https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/bohuslav-binka-sumava-jako-tragicky-test-obcanske-inteligence?ids%5Bxa3705a4e4f51188f78fb4a0291f20724%5D=1&sel_ids=1
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Bohuslav Binka: Šumava jako tragický test občanské inteligence

5.8.2011
Nikdy neměla Česká republika tolik znalců lesnictví, krajinné ekologie a evoluce jako v posledních několika dnech sporů v Národním parku Šumava. Ekonom a prezident Václav Klaus, bývalý ministr dopravy, bývalý ministr zdravotnictví a turista Jan Stráský, právník Tomáš Chalupa, novinář Martin Komárek – ti všichni se cítí být tak trochu lesníky, krajinnými ekology a ochranáři. Jelikož já sám odborníkem na les nejsem a navíc bych své jméno viděl v uvedeném seznamu expertů na Šumavu jen velmi nerad, podívám se na smysl současné blokády trochu jinak.
 

Všichni více-méně rozumíme termínu „inteligenční kvocient“ a uznáváme, že má určitý vztah k našim rozumovým schopnostem. Přinejmenším stejně důležitý je „emoční kvocient“, který vyjadřuje naši schopnost vyznat se ve světě emocí. Abychom mohli zhodnotit význam současné blokády na Šumavě, navrhuji tyto dva psychologické pojmy doplnit termínem společenským: „občanský kvocient“, který vyjadřuje míru schopnosti rozeznat společenský význam událostí a odpovídajícím způsobem na ně reagovat. Vysokou míru občanské inteligence vykazují obyvatelé skandinávských zemí, ale také Švýcarska, Nového Zélandu či Nizozemí, nízkou míru naopak značná část obyvatel Běloruska, Turkmenistánu či Čadu. A jak jsou na tom s občanskou inteligencí obyvatelé České republiky?

První, co nás zarazí, je podivné pěti- až desetileté zpoždění, se kterým se naše občanská inteligence probouzí. O temné stránce „české cesty“ privatizace začala široká společenská debata přesně ve chvíli, kdy Vladimír Stehlík, Viktor Kožený či František Mrázek spokojeně manipulovali získanými majetky. O morálních kvalitách Stanislava Grosse se začalo spekulovat ve chvíli, kdy skončila privatizace jeho Ministerstva vnitra a slovo kmotr se do českého slovníku dostává několik měsíců poté, co kmotři definitivně ovládli krajskou politiku na většině území ČR.

Druhým zajímavým rysem české občanské inteligence je schopnost převráceného (či přesněji zvráceného) vidění situace. Hněv se často neobrací proti původcům určitého společenského zla, ale proti těm, kteří na ně upozorní. Své by mohli vyprávět například environmentalisté, které často za společenské škůdce označují lidé zadávající několikanásobně předražené, smysl postrádající zakázky. Nebo lidé, kteří se v polovině devadesátých let snažili prokázat, že Václav Klaus není tak geniálním ekonomem, za jakého ho považují česká média.

Ukazuje se deficit české občanské inteligence také v případě sporu o Národní park Šumava? Myslím, že ano a to hned dvojím způsobem.

V první řadě se velmi silně projevil již zmíněný syndrom zpoždění. Veřejnost nereagovala před rokem, když se ministrem životního prostředí stal, dle informace dvou celostátních deníků (Lidové noviny a Hospodářské noviny), právník a kmotr Pavel Drobil. Nereagovala, když Drobilův nástupce Chalupa jmenoval na místo ředitele Národního parku Šumava člověka, jehož znalosti lesního hospodaření i ochrany přírody lze vyjádřit příměrem, ve kterém se primářem neurochirurgického oddělení stane odborník na pozdní středověkou filosofii. A nereagovala ani v okamžiku, kdy Jan Stráský pozměnil Radu Národního parku Šumava tak, aby odpovídala jeho představám. Každý, kdo kritizuje extremismus účastníků blokády, by se měl nejprve podívat na vskutku extrémní netečnost části odborné i laické veřejnosti. Vždyť každý z uvedených kroků by v Dánsku, Švédsku či na Novém Zélandě znamenal silnou kritiku a oslabení vlády. Současná rozhořčená debata je v tomto smyslu minimálně o půl roku zpožděná, a netýká se toho nejdůležitějšího.

Snad ještě horší je zvrácený obrat rolí. Občanská demokratická strana dosadila do funkce ministra životního prostředí dva ryzí amatéry s velmi problematickou minulostí. Jeden z těchto amatérů pak prosadil do funkce ředitele NP Šumava amatéra třetího a ten navýšil počet laiků v Radě Národního parku a nepřímo zrušil její vědeckou sekci. Takto vedený Národní park začal porušovat zákony. Nevím, co více odpovídá slovnímu spojení neodborná arogance. Přesto jsou z agresivní arogance obviňováni lidé, kteří se aroganci mocných rozhodli postavit. Přesto jsou z amatérizmu obviňováni lidé, jejichž odborné znalosti převyšují odborné zázemí pana ministra i ředitele nikoliv v procentech, ale řádech. Už dávno nejsem aktivista, ale přesto je z mého pohledu současný spor o Šumavu velmi dobrý test občanské inteligence, ve kterém jsme, mimo blokujících, téměř všichni propadli. Snad už naposledy.


reklama

 
Další informace |
Příspěvek vznik na podnět Ekolistu, jenž oslovil Bohuslava Binku s žádostí o komentář na téma: Kdy je podle vás v zájmu ochrany životního prostředí legitimní zvolit jako formu protestu blokádu či podobný druh "přímé akce"?
foto - Binka Bohuslav
Bohuslav Binka
Autor je český environmentální etik a filosof, laureát ceny Josefa Vavrouška. Od roku 2004 působí na Katedře environmentálních studií a od roku 2012 je jejím vedoucím.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

A co občanský kvocient autora? - 7. 8. 2011 - martin14159

Autor kritizuje (mimo jiné) dva ministry životního prostředí za ODS a ředitele NP Šumava, že to, že jsou ve funkci, jako argument buď použije pojem "kmotr" (odvolává se ale nekonkrétně buď a šedou literaturu, ve které se však mohou publikovat a také publikují spekulace a nepodložené informace) nebo zkrátka napíše, že to nejsou odborníci a přirovnává to jakoby se místo přimářem chirurgického oddělení stal historik či filosof. Podle mě obojí kulhá, neboť:

1. Všichni tyto tři lidé byli uvedeni do funkcí naprosto v souladu s demokratickými postupy a jejich zpochybňování jen na základě toho, že se mi to nelíbí (mohu spekulovat, že důvod je autorovo ideologické přesvědčení, což si ale asi nepřipustí a raději proto argumentuje údajnou nodborností, nevím ale článek na mě ten dojem dělá) je naopak ukázka neobčanskosti autora - já vůbec nejsem příznivcem trvalých revolucí a podle mě, v demokratické společnosti by se měly nanejvýš ctít demokratické mechanismy a měnit věci na základě nich. Cesta je to sice obtížnější ale bezpečnější a rozhodně ne nemožná. Ač to autorovi tak nepřijde, tak tyto demokratické i když zdlouhavější a těžkopádnější mechanismy ve skutečnosti občany chrání. Cesty zkratkou jsou někdy ošidné a když připustíte prosazování čehokoliv na základě nátlaku, tak se jednou třeba najde skupina, která nátlakově bude prosazovat zavření všech tzv. nepřizpůsobivých občanů. Je nutno vidět všechny stránky a ne jen ty, co se nám líbí. Pokud se autorovi tito pánové nelíbí, má dát na stůl fakta a napsat proč. A může se pak diskutovat o tomto. Jinak přeneseně, argumentace autora vlastně je tato: "nejsem spokojen s výsledky voleb, na základě občanské společnosti bychom si měli kritikou povolebního uspořádání vyvzdorovat jejich opravu". Pane autore, důrazné NE!!! A to s několika vykřičníky. Nejsem si jist, že se toto děje ve Švédsku nebo ve Švýcarsku, jak tyto země autor dává za příklad. Kritika vlády, to ano, ta se v těch zemích děje ale ta probíhá u nás také, v tomto se nijak nelišíme.

Ten zkratkovitý, chcete-li revoluční postup (bohužel velmi líbivý u environmentalistů, protože oni těmito metodami prosazují své politicko-ideologické cíle) funguje pak bohužel i ve věcech, co se nám příště líbit nemusí. Jak by se například autorovi líbilo, kdyby si lidé (teda ta tzv. občanská společnost) vyvzdorovali, že nechtějí třídit komunální odpad, protože jim to komplikuje život? Typuju si, podle mého odhadu jak je autor zaměřen, že asi moc ne. Že jemu by se naopak líbilo, když by si lidé vyvzdorovali odvolání a výměnu ředitele Stránského. Ale obojí je špatně. Pokud tedy daný manažér neudělá nějaký hodně velký průšvih. Pak ale často ostupuje na základě kritiky médií (a to Pavel Drobil učinil, dokonce i jen na základě spekulací, kdy k žádné korupci nedošlo a měla být řádu miliónů, srovnejte s ministrem Zgrabou, kdy došlo vlivem úniků z ministerstva ke spekulativnímu prodeji pozemků a škodě v řádech několika miliard a zde ke korupci fakticky došlo - zde připomínám, že autor v jiné části svého blogu argumentuje, že je potřeba také uvážit společenský význam - zde bych ohodnotil význam kauzy Zgarba a Drobil tak 1000:1). Takže je rozhodně lépe, když přijdou politici s konzistentním programem a ty volíme v řádných volbách a pokud se nám něco nelíbí, projevíme to v dalších volbách. Legitimní způsob, jak s něčím nesouhlasit, ja napsat o tom blog (článek, knihu, uspořádat besedu, ...), v tom jsem s autorem zajedno. Stejně tak ode mě je legitimní s ním polemizovat.

2. Příměr s filosofem jako primářem neurochirurgického oddělení je podle mě chybný, neboť od člověka, který řídí nějakou instituci, je snad nejdůležitějším předpokladem, aby byl dobrý manažér. Protože dobrý manažér si umí také zjistit správné informace, rozlšit fakta od spekulací a najít si správné poradce. V tomto je podle mě ředitel Stránský mužem na svém místě a můžeme se o tom přít.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist