Pavel Nováček: 4. Světové fórum o vodě v Mexiku
Odjížděl jsem na konferenci se smíšenými pocity, mají-li takové mega akce smysl a upřímně řečeno, tyto pocity i po konferenci přetrvávají (jenom na účastnickém poplatku delegátů se vybralo sedm miliónů dolarů). Ale takové pozvání se neodmítá, už jenom proto, že veškeré náklady členům našeho panelu hradila Evropská komise a účast na tak velké konferenci je zajímavá zkušenost.
Mexiko je země na rozhraní rozvojového a rozvinutého světa (má poměrně vysoký hrubý domácí produkt, především díky těžbě ropy) a to bylo vidět i na organizaci fóra. Na jednu stranu nezvládnutá akreditace účastníků. Mně trvala čtyři hodiny, ale méně šťastným až šest hodin. Na druhou stranu velmi solidní zvládnutí mnoha paralelních jednání, včetně simultánního tlumočení, podkladových materiálů apod. A především vynikajícím způsobem zvládnuté stravování. Může to znít mezi "velkými" odbornými tématy jako banalita, ale zkuste během devadesáti minutové polední přestávky nakrmit přes deset tisíc přítomných lidí. Poprvé v životě jsem viděl jídelní sál, spíše však velikou halu, se stoly, o které se staralo přibližně tisíc číšníků. Obsluha byla rychlá a jídlo skvělé (vždy výběr ze tří druhů - maso, ryba, nebo vegetariánské jídlo).
Ale zpět ke konferenci. Při patnácti současně probíhajících jednáních můžete samozřejmě osobně sledovat jen velmi omezený počet akcí. Přitom jako naschvál se pro mne velmi zajímavá témata často překrývala. Jenže největší hodnota takové mega akce není v získání úplně nových poznatků, od toho jsou spíše odborné časopisy. Největší přínos je, myslím, v tom, že aspoň trochu získáte přehled, co se kde ve světě v oblasti vody a hospodaření s ní děje. K tomu také sloužil doprovodný veletrh, kde se prezentovaly se svými aktivitami nejrůznější vládní i nevládní, národní i mezinárodní organizace a odděleně pak ve velkém firmy, nabízející všechny možné výrobky a technologie související s vodou.
Dalším velkým pozitivem je, že máte příležitost potkat se s mnoha zajímavými lidmi. I když je to samozřejmě tak trochu sázka do loterie, jak mezi 15 tisící delegáty najít ty, kteří jsou pro vás nejvíce zajímaví. Nejspolehlivější je to samozřejmě podle sekcí a nejlepší je, pokud můžete něco prezentovat. Tak se aspoň trochu zviditelníte (na jednom sezení bývá obvykle 100 - 200 posluchačů, kterým se snaží něco sdělit postupně 2 - 3 přednášející a 3 - 5 panelistů) a dáte druhým o své práci a zájmech vědět. Odvrácenou stranou takového přístupu je velmi rozdílná úroveň jednotlivých sezení i příspěvků. Občas jsem měl pocit, že někteří přednášející neměli ani tak moc co sdělit, ale o to nezbytnější měli potřebu "být při tom". Organizátoři se snažili toto riziko eliminovat a na přípravě a organizaci každého sezení se muselo (několik měsíců dopředu) domluvit více organizací, z nichž aspoň některé musely být známé a respektované, které pak garantovaly kvalitu těch nových.
Tematicky zmíním jako ukázku jedinou věc, která je dost nová, ale vzbudila zaslouženou pozornost. Je to obchodování s tzv. "virtuální vodou". Abyste vyprodukovali, řekněme, kilogram pšenice, je třeba tisíc a více litrů vody během celého vegetačního cyklu rostliny. Najde jen o vodu získanou zavlažováním, kalkulována je vzdušná a hlavně půdní vlhkost, kterou rostliny k růstu potřebují. Pokud tedy Evropa nebo Spojené státy či Kanada vyvezou do Egypta tunu obilí, vyváží tím vlastně dalších tisíc tun "virtuální vody". Virtuální proto, že konzument v Egyptě vodu neuvidí, ale bez ní by neměl ani to obilí. Takto se tedy může celkem efektivně vyvážet voda z oblastí, kde je jí relativně dostatek, do oblastí s vodním deficitem. Hodně to bude zajímat třeba Čínu, jejíž 1,3 miliardy obyvatel má k dispozici jen čtvrtinu vody na osobu ve srovnání s celosvětovým průměrem.
Přináší to však mnohá rizika. Čína má dnes silně převažující vývoz nad dovozem a tuto nadměrně aktivní bilanci by mohla začít vyvažovat tím, že prostě skoupí na světových trzích zásoby obilnin. Co však další oblasti, třeba Blízký východ a subsaharská Afrika, závislá často na potravinové pomoci a neschopná nakupovat za mezinárodní ceny? Co dopravní a environmentální náklady (tzv. externality) takového obchodu, kdy se z jednoho kontinentu na druhý budou vozit milióny tun potravin? Je to více otázek, než odpovědí. Ale regionálně je vody velký nedostatek, potenciálně hrozí vojenské konflikty o vodu a obchod s "virtuální vodou" je novým a lákavým konceptem.
Takže, pokud chcete vědět, jak to s virtuální vodou dopadlo, nenechte si ujít páté Světové fórum o vodě. Bude už za tři roky.
reklama
Autor je ředitelem Centra interdisciplinárních studií Univerzity Palackého v Olomouci.
