K mazlení?
Michaela Fridrichová
12.10.2026 13:05Slavomil Vinkler
12.10.2026 15:32 Reaguje na Michaela FridrichováRadek Lučan
14.10.2026 23:08 Reaguje na Michaela FridrichováNikde netvrdím, že lidé pečující o toulavé kočky jsou nepřátelé přírody. Stejně tak nezpochybňuji význam kastrací, identifikace koček ani odpovědnosti jejich majitelů. Kritizuji představu, že opatření zaměřená na welfare koček automaticky přispívají také k ochraně původní fauny. To jsou dvě různé věci.
Váš argument, že kočky nemohou za to, že se narodily a byly opuštěny, je sice pravdivý, ale ekologicky zcela irelevantní. Žádný nepůvodní organismus nemůže za to, že jej člověk zavlekl do prostředí, kde působí škody. Jeho případná regulace ovšem není trestem, nýbrž nástrojem ochrany původních druhů. A pokud argumentujete utrpením zvířat, bylo by dobré připustit, že trpět mohou také ptáci, savci a plazi, kteří se stávají kočičí kořistí.
Některá Vaše konkrétní tvrzení jsou navíc v přímém rozporu s výsledky vědeckých studií.
Například rolnička podle Vás „prakticky znemožní lov dospělých ptáků“. Jenže Nelson et al. (2005) zjistili snížení počtu přinesených ptáků o 41 %, nikoliv vymizení predace. Jiné experimenty dokonce neprokázaly statisticky významný účinek samotných rolniček. Zaměňovat částečné omezení predace za její praktické odstranění je jednoduše nesprávné.
Podobně zavádějící je představa, že dobře krmená kočka téměř neloví. Kočky neloví pouze z hladu, což dokládá řada studií. Cecchetti et al. (2021) ukázali, že i pravidelně lovící kočky získávají většinu potravy z krmiva poskytovaného člověkem. Vhodná výživa může intenzitu lovu omezit, ale nikoliv zaručeně odstranit. Přikrmování navíc umožňuje udržovat v prostředí predátory nezávisle na dostupnosti přirozené kořisti.
A kastrace? Ta pochopitelně brání rozmnožování, ale lovecké chování neodstraňuje. Dlouhodobá studie Gunther et al. (2022) ukázala, že skutečné snižování početnosti volně žijících koček vyžaduje mimořádně intenzivní a plošně koordinovaný kastrační program. Vykastrovaná kočka vrácená do prostředí přitom může ještě mnoho let pokračovat v lovu. Kastrace tedy není totéž co odstranění predačního tlaku.
Vaše doporučení nechávat kočku doma několik dnů, kdy v okolí vylétají ptačí mláďata, rovněž svědčí o značném nepochopení problematiky. Hnízdní sezona našich ptáků trvá mnoho měsíců, jednotlivé druhy vyvádějí mláďata v různých termínech a některé hnízdí opakovaně. Navíc kočky neloví jen čerstvě vyvedená mláďata. A nechávat kočku doma na noc jistě pomáhá její bezpečnosti, ale neřeší predaci ptáků a dalších denních živočichů.
Argument, že ve městech zabíjejí „nesrovnatelně více“ ptáků prosklené plochy než kočky, bych prosil doložit relevantními daty. Kolize se sklem představují závažný problém, ale existence jedné příčiny mortality přece není omluvou pro ignorování jiné. Ochrana ptáků před skleněnými plochami a před kočkami se nijak nevylučuje.
Stejně problematické je Vaše přesvědčení, že přírodě blízká zahrada dokáže přítomnost koček kompenzovat. Kvalitní prostředí je samozřejmě žádoucí, ale skutečnost, že na Vaší zahradě hnízdí ptáci a rozmnožují se ještěrky, vůbec nedokazuje, že jejich populace kočky negativně neovlivňují. K tomu bychom potřebovali údaje o přežívání, reprodukci a populační dynamice, ideálně v porovnání s prostředím bez koček. Vaše osobní pozorování nic takového neumožňují.
Mimochodem, ekologické působení koček nespočívá pouze v přímém usmrcování kořisti. Bonnington et al. (2013) experimentálně ukázali, že již samotné vystavení hnízdících kosů modelu kočky vedlo k omezení krmení mláďat a zvýšení následného rizika predace hnízd.
A Vaše připomínka, že nejsme Tasmánie? To přece v článku výslovně uznávám. Rozdíly mezi ostrovními a kontinentálními ekosystémy ovšem neznamenají, že predace nepůvodních domácích predátorů ve střední Evropě žádný problém nepředstavuje.
Pokud jde o Vaši závěrečnou osobní invektivu týkající se veterinární lobby, doporučuji znovu si přečíst příslušnou pasáž. Výslovně v ní píši, že by bylo nespravedlivé automaticky přisuzovat veterinářům zištné motivace. Ptát se na ekonomické dopady povinných veterinárních úkonů, jejich účelnost a skutečný přínos pro deklarovanou ochranu přírody je ovšem naprosto legitimní. Zaměňovat tuto otázku za obvinění veterinářů z nečestnosti je další překroucení mé argumentace.
Celý Váš komentář má jeden zásadní problém: opakovaně zaměňujete částečné zmírnění negativních dopadů koček za jejich odstranění. Rolničky, vhodné krmení, kastrace či přírodě blízké zahrady mohou být užitečné, ale nic z toho nedokládá, že nekontrolovaně se pohybující domácí kočky přestávají představovat predační tlak na původní faunu.
Nikomu nevyhlašuji nepřátelství. Jen odmítám představu, že svoboda pohybu domácího predátora je jakousi nedotknutelnou hodnotou, které se musí přizpůsobit ochrana ostatních živočichů. Existují přece zabezpečené zahrady, venkovní výběhy i pohyb pod dohledem člověka. Takový způsob chovu chrání současně kočky i jejich potenciální kořist.
Vy se především snažíte obhájit, jak zařídit, aby kočky mohly nadále volně pobíhat a přitom působily pokud možno méně škod. Já se ptám, proč bychom měli nekontrolovaný volný pohyb domácího nepůvodního predátora vůbec považovat za samozřejmost.
A zejména proč jej za samozřejmost považuje petice, která se zaštiťuje ochranou biodiverzity.
Na tuto základní otázku jste totiž ve svém dlouhém komentáři vůbec neodpověděla.
Ochrana koček je legitimní a potřebná. Nesmíme ale zaměňovat ochranu oblíbeného domácího zvířete za ochranu přírody. Ptáci, plazi a drobní savci si zaslouží ochranu také, přestože nemají své majitele ani organizované skupiny zastánců.
Dana Helekalová
14.10.2026 23:49 Reaguje na Radek LučanBřetislav Machaček
15.10.2026 11:11 Reaguje na Dana Helekalová10 ptáků, tak je to u milionu koček 10 milionu
ptáků a to je nepatrné číslo ? Tolik koček co
je nyní nikdy nebývalo a to bylo podstatně více
ptáků. S klesajícím počtem kořisti by podle
příruček ochranářů měl klesat počet predátorů,
ale u koček přikrmovaných idioty to neplatí.
Ony hladem netrpí a zábavu si dopřejí i s tím plným žaludkem.
Radek Lučan
15.10.2026 17:43 Reaguje na Břetislav MachačekIvo Přikryl
16.10.2026 22:49 Reaguje na Radek LučanRadek Lučan
15.10.2026 17:40 Reaguje na Dana Helekalovávladimír šmídl
13.10.2026 01:37Jednoho dne jsem zaslechl a posléze jsem i uviděl nevídaný pochodový útvar. Pětice koťat za neustálého pípání se zvolna sunula od psince ke mně na zahradu, přičemž pochodovala v těsném závěsu jedno za druhým, slepá, pouze to první vidělo na jedno oko. Byl také větší, než ostatní.Zřejmě se matka dlouho nevracela z lovu (tentokrát psích granulí) a tak se sourozenci vydali směrem ke mně, ačkoli mne předtím v životě neviděli. Zanesl jsem je dovnitř , vyrostla z nich dobře ochočená koťata (ostatní kočky byly dost drsné). Zajímavé na zmíněné kočičí smečce bylo, že většinu roku se živila polními hlodavci z okolí.Koček bylo osm. Bylo to zhruba v místech , kde je dnes Cínová ulice.
Podobnou příhodu jsem zažil ještě jednou po čtyřiceti létech, bylo to 300 km na východ a mláďata byla dvě, matku jim zakousl pes.Jakým způsobem mláďata zjistí, kam mají odejít, není mi jasné.
Kamila Emily
13.10.2026 02:03 Reaguje na vladimír šmídlDana Helekalová
15.10.2026 00:06 Reaguje na vladimír šmídlKamila Emily
13.10.2026 01:48Pokud vím, tak kočky, stejně jako jiná zvířata, pokud se přemnožují, je to vždy vinou člověka. Jediný, kdo zde vždy způsobuje nerovnováhu, je člověk, svým tupým, nevědomým, umělým, bezohledným, ziskuchtivým, necitlivým zásahem do přirozeného prostředí.
Takže pokud někoho trestat a napravovat, tak jedině a právě jeho.
Myslím, že kastrace koček, které jsou vypouštěny ven majiteli, by byla dostatečným řešením. Nemohly by se množit geometrickou řadou, tím pádem by se velmi snížil jejich počet a tím pádem i počet jejich obětí.
Tenhle moudrý homo sapiens, který je sám největší škodnou, vidí vždy jako nejjednodušší řešení zvířata zabíjet. Tahle planeta ale nepatří pouze nám.
Takže vybijete kočky kvůli nezodpovědným majitelům, posléze se rozmnoží hlodavci, možná i někteří ptáci, pak vám zase budou vadit oni, pak budete trávit hlodavce, díky tomu se otráví i dravci a jiná zvířata atd. atd. a co dál? Který druh bude další na řadě, aby ten lidský červ, který si ve své nadutosti hraje na Boha, byl spokojený?
Proboha, tenhle pán tvorstva!
Uzákoňte povinnost lidí se o kočky starat tím, že ty volně žijící budou kastrovat a je po starostech. Tím se výrazně sníží jejich počet i utrpení těch, které jejich dementní a bezcitní páníčci nechají napospas osudu....
Pane profesionální zoologu, to nemůžete myslet vážně! Tohle není ochrana přírody - pokud byste chtěl chránit přírodu, zaměřte se na chování lidí, ne zvířat. Ta jediná žijí v souladu s vyšším řádem....Jen my jim to tady kazíme!
Radek Lučan
15.10.2026 17:54 Reaguje na Kamila EmilyDAG
13.10.2026 07:48DAG
13.10.2026 09:40 Reaguje na Ivo PřikrylJaroslav Pokorný
13.10.2026 15:24 Reaguje na DAGDana Helekalová
15.10.2026 00:18 Reaguje na Jaroslav PokornýDAG
15.10.2026 08:01 Reaguje na Dana HelekalováIvo Přikryl
13.10.2026 17:25 Reaguje na DAGRadek Lučan
13.10.2026 20:36 Reaguje na Ivo PřikrylIvo Přikryl
14.10.2026 12:45 Reaguje na Radek LučanRadek Lučan
14.10.2026 22:30 Reaguje na Ivo PřikrylIvo Přikryl
15.10.2026 09:35 Reaguje na Radek LučanRadek Lučan
15.10.2026 17:57 Reaguje na Ivo PřikrylDana Helekalová
15.10.2026 00:32 Reaguje na Radek LučanDAG
15.10.2026 08:08 Reaguje na Dana HelekalováRadek Lučan
15.10.2026 18:00 Reaguje na Dana HelekalováIvo Přikryl
15.10.2026 09:27 Reaguje na Radek LučanRadek Lučan
15.10.2026 18:03 Reaguje na Ivo PřikrylDAG
15.10.2026 08:06 Reaguje na Ivo PřikrylJde o to, že soukromý majetek poškozuje přírodní bohatství státu. A nejde jen o ptáky.
Dana Helekalová
15.10.2026 00:16 Reaguje na DAGDAG
15.10.2026 08:12 Reaguje na Dana HelekalováIvo Přikryl
15.10.2026 10:18 Reaguje na DAGDAG
15.10.2026 11:08 Reaguje na Ivo PřikrylNepopírám, že jsou větší problémy pro živočichy v přírodě než kočky, ale arogance majitelů, přehlížení škod, nepřevzetí odpovědnosti, bagatelizování, povyšování koček na lidskou úroveň je prostě naprosto nesmyslné.
Ivo Přikryl
15.10.2026 13:46 Reaguje na DAGDAG
15.10.2026 15:29 Reaguje na Ivo PřikrylDana Helekalová
15.10.2026 00:14 Reaguje na Ivo Přikrylvladimír šmídl
16.10.2026 10:17 Reaguje na Dana HelekalováDalibor Motl
27.10.2026 14:53 Reaguje na Ivo PřikrylPetr
13.10.2026 21:54 Reaguje na DAGA za každou do toho sklopce neúmyslně chycenou, případně stresem/hlasy zabitou kunu, lišku, tchoře, lasičku, ježka, veverku, potkana,... vám pětitisícovku. Pokuty.
A chodit a kontrolovat sklopce budete vy. Každý den.
Dávat do volné přírody/krajiny sklopce je zatím nejhloupější nápad, co jsem tu četl.
DAG
15.10.2026 08:15 Reaguje na PetrOk netrvám na sklopci, ale ať tedy kočky nechodí ven.
Dana Helekalová
15.10.2026 00:13 Reaguje na DAGPříspěvek byl kvůli porušení pravidel diskuze smazán.
antonín krahula
13.10.2026 14:46vladimír šmídl
13.10.2026 17:13 Reaguje na antonín krahulaBohužel, samice a mláďata podobnou ochranu nemají, nazažily tady zimu.
Petr
13.10.2026 21:57 Reaguje na vladimír šmídlPetr
13.10.2026 22:03 Reaguje na Petrvladimír šmídl
16.10.2026 10:20 Reaguje na PetrJan Klimeš
13.10.2026 22:51Slavomil Vinkler
14.10.2026 15:07 Reaguje na Jan KlimešRadek Lučan
14.10.2026 22:39 Reaguje na Jan KlimešBřetislav Machaček
17.10.2026 15:14 Reaguje na Radek Lučandáno potravní nabídkou a omezením kočování. Můj kočovný
včelařský vůz s původní kapacitou 24 včelstev stojí už
nyní s pouze 2 včelstvy 30 let na jednom místě, protože
kočování je neúnosné. Vůz musí mít STK jako vlečka za
traktor, musíte mít souhlas vlastníka pozemku k jeho
zaparkování, dojíždíte k vozu a jeho přetah traktorem
není levné taky. Nešvarem jsou včelaři-kšeftmani, co
například chovají oddělky a mají jich na jednom místě
200-500 a k tomu 50 matečných včelstev. To je pak už
neúnosné a málovčelař v sousedství s 5 včelstvy to raději vzdá. Je to živnost volná a neexistuje omezení počtu včelstev na chovatele a krajinu. Ti kšeftmani uměle krmí včely po celou dobu snůšky, protože jim
nejde o med, ale o prodej oddělků a nebo matek. Pro okolí to je tragédie, protože zbytek hmyzu hladoví
a mizí. Naopak jsou tu místa, kde o včelu nezavadíte, ale není tam nikdo ochoten svá včelstva kvůli nákladům na kočování a dojíždění umístit. Kdysi se kočovalo
k sadům, pak k řepce a nebo do lesů za lípou a medovicí.
Dnes pasivně čekám, co nasbírají v okolí a když zmrznou
květy ovocných stromů, řepka ten rok v okolí není a lípu postihne sucho a horko, tak to je propadák. Nezbývá než
zakrmit a doufat, že příští rok bude lepší. Ale je to
rozdíl mít ze včelstva 50 kilo medu a nebo deset, či vůbec nic. A nemusí to být pouze tím převčelením. Je
to o přírodě a náhodilosti podmínek pro snůšku.
Břetislav Machaček
17.10.2026 14:50 Reaguje na Jan Klimeša pokud objeví z čerstvě vylétlé puštíky, tak jim vyklovou oči
a následně je zkonzumují. Chválit se množením strak je stejné
jako množením koček bez akutní potřeby, že by zlikvidovaly
hlodavce.




